Dítě jako rukojmí nebo předmět obchodu?

Je to vůbec možné? Ano a dokonce skoro v přímém přenosu. A přitom se nejedná o nějakou rozvojovou zemi nebo Čínu. Jsme u nás doma. Jak jinak charakterizovat litvínovský případ malé Pavlínky, než jako využívání dítěte pro svůj osobní prospěch v okamžiku, kdy se o problém začnou starat média.

Je to jen další důkaz k potvrzení účelovosti „mít dítě“ v nám všem dobře známe etnické skupině obyvatel tohoto státu. Více dětí, znamená více na dávkách od státu. Všechno ostatní je „nepotřebné“. Ať je to vzdělání, zaměstnání nebo i lékařská péče. Účelové pořízení si dítěte nyní i zahrnuje určitou záruku za to, že projevením zájmu o jeho výchovu je možné se vyhnout i pobytu ve vězení. Na oplátku toho – a opět účelově – využívají lidé „z druhého břehu“.  Jako pan Kocáb nebo paní Džamila Stehlíková a jiní, kteří se sami nebo jako organizace najednou začínají starat o to, aby dítě nezůstalo samo.

Že se vlastní matka nedokázala o dítě postarat jen proto, že jí někdo vyhrožoval a snažil se jí od dítěte oddělit a ona jej přes 3 roky nechávala žít v podmínkách, které snad celá republika viděla na vlastní oči? Namísto toho, aby využila třeba služeb sociálního pracovníka, soudu… si raději žila svůj život BEZ vlastního dítěte? Jestli to náhodou nebylo pohodlnější řešení.

Stejně tak otec. Kde a z jaké příčiny se najednou v něm vzal ten zájem o dítě? Že by hnutí mysli? Ano, v určitém směru. Vidí reálnou šanci nebýt trestaný vězením, pokud bude pečovat o dítě.

A dědeček? Kdo by se staral o muže, který je dlužný, zanedbával výchovu vlastních dětí a bydlí jako bezdomovec? Pokud se ovšem nestará o malé dítě, které nikdo z rodičům nějak extra nechtěl. Dědečkova pojistka proti všemu má jméno Pavlínka. A nyní by mu jí měli vzít? Vždyť on by pak musel třeba zaplatit dluhy a nastoupit do věznice také. To se raději bude dál o Pavlínku brát.

No a sociálka a soudy, bojovníci za práva dětí, ministři a exministryně…. Ti všichni AŽ po medializaci vylezli ze svých teplých místeček, větříc senzační zviditelnění se…

Jen by mě zajímalo, jak by to probíhalo, kdyby se nejednalo o nechvalně známou komunitu ale třeba o normálního člověka, který souhrou náhod přišel o bydlení a přitom měl ještě pečovat o malé dítě. Obávám se, že i kdyby oba nežili v takových podmínkách, jako v případu malé Pavlínky, řešilo by se to neúprosně podle zákona. Odebráním dítěte sociálkou, jeho umístění do ústavu a nástupem trestu za ohrožení výchovy dítěte.

Ale nejde o „standardní“ případ. Šťastný konec bude asi takový, že se všichni tři dospělí smíří, vytvoří harmonickou rodinu, bydlící v novém bytě z příspěvku sociálních organizací, státu a obce, která jim nabídne velkorysou pomoc jak finanční tak právní. Pár lidí se úspěšně zviditelní a všechno vyšumí… Za rok bude situace stejná jako na začátku. Jen všichni přímí zúčastnění budou bohatší o pár korun, které prohrají na automatech, propijí a prokouří, nikdo nebude ve vězení, dokud ho zase „chlupatí nedrapnou“ a dítě? Dítě se zase bude hodit pro nový obchod, třeba jako rukojmí…

P.S. Myslíte si, že to dopadne lépe?