Dělení do kast? Již od narození…!

Kastování mezi dětmi, mládeží a mladými lidmi je dílem jejich rodičů. Když slyším, že za mateřskou školku jednomu dítěti rodina platí 120 tisíc ročně, nelze se kastaci divit.

Zpravidla větším dílem se na kastaci vlastního dítka v jeho nízkém věku podílí jeho matka. V rodinách, kde peníze jsou až druhořadý nebo zanedbatelný pojem je samozřejmostí, že dítěti již před narozením je věnována maximální, nejdražší a neluxusnější péče.

Po jeho narození je automatické, že vše v nastoleném pokračuje. Kariera se plánuje již od prvního roku mimina. Cizojazyčná školka, soukromá základní domácí škola, vychovatelka, či chůva, život v prostředí podle uznávaného architekta, stylisty, psychologa…rodiče plánují zahraniční studium, následně prestižní zahraniční universita… Vše v duchu : „Když na to máme, tak jen to nejlepší. Naše dítě není jen tak nějaké dítě. Ať to všichni vidí!“

Lehce to připomíná výjev z jednoho z dílů slavné trilogie pana Trošky „Slunce, seno…“, kde se Helena Růžičková, coby stará Škopková, slovně utkala se sousedkou Konopníkovou...: „Když Vy břízolit, tak my dlaždičky.“ Ono slavné : „Když vy…, tak my…!“ je ryzí vlastností „správného maloměšťáka“.

Bohužel si taková moderní maminka (většinou "pipinka") a ambiciózní, mocný otec neuvědomují, že automaticky zanechávají nesmazatelnou stopu v duši i srdci dítěte, která se bude pokřiveně rozvíjet – pokud se něco nezmění – celoživotně.

Později než matka se přidá se svou "špetkou" milionů i otec. Značkové oblečení, vybavení, elektronika,… motocykl, auto,..dům… Přece jejich dítě není nějaká socka. S těmi se ani stýkat nebude…

Tím se pokroucený pohled na svět zdokonalí. Žebříček hodnot je o něčem jiném. A pokud by mělo dojít k poklesu zvyšujícího se životního standardu, hrozí taková událost vyloučením z kasty, pohrdáním, ztrátou společenské prestiže… obviněním rodičů z životní tragédie.

Odtud je už jen kousek k pozdějšímu psychickému či fyzickému násilí na stárnoucích či již starých rodičích.

Je těžké se kastaci vyhnout. Nejspíš to vůbec nejde. Co ale jde, je vliv kastace omezit výchovou. A tím i pak lze předejít tomu, že Vás Vaše dospělé dítě bude nenávidět, když mu jeho snadný život začne přestávat být snadným nebo mu přestane Vaše snažení stačit.

Domnívám se, že právě výchova je tím hlavním, co ve vztahu dítě - rodič dává základ vztahu pozdějšímu – dospělý jedinec versus staří rodiče. Dobrá zůstane dobrým a křivda křivdou…

P.S. V některých případech (s trochou nadsázky) by bylo lepší „pozdější kastaci“ nahradit „dřívější kastrací…“