Dalibora naučila nouze housti, a co dosud naučila krize nás ?

Když zavřeli Dalibora do věže, tak aby překonal krizi z uvěznění, naučil se z nouze hrát na housle. Už půl roku je tu krize a co jsme se naučili my?  Zatím to vypadá, že někteří nic. Pořád jen mluví a mluví a skutek - utek.

O víkendu jsem zavítal do velkoprodejny nábytku ASKO. Inzerovali slevy na nábytek všeho druhu ve výši 20%. Protože nám doma ještě chybí specifický kousek nábytku právě v této prodejně prodávaný, chtěl jsem vědět, zda je ke koupi i v oné cenové akci. Vešel jsem do prodejny a zamířil do míst, kde jsem ten kousek nábytku viděl naposledy. Měli ho i tentokrát na stejném místě. Byl ověšen cedulkou o zajímavé slevě a také červeným nápisem IHNED K ODBĚRU. Zaradoval jsem se. Příznivá cena a hned si jej odvezu domů -  to se žena zaraduje... Ale „chválil jsem den před večerem". Našel jsem prodavačku a popsal jí onen dřevěný kousek. Dokonce se se mnou skoro ochotně vypravila ověřit mou informaci o zboží, kterou jsem si zapamatoval. „Tohle bych si rád od Vás nyní odvezl", vyjádřil jsem svou ideu. Zatvářila se, jako bych byl z Marsu a zval jí tam na návštěvu. Sedla k počítači a po chvilce mi s úsměvem sdělila, že to nepůjde, protože zboží NEMAJÍ ! Asi jsem se zatvářil dost naštvaně a tak hned pokračovala: „Mají to v Hradci ve skladu, tak já to objednám odtamtud..." A zase rozjela koncert prstů po klávesnici terminálu. „Hmm, tak to taky nepůjde. Vy to chcete v té slevě a když je to ve slevě, tak to nejde z toho skladu předisponovat. Určitě to chcete koupit?" To jsem nějak nepochopil a tak jsem si stál za svým : „ Ano, chci a za tu inzerovanou cenu", zopakoval jsem svoje přání.

„Tak to Vám to tedy budu muset objednat. Bude to trvat tak 6 týdnů..." To mě udivilo. Je tu krize, kdy každý normální obchodník by prodal svou babičku, pokud by byla „skladem" nebo tu krize žádná není? Obchodníkovi má především jít o to, aby vydělal nějaké peníze a já mu je nabízel hned a na dlaň...Zboží je sice v jiném skladu, ale je volné = neprodané. Ale situace asi není v nábytkářském průmyslu tak vážná. „Třískovné" bych za takovou ochotu ani jako vtip nezvažoval. Já pracuji v naší největší automobilce a „jedeme" na 21 směn v týdnu, abychom naše zákazníky nenechávali čekat příliš dlouho. A tady? Tady je problém asi zcela jiný...Jak jsem zjistil, máme dodací lhůty shodné s nábytkem, jen je zásadní rozdíl mezi tím, jak rychle se vyrobí automobil a jak dlouho trvá vyrobit skříňku o rozměrech televizního stolku, kterou si koupíte stejně pouze v rozloženém stavu.

Pokoušel jsem se umluvit prodavačku k prodeji té, kterou mají vystavenou. Vždyť jim je na nic, když nemají žádnou na inzerovaný okamžitý prodej. Ale to prý nelze, to by za chvilku v obchodě neměli co ukazovat....!!!!!  Nakonec jsem rezignoval a objednal si onen kousek nábytku i přes oznámenou čekací dobu. Pak přišel závěrečný šok - musel jsem ji dopředu celou zaplatit !!! To už mi připadlo vážně ujeté. Doufám jen, že jsem nekoupil zajíce v pytli. Pokud ano, přeji nábytkářskému průmyslu a jeho velkoprodejcům, aby je krize zasáhla rovnou do rozkroku. Nic jiného za svůj přístup - v době, kdy pláčí nad zlou krizí - si nezaslouží.