Co je horší? Nevěra nebo nechtěné dítě?

Oboje má svoje důvody a oboje může výrazně změnit život. Když si žena přes nesouhlas partnera s ním přesto dítě „pořídí“, může to mít  daleko horší dopad do vztahu, než třeba nevěra?

Rozhlasová anketa a reakce posluchaček na téma „Muž / přítel dítě nechtěl a já jsem si to stejně nakonec zařídila po svém“, která se vysílala 29.6. na rádiu F1 mě přiměla situaci trochu analyzovat z pohledu muže. Předně mě překvapil velký počet žen, které volaly a psaly svoje příběhy, jak to udělaly a jak dopadly.

Kdysi jsem se pokoušel v jednom článku rozebrat situaci, kdy muž dítě chce a s tím vstupuje do vztahu a naopak žena je rozhodnutá dítě nemít… Jen takticky tuhle informaci nechá na později. I tohle bych z pozice muže bral jako podvod.

Co ale v případě, kdy muž jednoznačně dá najevo, že dítě nebo další dítě už nechce? Rozhodně se kloním k hodnocení, že je to daleko největší podraz, kterého se žena může ve vztahu dopustit. Dítě by mělo být vždycky chtěné. Nemělo by se stát zbraní jednoho proti druhému nebo nějakým rukojmím vztahu. Už vůbec ne za předpokladu, že si dítě pořídí i s vědomím, že ji partner proto může pak i opustit.

Nám mužům se vyčítá, že jsme sobečtí. Jak pak hodnotit rozhodnutí ženy mít s partnerem dítě i přes jeho nevůli a možnost, že žena s dítětem zůstane sama? Když jsem slyšel, jak s tím některé posluchačky už dopředu chladnokrevně kalkulují – co od takové situace čekat?

O co v takovém vztahu jde? Pokud žena první dítě chce i přes nesouhlas partnera, měla by nejdřív vyřešit situaci partnerskou. I za cenu rozchodu nebo rozvodu. Pokud jde o dítě další – s týmž (nebo alespoň teoreticky s týmž) partnerem, může všechno být ještě horší. Muž je ten, co bude v naprosté řadě případů postaven před hotovou věc s tím, že na něm je zajistit dítěti solidní budoucnost. Pro většinu mužů je to otázka zásadního charakteru. Kolik dětí nebo lépe - jak početnou rodinu - dokáže spolehlivě zajistit? To ženu příliš v danou chvíli  nezajímá. Ona je tu strategicky „matka, toužící po dítěti“, ne ekonom a živitel. Když bude mít muž dostatečné a pevné příjmy, nejlépe doživotně, asi nebude mít problém mít dětí víc. Klidně i s více ženami a třeba bez ohledu na svůj věk. Ale takových moc „k dispozici“ nebude.

Z teoretického pohledu muže - když žena svého docílí potajmu odstraněné překážky v podobě antikoncepce a pak se nechá přivést do jiného stavu, o čemž pak v pokročilém těhotenství informuje partnera s tím, že se nedá nic dělat a že ať se připraví na dalšího potomka – bych byl přinejmenším nejspíš hodně ze vztahu zklamaný a cítil bych se využitý a podvedený. Jaký vztah by pak měl mít otec k dítěti po jeho narození? A jaký vztah by pak panoval mezi rodiči?

Jsou to věci, o kterých se mužům – pokud k tomu dojdou – těžko přemýšlí s chladnou hlavou. Řeči žen o tom, že nakonec byl partner rád, že dítě /další dítě má, považuji za velmi nepodložený pohled žen na tuhle situaci. Realita v hlavě chlapa bude na beton jiná.

Už vůbec bych nezvažoval, co si myslet o situaci, kdy pro dosažení dítěte bude hlavní roli hrát „mrazák“ nebo sex na jednu noc s vyhlédnutým „živým dárcem“.

P.S. V takových případech je proti tomu nevěra úsměvnou záležitostí. Asi…