Boj „intelektuálů“ a „plebsu“ o existenci ČT

Zabít či nezabít Českou televizi? Toť otázka, jako z Hamleta. Odpověď není jednoduchá, ale existuje. Nerušit ale od základů předělat.

Občané ČR se rozdělili na obhájce existence veřejnoprávní ČT a na odpůrce jejího dalšího bytí. Intelektuálové myslí na skupiny obyvatel, které by nebyla po stránce svých zájmů uspokojeni, na podporu začínajících autorů, režisérů, herců, experimentů všeho druhu a obyčejný „plebs“, tedy běžný občan je „vytočen! skladbou programů, která datem vzniku hravě i několikrát vícekrát  překonává průměrné stáří vozového parku v Čechách. Nových pořadů, těch co by zaujaly více diváků, prostě moc není.

Vysílání pro menšiny, neznámých filmů cizího původu pro filmové fandy, pořady s náboženskou tématikou, dokumenty z doby němého či černobílého filmu - jde opravdu o nezbytnou službu veřejnosti?

To, co lidé chtějí vidět v TV, si dnes prostě dokáží najít v jiných televizních stanicích a jejich pořadech. Navíc – nikdy nelze uspokojit všechny. Nikdy jsem například v TV programu nečetl, že pořad je pro stoupence náboženství Svědků Jehovových, evangeliků, věřících církve Husitské, že je pořad pro homosexuály, pro sběratele známek, sběratele odznaků… To všechno jsou přece také skupiny nebo menšiny, které by mohly kvitovat pořady s jim blízkou tématikou.

To všechno, ale i sport a další pořady, opět mohou poskytnout a rády poskytují komerční televize. Pokud je o ně zájem. Na rozdíl od komerčních TV má ale ta veřejnoprávní být především zpravodajskou televizí. Tedy má přinášet zprávy z domova, regionů a nějaké také ze světa. Jenže ona přináší to samé, nebo spíš méně, než její konkurence. A nechává si to zaplatit koncesionářským poplatkem.

Když si najdete dva, tři internetové servery se zpravodajstvím, jste dříve v obraze, než Vás do něj (možná) vpraví ČT ve svých zprávách. Ať už jde o katastrofy typu povodně, nehody, politické informace či počasí a sport. A těch informací máte denně tolik, že je ani nestíháte číst. Když už ráno či v poledne víte, co je nového, nač se pak budete znovu dívat na zpravodajství ČT, kde se dozvíte pouze vybraný zlomek informací?

Tak co s veřejnoprávní TV? Jistě je tu dědictví rozsáhlého filmového archívu, který patři do kulturního dědictví. Ať tedy z něj ČT vysílá na jednom kanále a na druhé jde zpravodajství. Proč vysílat sport, když sportovních kanálů je dost. Proč vyrábět stupidní pořady jen proto, že je tu začínající a protěžovaný režisér či scénárista? ČT už dávno nedává jako jediná práci našim hercům, reportérům a moderátorům.

Ovšem „běžný tupý divák“, jak ho vidí „intelektuálové“ je chtivý za své peníze vidět to, co chce.  Ne to, co mu jiný vnucuje. A co hůř, musí za to platit.

Jaký je tedy možný příklad řešení? "Intelektuál" má jistě doma internet, stejně jako „tupý seriáložrout“. Jako "intelektuál" by měl umět internet ovládat natolik, že si z archívu ČT vybere program, zaplatí jeho sledování a vychutná si ho sám, kdy se mu zachce.

ČT ať se věnuje tomu, co nestranně nebo všestranně poskytovat má. Tedy informace. Pokud na to nemá, měla by se rychle vzchopit. Jinak dopadne jako noviny, které lidé přestávají kupovat, protože internet jim informace dává kdykoliv a v maximální míře. Dokonce si mohou vybrat „úhel pohledu“ podle politické orientace.

To by měl pochopit i ten „intelektuál“, který se současnou ČT bojuje jako lev. A pak bude stačit, když koncesionářský příspěvek svážeme s jednorázovou přirážkou za nákup nového televizoru či rádia v obchodě tak, jako přispíváme na ekologickou likvidaci starých přístrojů. Jako třeba v sousedním Německu.

P.S. Ovšem ta přirážka nesmí být rovna výši DPH.