Bez sociálních sítí by život možný nebyl nebo byl

Kdo není na Facebooku není in. Kdo jsme, kým jsme nebo kým bychom chtěli být a kým jsme v reálném životě opravdu ? Fenomén dnešní doby či spíše dnešní "sdílecí informační doby".    

Z našich životů se postupně vytrácí "živá" realita, jsme čím dál více pohlcení virtuálním světem - virtuální komunikací. Prostřednictvím sociálních sítí, sdělujeme své pocity, strasti, sdílíme fotky a zážitky, zapojujeme se do diskusí ať již z čirého zájmu nebo jen pro potřebu upoutat pozornost - být zajímavým alespoň prostřednictvím virtuality. Hranice mezi tzv. zdravou - přirozenou soutěživostí se pomalu tenčí a přesouvají se k hranici, kdy se snažíme o to, být kým nejsme ale rádi bychom třeba byli - být hvězdou alespoň prostřednictvím virtuality. Čím víc tzv. přátel, lajku, diskusí kde měníme názor, dle toho jak se točí zrovna v daný moment svět, tím víc se nám zvedá sebevědomí a pocit že jsme někdo. Co na tom, že mnohdy jsou ti kdo nás o přátelství žádají falešné profily, či lidé které osobně neznáme.....důležitější pro mnohé "hvězdy Facebooku" je číslo, co do počtu přátel a sdílení v hojné míře podvržených a dezinformačních článků - manipulace s uživateli sociálních sítích. Tento vnitřní pocit je ale jen pocit důležitosti pro nás samotné, skutečnost - realita je mnohdy jiná. Vymykáme se pak kontrolnímu systému nad svým vlastním "já" a ztrácíme přehled sami v sobě - žijeme sociální sítí, tím co se prostřednictvím nich ventiluje a věříme tomu co je nám podsouváno. Pasujeme se do role pomyslného brouka Pytlíka a diskutujeme i tam, kde sice dost dobře nemusíme rozumět tématu a profesi ale kritizujeme ty kteří v těchto profesích jsou, přičemž mnohdy nešetříme vulgárními výrazy na jejich adresu. Kdyby se dělal průzkum uživatelů sociálních sítí v tom jak se prezentují navenek a v tom jaká je realita, čísla by nás asi překvapila - přetvářka by zvítězila na plné čáře.

Na jednu stranu je určitá míra prezentování se v lepšího člověka přirozená a normální, na stranu druhou už není tak přirozené a normálně - morální, odhalovat světu naše vnitřní já - věci které jsou ryze soukromé, citlivé, ty pak vedou ke zneužívání a my se vystavujeme dobrovolně riziku a jsme snadným terčem. Staneme se pak obětmi svého vlastního "já" nebo hůře obětmi útoku falešného nebo jiného profilu. Pak, kdy naše citlivé, leč vědomě prezentované informace jsou zneužity/zneužívané, opět prostřednictvím sociálních síti ventilujeme události, které se nám staly i přesto, že de facto jsme na vině my sami a opakovaně se dopouštíme další chyby a ventilujeme - informuje a požadujeme vyjádření solidarity či lítosti, byt skrytou formou - doufajíc že veřejnost nás polituje....Je to uzavřený kruh života ve virtuálním světě sociálních sítí, který nás pohlcuje víc a víc. Ale do značné míry jsme dobrovolníky v tomto světě a vědomě odhalujeme svoje nitro světu a prezentujeme své soukromí.    

Sociální sítě jsou součástí našich životů a bez nich se neobejdeme. Měli bychom se ale naučit dělit prostor sociálních sítích na informační a možností zapojení se do diskuse, před přílišnou prezentací našich soukromích životů. Každý by si měl však chránit své soukromí do nejvyšší možné míry.