:o)

hezky napsáno :o) Jinak k tomu kouření je daleko důležitější, v jakých situacích, si kdo začne zapalovat. Pak si to s tou situací a pocitem spojí, časem se přidá fyzická závislost na nikotinu a je hotovo. :) Např. začnu si zapalovat o pauzách s kámoškou. V tom vypjatém pracovním (nebo i školním :o))  dni je to jedna z mála chvilek klidu. Časem si spojím tu chvíli klidu s cigaretou a začnu si vytvářet svoje vlastní příjemné chvilky i cestou domů, doma, při posezení na zahrádce, atd. :o) Někde jsem i četla, že kuřák, který by neviděl kouř z cigerety, si na ní tak nepochutná. Nevím, co je na tom pravdy. Jeden čas jsem kouřila a už ani nevím, jak to začalo - možná z frajeřiny. :o)) Pak jsem přestala a od té doby nekouřím. Ale vodní dýmku si doma občas dáme s chutí. Cigarety už mi nevoní a přišlo to tak nějak samo. 

Tak už jsem si myslel, že konečně mám jasno...

Hulím jak fabrika a klobouk odkládám s jistým sebezapřením, když vstupuji pod sprchu.

Pak jsem si ale vzpomněl, že zatímco klobouky nosím teprve druhé desetiletí, kouřím už čtvrté...

Tak nic, no. ;o)))

No..

třeba Vás nenapadlo, že to někomu může i chutnat?

a co že tak najednou?

najednou, tak zničehonic, zčistajasna :-O co je? nenoste kklobouky..ale stylizace je fajn, ale kdo k tomu nutně potřebuje zapálenou cigaretu, je trochu ňouma. Takže klobouky klidně nosme do alelujá, ale nebuďme ňoumové.