Pouliční osvětlení
Teď byl však teprve podzim a Lída se pomalu učila zatápět v kotli napojeném na ústřední topení. Také stále větší tma, když vstávala ráno do práce, ji začínala děsit. Celou cestu na autobus doslova vytrpěla. Z města nebyla zvyklá. Byla doslova zhýčkaná. Tam všechno zářilo a svítilo, takže světla bylo, jako ve dne. Tam se nebála. Tady to bylo jiné. Pouliční osvětlení sice fungovalo, ale co to bylo platné, když lampy byly tak strašně daleko od sebe. Světlo tak střídal stín a tma. A ta byla vždycky po přechodu z osvětleného místa najednou tak hluboká, že chvilkami neviděla vůbec nic. Opravdu ji to bylo tak hrozně nepříjemné, že se snažila projít tou uličkou za rohem tak rychle, jak jí to jen boty dovolovaly.
Jakoby očekávala, že se něco stane. Snad to i přivolala. Jedno tmavé ráno, kdy nesvítil ani měsíc, opět skoro na autobus utíkala. Už aby byla z tohohle strašidelného místa pryč. Jen co dojde na konec uličky, jen co už uvidí náves. Ta je osvětlená docela dost. A to byl její každodenní cíl. Tady už vždycky bývali další lidé, kteří s ní čekali na zastávce. Tady se už bát přestávala.
Teď má však celou cestu ještě před sebou. Zabočila za roh a vyrazila jako na popravu. Udělala pár rychlých kroků, když se to stalo. Hned v prvním tmavém místě ji někdo pevně chytil za nohu hned nad kotníkem. Vykřikla a stisk povolil. Začala utíkat, ani se neohlédla. Doběhla na náves a ostatní se teprve scházeli. Uklidnila se a vydýchala.
Ne, nebude nikomu nic říkat. Teď, s odstupem času, se jí zdá, že se to ani nestalo. Třeba se jí to opravdu jenom zdálo. Třeba jenom zavadila nohou o nějaký pohozený šlahoun nebo větvičku. Vlastně se jí nic nestalo. Co by tak ostatním vykládala. Nechá to být.
Druhý a další den se však situace opakovala a Lída si zvykla místem probíhat. Očekávala útok neznámého, přesto se vždycky lekla a vykřikla. Ten výkřik pak vždycky stisk zrušil a všechno bylo jako před tím. Žádný posun ve věci, tedy ani žádné sdílení příhody ze strany Lídy nenastalo. Když to však trvalo celý týden, přece jen se začala bát. Co když čeká jen na ni. Ví, kdy chodí na autobus, ví tedy, kde bydlí. Zná ji! Když si to uvědomila, začala horečně přemýšlet, komu to oznámit.
Stává se to jen v tom jednom místě. Stále jen tam. Nikde jinde. Tam u toho domu hned za rohem. Ale tam bydlí jen jedna stará paní. Babička, za kterou jezdí malá vnoučata. To jí nesedělo. Přesto se dala jedno odpoledne se starou paní do řeči a snažila se zjistit něco podezřelého.
Slova plynula jako voda a Lída se už vzdávala. Nic ji dlouho nepřipadalo divné. Až to přišlo.
„Víš, Lidunko, je mi tady někdy samotné tak strašně smutno, že jsem si sem nakonec nasadila i nájemníka,“ sdělila jí najednou jen tak mezi řečí stará paní.
„Nájemníka? A že jsem ho tady nikdy neviděla?“
„No, on je trochu divný. Celý den spí a v noci pracuje.“
„Chodí na noční směny?“
„Dá se to tak říct.“
„A proč je teda divný?“
„No, dělá věci, které jsem vůbec nikdy neviděla ostatní dělat. Už jen to, že je celý černý, mi dává zabrat.“
„Tak si ho tady nenechávejte, když vám nevyhovuje.“
„Jo, milá zlatá, to už nejde. Nemám to srdce ho vyhodit. Kam by chudáček zase šel? To raději všechnu tu jeho neplechu budu tolerovat a hradit všem způsobenou škodu.“
„Cože? Jakou škodu?“
„Jo, vždyť ty vlastně ani nevíš, o kom mluvím, viď, Lidunko. Představ si, že mi vnučka přinesla malé kotě. Černého kocourka, kterého asi někdo vyhodil. Holka ho našla ve městě u kontejnerů, kde se živil zbytky, které mu tam lidi nosili. Tak ho donesla a od tý doby je tady. Ale taky od tý doby platím ženským, co jdou brzo ráno okolo, silonky. Představ si, že ve tmě to parchantě na kolemjdoucí číhá, skáče na ně a chytá je za nohu. Když se leknou a vykřiknou, pustí a je spokojený. A číhá na dalšího. Nevím, co s tím. Tobě to nedělá?“
„Dělá, jen jsem nevěděla, že je to kotě. Nic nebylo vidět.“
„Využívá toho, že je celý černý, zmetek. A tobě nic neroztrhal?“
„Ne, nosím pořád kalhoty, tak se mi vlastně nic nestalo. Jen jsem se pokaždé pořádně lekla.“
„No, to si mu udělala radost. A hele ho, už se vyspal, milostpán. Tak pojď ty, Lumpe,“ stará paní vzala do ruky černé kotě, které se jí začalo omotávat okolo nohy. Hladila ho láskyplně a kotě začalo okamžitě příst.
„Je krásnej. Jak se jmenuje?“ natáhla ruku k pohlazení i Lída.
„No, Lump, přece. Jak jinak. A že je hrozně roztomilej, viď?“
Musela to uznat. Tak milé stvoření dlouho neviděla. Černé klubíčko si nyní stará paní odnášela do domu a Lída se styděla. Tak kotěte se celou tu dobu bála. To je hrozný. Takže teď už bude připravená a bude konečně po strachu.
Ráno opět vyrazila za roh a rozhlížela se do tmy kolem. Nikde nic. Ani pohyb, ani šustot. Očekávala útok, neočekávala však svou reakci na něj. Najednou ji někdo chytil za nohu hned nad kotníkem. Vykřikla ještě víc, než jindy. Lekla se dokonce tak, že málem upustila kabelku.
„Ty parchante jeden, černej!“ stačila ještě vykřiknout a zrychlila krok.
Alena Pekařová
Proč si držet zdravý rozum –aneb- jak se nezbláznit z Vánoc
Blíží se nám advent a po první adventní neděli hodně žen znejistí. Očekávají je totiž každoroční celospolečenské galeje a předhánění se, kdo už má co hotové.
Alena Pekařová
Měla jsem kolegyni
Je to sice již hodně dávno, ale ......měla jsem kolegyni. To by samo o sobě nebylo nic divného, jenže tahle kolegyně se trochu vymykala. Chovala se zkrátka jinak než ostatní a to kolektiv nerad odpouští.
Alena Pekařová
Proč si lidé lžou –aneb- máte pálivé papriky?
Sháněla jsem jeden čas z jistého důvodu pálivé papriky a to nejlépe hodně pálivé. Ve všech obchodech i obchodních řetězcích se skvěly nádherné velké papriky, v různém barevném provedení a různých velikostech. Prostě paprik bylo všude opravdu plno, až oči přecházely. Ale všechny sladké. Ty, mě dobře známé, špičaté zelené a velmi pikantní, ty nikde.
Alena Pekařová
Jak nejlépe umyjeme podlahu
Nejprve jsem zkoušela všelijaké prostředky a pak na hodně dlouho zůstala jen u teplé vody. Jo, píšu o mytí podlahy, přesněji řečeno o mytí lina, které máme na podlaze.
Alena Pekařová
Malá vánoční inspirace
Blíží se nám to milé dámy, blíží. Ten čas vánočního pečení a přemýšlení, čím ostatní potěšíme. Pro usnadnění výběru vám posílám pár vyzkoušených a dobrých receptů. Možná, že něco z toho rády použijete.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
GLOSA: Trestání bezdětků? Má-li něco logiku, vytáhněte na to kanon
Premium Na živořící lidovce se sesypala hora kritiky za jejich návrh, aby bezdětní lidé odváděli vyšší...
Poslanci se rozhodli umožnit prodej některých lehčích drog dospělým
Dospělí si v Česku budou moci koupit lehké drogy jako HHC, kratom nebo konopí s nízkým obsahem THC,...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Na Česko loni útočili ruští hackeři. Nechte toho, vyzval je Černínský palác
Za loňskými útoky na českou internetovou infrastrukturu stáli ruští hackeři, uvedlo ministerstvo...
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 752x