O výletech po Čechách

Naše rodina jezdí na výlety často a ráda. Nemusíme jezdit k moři, stačí nám Čechy a Morava. Je tady krásně a hlavně je zde na výběr nepřeberné množství cílů. Vybere si každý. Kluci mají rádi rozhledny a jeskyně, manžel hrady, jeskyně a labyrinty a já zámky a zámecké zahrady. Občas to proložíme botanickou nebo zoologickou zahradou a skanzenem.

Začali jsme také sbírat turistické známky a turistické dřevěné obrázky. Jen škoda, že se začaly prodávat až v posledních několika letech. Kdybychom je sbírali od samého začátku našeho cestování, byly by jich již plné stěny.

Většinou jezdíme na místa, kde jsme ještě nebyli, jsou ale dvě lokality, kam se rádi vracíme a navštěvujeme je častěji.

Na prvním místě je Malá Skála. Prožili jsme tam týdenní dovolenou po dva roky. Můj bývalý zaměstnavatel tam měl v zámku rekreační a školící středisko. Vlastně ten zámek firmě patřil. Jak my jsme si to užívali! Spali jsme v bývalých komnatách šlechty, procházeli se po chodbách a schodištích, jedli v nádherné jídelně (plná penze s obsluhou „sluhy“), scházeli se ve společenské místnosti na konci zámecké chodby. Zde byl krásný strop a zachovalý krb.

Zámek a zámecká zahrada – to vše bylo jako naše a bylo o nás i nádherně postaráno. Jak často vzpomínám: …. Zámecká zahrada s cestami, jezírkem s rybkami, kašnou a vzácnými vysokými stromy a rozložitými keři, skleníkem šlechty, květinovými záhony, lavičkami na místech s nádherným výhledem do údolí a na protilehlé Suché skály  … není nic hezčího.

Také okolí zámku jsme dokonale prozkoumali, chodili se houpat na dlouhou lávku pro pěší přes Jizeru. Prohlíželi si staré domky poddaných a srovnávali život šlechty a lidu v podzámčí.

Nemohu na Malou Skálu zapomenout. A tak se tam často vypravíme jen tak na celý den na výlet. Projdeme si stará známá místa, smutně se podíváme na zámek přes zavřenou zámeckou bránu (již dávno patří soukromému majiteli), pohoupáme se na lávce, umyjeme si ruce v obecní prádelně. Zavzpomínáme si, ale je nám tak trochu líto, že už ty krásné časy jsou nenávratně pryč.

Na druhém místě, které navštěvujeme opakovaně a moc rádi, se umístila zoologická zahrada Chleby. Je to soukromá zahrada, jejíž majitel začínal na zahradě s pár klecemi ptáků. Snil o vlastní ZOO a to se mu podařilo. Zahrada se rozrostla. Přikoupil další pozemky, opatřil si nová zvířata. Má dokonce vlastní odchovanou opičku Gibona, která je zde narodila. Stihli jsme ji naštěstí brzy po narození – byly jí tehdy dva měsíce, máma si ji nosila na břiše nebo na zádech a my z mláděte viděli jen dlouhé a hubené ruce a nohy. Majitel si také opatřil gepardici Mzuri, která je tak ochočená, že si ji mohou návštěvníci i hladit.

Také jsme neodolali a překvapilo nás, že to vůbec není hebký kožíšek, jaký mají domácí kočky. Bylo nám vysvětleno, že kožich je uzpůsobený pro dlouhé období dešťů, voda po něm musí stéct, nesmí se dostat ke kůži a musí rychle oschnout.

Vždy při dalších návštěvách zjišťujeme, že opět něco přibylo, něco ubylo (například koníci, které jsme minule krmili z ruky). Je tu prostě rodinná atmosféra a cítíme se tu jako doma. Připadáme si, že jsme na návštěvě u známého, který nás provází svou zahradou.

Ale těch krásným míst, která jsme projeli a navštívili, je strašně moc. Ze zážitků z těchto cest by již byla samostatná kniha.

No, ale stejně se vždycky z výletu rádi vrátíme do svého domu a na svou zahradu. Projdeme si ji, jako bychom ji viděli poprvé a už na nás volá soused přes plot:

„Ááá sousedi! Tak už jste doma! Kdepak jste byli celej den?“

A my rádi jdeme k plotu a vyprávíme zážitky, načež soused potvrzuje nádhernost toho místa, protože on to tam moc dobře zná (a zná toho opravdu hodně – je to totiž tramp a milovník přírody).      

Prostě a jednoduše – musím na závěr konstatovat: Všude dobře, doma nejlíp!