O kronice

Jak jsem se již zmínila, píši rodinnou kroniku a to od roku 1995. Tak nějak mě to napadlo a nyní jen lituji, že mě to nenapadlo již daleko dříve.

Jak je to po letech milé, dočíst se, kdy jsme předělávali kuchyň, od kdy používáme novou spižírnu a kdy jsem měla tu hroznou virovou nákazu se zánětem hltanu, hrtanu, pohrudnice a mezižeberního nervu spolu s nálezem na plicích.

No, nesmějte se! Jak často mi kronika pomohla! Například, když se tatínek bránil, že nebude malovat, protože maloval předloni. Vezmu pak kroniku, zalistuji a dokáži mu, že opravdu ten obývák maloval, ale je to již šest let. Uzná, koupí barvu a naplánuje akci.

V kronice popisuji také veškeré výlety, dovolené, lepím fotky, pohledy, vstupenky, lístky z parkoviště atd.

Opravdu je škoda, že jsem nezačala psát již tehdy, když se naši kluci narodili. Mohla jsem tak zaznamenat, jak rostli, jejich první slova, dětské nemoci a vše, co se okolo dětí šustne.

Takže moje rada: Pokud máte alespoň trochu volného času – pište si vše, ať nemusíte litovat jako já.