O babičce

Moje vzpomínky na babičku jsou již pouze kusé. Napíši tedy jen to, co jsem ještě nezapomněla.

Babička … ta moje nejmilejší osoba, kterou jsem milovala nadevše, a která mi rozuměla a měla mě ze všech pěti vnoučat nejraději (to mi opravdu řekla) … mi stále schází. Zemřela v roce 1987, takže je to dnes již více než 26 let a stále to bolí.

Babička mne totiž měla na starosti od mých dvou měsíců až do dvou let a tak jsme si na sebe hodně zvykly. Maminka ode mne bohužel musela jít velice brzy do práce a tak mě začala hlídat babička. Pak jsme se v mých dvou  letech z milovaných Domousnic odstěhovali do města a já musela do jeslí. Jak já chtěla zpátky ke své babičce!!! 

Babička se narodila se v roce 1904, takže zažila dvě světové války, vládu Habsburků i okupaci nacisty. Neměla to tedy vždy lehké.

Zažila (ale neviděla) Habsburského císaře Františka Josefa I., který vládl až do roku 1916. Nezažila však již    jeho ženu Alžbětu Bavorskou – známou jako Sisi, která podlehla bohužel násilné smrti v roce 1898.

Když už jsem u těch Habsburků, nedá mě to a musím k nim trochu odbočit. Jak ráda si čtu právě o Habsburcích, ten jejich svět je úplně jiný a byl skutečný, není vymyšlený a opravdu se vše stalo. Kdo měl to štěstí, že se dostal do služeb císaři, měl se dobře až do smrti a s ním i celá jeho rodina, kterou císař vždy zabezpečil. Vyplácel bývalým zaměstnanců i důchod. Jak pokrokové v té době!

Ale vrátím se zpět ke své  babičce a historickým osobám. Viděla totiž na vlastní oči Emu Destinovou, která ráda pobývala v Domousnicích na zámku a jezdila v kočáře okolo domku babičky. Dětem, které se ke kočáru vždy sbíhaly, prý házela drobné mince a moc se smála, jak se o ně děti strkají.

Nejhorší chvíle prožívala babička v době 2. světové války. Za okupace nacisty, byl děda nucen hlídat jejich sklad zbraní. Babička však tajně nosila chleba do lesů, kde byli ukrytí partyzáni.

Celý život se vlastně babička snažila jak mohla, aby se měli dobře hlavně její blízcí.

Babička byla ze 13 dětí a vzhledem k tomu, že jich bylo doma hodně, musela pomáhat s prací a starat se o obživu sourozenců a to již jako dítě školou povinné. Moc toho tedy do školy nenachodila, protože musela brzy nastoupit do služby. Byla tak, mimo jiné, zaměstnána na faře jako kuchařka, kde se učila vařit (a vařila pak vždy výborně). Z té doby se dochovala její první kuchařka psaná perem. Byla v podobě malého notýsku, ručně sešitého bílou nití. Zde jsou její první recepty, které pochytila od staré farské kuchařky a je tedy mezi nimi i obyčejná krupicová kaše. Tyto jídla miloval pan farář a tedy se na faře často vařily. Notýsek je již značně zažloutlý, flekatý a místy již nečitelný. Ráda bych ho uchovala – je to jako památka do muzea.

Nedá mi to a musím napsat alespoň názvy jídel:

Svíčková pečeně, zadělávané husí droby, kachna nadívaná, kuře nadívané, kuřata smažená, vepřové řízky, vepřové karbanátky, dobrá sekaná pečeně, králík pečený, králík na kmíně, králík zadělávaný, králík na pražský způsob, sekaná pečeně králičí, skopové řízky smažené, guláš vepřový, pečená kýta skopová, skopová kýta naložená, srnec, zajíc se smetanou, bažant, knedlíky, knedlík třený, knedlíky kynuté, cezené nudle, škubánky, mrkev, houby dušené, kaše krupicová, třešňovec, řezy jablkové, jahelník s rýží.

Že si ten pan farář dopřával, co?

A recept nakonec? Chtělo by to alespoň něco z toho babiččina notýsku. Vybrala jsem  recepty, které jsem tedy nedělala (a jsou to tak jediné neozkoušené recepty v této knize), a chci je napsat tak, jak si je babička poznamenala. Je to tedy takové staročeské, jak slovosledem, tak i nespisovným, hovorovým jazykem, často bez interpunkce a tak, jak se recepty diktovaly. Omluvte tedy tento styl, ale já ho miluji a musím ho předat dál tak, jak je. V tom je ta krása.

Tak tedy tady jsou ty moje poklady o které se s vámi podělím:

Králík pečený

Čistý králík se osolí na pekáč se dá kousek sádla neb másla jedna rozkrájená cibule, asi 3 hřebičky a kousek šalvěje. Šalvěj se dává proto, že odnímá králičí chuť. Králík se peče v troubě do červena, podlévá se polévkou. Pak se zapraží špetkou mouky, přidá několik kapek citronové šťávy a drobek papriky.

Jahelník s rýží

Uvaří se v litru mléka 16 dkg – polovic rýže a polovic jahel – každého 8 dkg. Vaří se ½ hodiny. Mezi tím se uvaří pár suchých švestek. Do kaše se zamíchá kousek másla. Pekáč se vymaže máslem vysype houskou. Polovic kaše se na to vysype rozetřou švestky vysype ostatní kaše poleje vejcem a upeče.

Neláká to k vyzkoušení? Až se to trochu rozluští a přeloží do srozumitelnosti (což nechávám na každém jednotlivci samostatně), je to možná i dobrý nápad a typ na staročeskou jednoduchou stravu z toho, co lidem dalo pole a chlév. Žádný dovezený materiál v podobě koření a exotických mas a ovoce.