Ježíšek?

Před Vánoci nastává tradiční (s)hon – na dárky, cukroví, úklid či stromky. A někde za dveřmi tohoto blázince nedočkavě přešlapuje Ježíšek, ježek, možná neviditelná bytost, než nadělí každému to, co si přeje. Nebo ne?

Takže… TEN shon!

Začíná to adventem? Kdepak! Dárky přece! V rodinách s malými dětmi se přeci jen ještě píše nebo kreslí dopis Ježíškovi. Užaslí rodiče se setkávají s přáními, která jaksi nejsou spárovaná s nabídkou maloobchodů s hračkami… Rodiče starších dětí možná bojují s cenou požadovaných dárků a konzervativní babičky odmítají svým dospívajícím vnoučatům pořizovat cokoliv, co nemá v jejich očích dostatečnou kulturní hodnotu. A lidstvo se vydává na lov do obchodních center, a co možná hůř, do e-shopů, avšak i tam na ně číhají mnohá nebezpečí v podobě psychického vydírání ze stran některých údajně zanikajících drobných řemeslníků, kteří kupodivu prodávají objem zboží odpovídající produkci velké čínské továrny. Jako když se pravěcí muži vydají na lov mamuta. Pravěké ženy se doma v jeskyních potýkají s fenoménem „vánoční úklid.“ Tedy některé. Jiné nechápou, kde právě na tohle během shonu první část žen bere čas a energii. Cukroví… koupit či nekoupit? Upéct či neupéct? Plechy řinčí na kuchyňské lince, robotu na vaření jen těžko přikážete, aby vanilkové rohlíčky voněly maminčinou láskou. Stromek… malý či velký, živý či umělý? Ano přijde akce „postav stromek do stojanu a vyzkoušej, zda fungují loňská vánoční světýlka“. Myslím, že stromků v posledních letech naopak přibývá. Na pracovištích zvláště. Ozdoby tradiční či konfekční? Tuším, že letos jsou trendy odstíny zlaté… světýlka na pracovních stromcích radostně blikají, aby je naštvaní potenciální epileptici potají vypínali pod záminkou, že je třeba šetřit energie, případně baterie uvnitř krabičky na konci drátu, a kdyby to nevyšlo, potají naruší její tok nůžkami či zaviní neopravitelnou závadu zásuvky. Týden před Vánocemi nastane skutečná smršť – pracovních vánočních večírků a dětských besídek. Jak obstojí právě vaše ratolest v roli Josefa či pastýře, případně ovečky? Jak se předvede rodičům právě Vaše třída? A co ta večeře? Kapr, filé, kuře, klobása a salát? A propó, víte, kam jste vloni uklidili Betlém?

Zhruba podobný scénář mě napadl, když jsem na podzim o českých tradicích mluvila s jistou slečnou syrského původu, která navštěvuje anglické gymnázium. Česky umí pramálo a tak mě zajímalo, co v té škole při hodinách češtiny pro cizince vůbec berou. Vánoce, advent, kapr a Betlém – to zhruba souhlasí.

„A co Ježíšek?“ ptám se.

„Ješišék?“ ptá se ona nechápavě.

„No, jestli ti někdo říkal, že u nás děti věří na Ježíška?“

„Sánta Kláus…“

„Ale né, Santa… Ježíšek, ten, o němž nikdo neví, jak vypadá?“

A představte si to – k mé nebetyčné hrůze se o Ježíškovi, o tom našem pravém Ježíškovi, neučí nic!!! V tu chvíli mě moh amok trefit. Na vzdory pěkně vymazlenému RVP, potažmo otisknutého do ŠVP, a tak zásadní informace se ke studentům českého jazyka a kultury nedostane?! A tak jsem se nadechla a vysvětlila jí, jaké je to dobrodružství udržet děti co nejdéle v této laskavé fabulaci. A jaký to je někdy průšvih, když se dozví, že Ježíškové jsou hlavně dospělí…

Všechny ostatní vánoční skotačiny jsou celkem zvládnutelné, hlavně, že přijde ON.

Jako malá jsem si představovala nahé miminko, které prochází klíčovou dírkou do obýváku, aby nám nadělilo dárečky. Ovšem nechápala jsem, jak je přinese, když neumí chodit a venku je zima. Jak jsem se dozvěděla, mnoho dětí se domnívá, že jde o ježka, který dárky přinese na svých bodlinkách. Udělala jsem si krátký průzkum mezi známými a Ježek se v něm opět objevil. Někdo v něm viděl postavu Mikuláše, někdo dokonce mladšího bezvousého Santu, nebo dokonce malé dítě podobné Pražskému Jezulátku. Tajemnou neviditelnou postavu létajícího pána. Aby se „dal“ fenomén Ježíška zpeněžit, objevila se před mnoha lety postavička malého chlapce, o níž věřím, že pokud mysl některých dětí zasáhla, rychle opět zmizela. Pro někoho je Ježíšek světýlko.

A tak se mě ona studentka zeptala, zda jsem věřící. Popravdě jsem se jí přiznala, že na Ježíše nevěřím, ale na Ježíška stále ano. Rok co rok přijímám jeho úděl a taky se těším, co mi naježí. Ježíšek je symbol, neviditelná myšlenka, díky níž zhmotňujeme svou lásku k druhým do podoby oné vánoční „pozornosti“. Nevím, zda jsem jí trochu nepopletla hlavu, ale snažila jsem se zalepit díru jako vrata, jež zela v jejích chatrných znalostech o českých tradicích, jak jen jsem uměla...

Přeji Vám, abyste našli vše, co jste vloni uklidili, abyste se nezbláznili z předvánočního shonu, aby světýlka svítila, cukroví vonělo a vánočka v troubě držela tvar. Aby stromek stál, jak má, aby mobily pípaly pod tíhou přání v esemeskách a abyste se všichni sešli večer u pohádky. Zkrátka, abyste si to užili.

A ještě - zdraví, štěstí a lásku

– to, co se obyčejně přeje a není samozřejmostí.

(ilustrace – autorka)