Po stopách apoštolů v Turecku : Antická Smyrna (Izmir) a slavná vinařská oblast Urla

Rozhodli jsme se, že na svých toulkách Tureckem navštívíme místa, o kterých se píše v Bibli a prozkoumáme, jak to tam vypadá v současnosti včetně místního jídla i pití.

V Turecku se nachází více míst, o kterých se píše v Bibli nebo jsou spojena s apoštoly. Např. apoštol Pavel, autor velké části Nového zákona, pocházel z pobřeží jižního Turecka z Tarsu, kousek od dnešního tureckého města Adana, nedaleko od slavné oblasti Kappadokie s raně křesťanskými památkami. Ale nejvíce nás lákal Ephesus a Pergamon (viz předešlé články) a tak trochu náhodou jsme narazili na Smyrnu, na kterou se trochu zapomíná, hlavně protože je dnes uprostřed obrovského tureckého města Izmir, který má 2,6 mil. obyvatel a s předměstími více než 4 mil..

Izmir vlastní mezinárodní letiště a velký přístav, kde mohou přistát obrovské plovoucí hotely, ale i velké vlakové a meziměstské busové nádraží.

My jsme si Izmirské letiště vybrali, jako nejlepší způsob, jak se dostat do Ephesu z Evropy. Sídlí tu turecká nízkonákladová letecká společnost Sunexpress, kterou jsme neznali, ale to že je propojena s Lufhansou nás uklidnilo. Moderní letadla, milý mladý personál a lety načas, co si cestovatel může více přát. A měli přímý let do Izmiru z Vídně. Těžší bylo dostat se z letiště do centra veřejnou dopravou. Jedinou busovou firmu Havas, kterou jsem vyčetla v průvodci jsme sice před letištěm našli, ale bus nám právě odjel a další jel až za 2 hodiny. Skončili jsme u přístřešku s nápisem BUS, což byl jediný nápis a bylo po 18.hodině. Nějaký jízdní řád nebo číslo busu jsme hledali marně a Google maps nám nabízeli cestu do centra Izmiru se 3 přestupy mezi busy a metrem. A nebylo se ani koho zeptat. Nakonec jsme vyměkli a po chvíli smlouvání jsme si vzali taxi, což se vyplatilo, protože letiště je opravdu za městem a do centra Izmiru nejede žádný dopravní prostředek úplně přímo a hlavně vzdálenosti v Izmiru jsou dost velké a ještě kopcovitý terén. Díky bohu ceny taxi rozumné minimálně na evropské poměry.

Apoštol Jan, ale na Smyrnu nezapomněl a adresoval ji list (jeden ze sedmi) v rámci Zjevení Janovo (viz linky pod textem), které napsal ve svém vyhnanství na řeckém ostrově Patmos nedaleko od Turecka. Smyrnu v něm povzbuzoval a chválit na rozdíl od Pergamonu, který káral. Smyrna byla významným městem a přístavem už v době Alexandra Makedonského, který jí pomohl tím, že ji přesunul blíže k moři viz příběh níže. Podle historiků tu, ale bylo osídlení již před 8 500 lety v době Neolitu. O působení apoštola Pavla ve Smyrně se v bibli nepíše, ale podle místního knižního průvodce se tu krátce zastavil, aby je také povzbudil.

Dnešní Izmir je velké rozsáhlé rušné turecké město s moderními budovami jako z televizních telenovel, které běží i u nás a s relativně malým historickým centre schovaným uprostřed, kde se díky bohu zachovalo i něco ze slavných antických budov a líbil se nám i místní rozsáhlý klasický turecký bazar. Po dlouhém rozmýšlení, kde je nejlepší mít hotel nebo jestli není lepší mít soukromý apartmán, abychom po centru mohli chodit pěšky a užili si trochu i pobřežní promenádu s nočním životem a restauracemi, jsem se rozhodla pro hotel přímo u promenády, který měl balkóny, což spousta hotelů neměla. Koketovala jsem i s myšlenkou hotýlku přímo uprostřed izmirského historického bazaaru, ale Peterovi se ta myšlenka nelíbila. Nakonec mít hotel přímo u pobřeží bylo opravdu nejlepší vzhledem k velkému horku v červenci, protože na pobřežní promenádě to příjemně foukalo od moře a vzhledem, že pro nás Čechy a Rakušany je pohled na moře vždy atraktivní a neokoukaný (jinak všechny hotely tu mají klimatizaci a minibar na chlazení vody).

Hned první den jsme vyrazili pěšky z hotelu obhlédnout antickou Smyrnu. Místní archeologická oblast s původními vykopávkami zahrnuje zbytek hradeb u antické baziliky a agoru (antické řecké tržiště změněné na římské fórum). V antické době bazilika byla něco jako soudní dvůr a radnice (ne kostel) a docela rozsáhlé podzemní klenby.

Je stále možné vidět i antické žlábky s tryskající vodou i v parném létě a zbytky raně křesťanských symbolů vyrytých nebo nakreslených na zdech, ale některé části byly nepřístupné a jinde se fotit nesmělo. Že tam ty raně křesťanské symboly jsou stále dochované jsme věděli z knížek, které se mi zázračně podařilo sehnat ještě z Prahy (v angličtině).

Místnímu studentovi, který měl za úkol hlídat pohyb turistů uprostřed vykopávek, se nás zželelo a pustil nás tajně do sekce nepřístupné pro veřejnost, když viděl naše nadšení a zájem, ale nechat nás fotit, to už se bál. I tak to byl další malý zázrak.

Nakonec jsem je vyfotila alespoň z velkých infotabulí u pokladny, ale viděli jsme je i v originále, což je nejdůležitější.

Na antických klenbách je několik zbytků sloupových ochozů kolem fóra (hlavního náměstí v době římské, na místě agory řeckého tržiště) a starý hřbitov i s křesťanskými náhrobky a v dálce na kopci Pagos zbytek pevnosti, kde bývala antická akropole viz fotografie.

Ale akropole byla příliš daleko, aby se tam dalo dojít.

Archeologický výzkum stále probíhá, ale již se podařilo najít množství antických mincí včetně té, kde podle legendy Alexander Makedonský tu usnul pod stromem při tažení do Persie a zdálo se mu, že má přesunout Smyrnu blíže ke břehu a přístavu, jak je vidět na fotografii jedné historické mince. A později se ukázalo, že to byl opravdu dobrý nápad.

Mile nás překvapilo množství krásných publikací v angličtině ke Smyrně a k biblickým místům v Turecku včetně k těm k 7 městům ze Zjevení Janovo s fotografiemi archeologických nalezišť, které se daly koupit v suvenýrovém obchodu archeologického naleziště. Uvažovali jsme i o jednodenním výletu na Pamukale, kde byla zastávka i v dalším zajímavém antickém městě v Hierapolis, které sice apoštol Jan nezmínil ve svém Zjevení, ale byla tam také raně křesťanská komunita a bylo to blízko Laodiceje, o které Apoštol Jan píše. Cesta z Izmiru však trvala 3 hodiny v buse tam a 3 hodiny zpátky, takže na Hierapolis asi moc času nezbylo.

Místním patronem Izmiru je stále svatý Polycarp, který byl ještě osobně žákem Apoštola Jana a biskupem ve městě Smyrna a řadí se mezi tzv. Apoštolské Otce a raně křesťanský mučedníky. Dožil se docela vysokého věku, jak je to doloženo v dopisech.

V jednom z těch dopisů, se píše, že sloužil Kristu 86 let a navštívil i Řím a s papežem diskutoval o správném termínu slavení Velikonoc, protože Pesach židovský svátek, je jako většina židovských svátků pohyblivý svátek. Židovský svátek Pesach přímo souvisí s našimi Velikonocemi (během židovského svátku Pesach byl ukřižován, ale i vzkříšen Ježíš Kristus). Svatý Polycarp byl umučen v antickém stadionu Smyrny kolem roku 155/156 jako raně křesťanský mučedník v době, kdy křesťanství bylo ještě v římské říši zakázané.

Antický stadion ve Smyrně je ale podle mapy docela pěšky daleko od agory a baziliky podobně jako antické divadlo, což ukazuje, jak velké to muselo být město v raně křesťanské době. Ke stadionu ani k ruině antického divadla jsme dojít nestihli, protože veřejná doprava v Izmiru je pro Evropana dost náročná a podle internetu je antický Stadion stejně obestavený a asi i zastavěný moderními domy ( viz foto nákresu mapy z infotabule).

Svatý Polycarp ze Smyrny je i v kostele v Ravenně mezi slavnými raně křesťanskými mučedníky a našla jsem i moderní kostel v Los Angeles zasvěcený svatému Polycarpovi. Ale nejstarší křesťanský kostel ve Smyrně, který je možné vidět, je až ze 17. století z popudu Francie, asi kvůli tomu, že do Francie konkrétně Massalie dnešní Marseilles se dostalo křesťanství díky misionářům přímo ze Smyrny.

Nevěřím, že tu nebyl nějaký raně křesťanský kostel někdy třeba v 5. nebo 6. století, kdy už bylo povoleno křesťanství v římské říši. V té době vznikly první křesťanské kostely i v nedalekém Ephesu a Pergamonu.

Při hustém osídlení a častém přestavování Smyrny (Izmiru) je asi v základech nějaké budovy.

Křesťanský kostel zasvěcený svatému Polycarpovy od 17. století stále existuje, funguje a je podle internetu plný krásných maleb čerstvě po rekonstrukci oplocený vysokým plotem.

Bohužel jsme se do něho nedostali, viděli jsme jen plakáty s malbami v katolické katedrále svatého Jana, která slouží místní křesťanské komunitě a turistům přímo s podporou Vatikánu.

Ty plakáty se mi podařilo vyfotit a přikládám je pro představu, jak krásný ten kostel je.

Byly to bohužel jediné křesťanské funkční kostely, které jsme v okolí Izmiru, Bergama a Ephesu našli, jinak samé mešity.

Uprostřed izmirského bazaru v těsném sousedství velkého bazaru trčí jen mešity s minarety, stánky se zlatem, koženými výrobky a turecká bistra, která mají lákavé jídlo, ale nemají licenci na alkohol.

Tak jsme hledali, ve kterém bistru si dáme oběd, až jsme narazili na krásnou tureckou restauraci ve stylu pohádky Tisíce a jedné noci, která patřila k malému hotelu, který mě zaujal už na bookingu… viz fotky.

No tak tam jsme se zastavili na oběd a měli i na licenci na alkohol a vyhlíželi turisty, aby jim nabídli jak pivo Eféz, ale i turecká místní vína. Co více jsem si na oběd mohla přát. Jen nás trochu překvapilo, že ledovou kávu tu servírují v plastových kelímcích Starbucks, i když jsme řekli, že ji vypijeme u nich.

Asi byli tak hrdí, že mají licenci na Starbucks a Američané, kteří dříve více do Smyrny jezdili jim to chválili.

Náš průvodce po vinařské oblasti Urla říkal, že před covidem v Izmiru v přístavu stavěly obrovské mořské plovoucí hotely. Po covidu už prý staví jen v Kușadasi u Ephesu (viz předešlé články).

Slavná turecká vinařská oblast Urla se nachází kousek jižně od Izmiru nedaleko pobřeží a byla až do roku 1922 spíše doménou řecký obyvatel, kteří tu pěstovali víno a byli většinou křesťanského vyznání. Ale v roce 1922 byla významná úmluva mezi Řeckem a Tureckem, která měla ukončit dlouholeté vzájemné spory tím, že Řekové žijící v Turecku odejdou do Řecka a Turci žijící do té doby v Řecku opustí Řecko a vrátí se do Turecka.

Vinice pak nějakou dobu zůstaly opuštěné až někdy po roce 1950 se začaly obnovovat a dnešní vinařství se snaží kombinovat tradiční i moderní odrůdy a staré i moderní postupy. Vzniká tak velmi rozmanitá a zajímavá nabídka vín.

Aktuální situace v Turecku, ale vinařstvím nejen nepomáhá, ale hází jim spíše obrazně klacky pod nohy. Reklama na víno je přísně zakázaná včetně směrovek z hlavní silnice a na vína je uvalená velká spotřební daň.

Na druhou stranu tu nejsou žádná omezení odrůd nebo technologie jako je v Evropě v rámci různých apelací, ale ani ochranné označení vinařské oblasti.

No a my jsme viděli Turky spíše pít Raki, což je pálenka něco jako ouzo, která se míchá s vodou a asi i s ledem nebo pivo Eféz.

O vinařské oblasti Urla jsem slyšela od našich přátel tureckých učitelů, kteří u nás loni byli v rámci Erasmu jako o jedné z nejlepších tureckých vinařských oblastí na kterou jsou náležitě hrdí a na internetu jsem našla krásné fotografie vinic a vinařství, což mě samozřejmě lákalo jako someliérku, obzvláště když jsem věděla, že to není daleko od Izmiru.

Původně jsme si chtěli půjčit auto a vyrazit do Urly sami, ale špatné zkušenost z Google maps a zjištění, že půjčovny aut jsou jen u letiště nás odradila. Na internetu byly v nabídce i jednodenní výlety do vinařské oblasti Urla s ochutnávkami vín, ale vyzvednutí u mola plovoucího mořského hotelu s tím, že rezervace se dá dokončit jen když uvedete jméno lodě a čas příjezdu lodě, nám taky moc nepomohly a ceny dost vysoké.

Ale moje snaha Urlu vidět, když jsme tak blízko, mi nedala spát, a tak jsem hledala až jsem našla místního průvodce mluvícího skvěle anglicky, který nabízel odvezení vlastním autem a zařízení prohlídky a ochutnávky 2 vinařství za rozumnou cenu a stálo to za to. Jednak bychom to vůbec nenašli a po cestě jsme se mohli ptát na spoustu věcí ohledně současného života v Izmiru a v Turecku. V Turecku je podle něho aktuálně velkým problémem vysoká inflace, velmi rychle rostoucí ceny nemovitostí obzvláště v oblasti Urla, kam utíkají lidé z Istanbulu a Izmiru a zvyšující se daně pro všechny občany bez rozdílu příjmu.

První vinařství to byla tradiční budova uprostřed kopcovitého terénu s vinicemi a krásnou terasou (viz link pod textem). Majitelka vinařka pochází z Kypru od Pafosu z řecké části, kde jsme byli před rokem. A navrhuje si sama i ty krásné zajímavé etikety.

Ochutnali jsme u ní bílá vína jako Chardonnay, Viognier a Muscatel, což jsou odrůdy známé z Francie, ale i tmavší růžové a červený Mourvédre známý z jihu Francie a Pinotage neboli Zipfandel, který znám z Kalifornie nebo jihoafrických vín.

A když jsme jí řekli, že známe i vína z jejího rodného kyperského Pafosu, nechala se přesvědčit a dala nám ochutnat i její olivový olej, který má jen pro sebe a kamarády. Její olivový olej nám moc chutnal a já jsem jich ochutnala opravdu hodně v Itálii, Řecku i Francii. Nakonec byla tak hodná a přidala nám její olivový olej jako dárek k nakoupeným vínům.

Druhé vinařství bylo krátce otevřené s moderní budovou (viz link pod textem) jako v Kalifornii a vína chutnala úplně jako ve Francii, z majitele jsme pak dostali, že studoval vinařství ve Francii a byl tam i na praxi.

Tady nás nejvíce zaujalo Viognier, což je bílá odrůda pocházející z francouzské Loiry.

No a jejich růžové bylo jak z Provence. Ochutnali jsme i Cabernet Sauvignon, Syrah i Mourvédre včetně těch z malých nových dřevěných sudů.

Chutnala nám všechna vína, ale ceny vyšší než ve Francii a kapacita kufru nás nutila přemýšlet, co vypijeme během pobytu a co stojí za to vést v kufru do Evropy a náš výběr padl na bílé Viogniér jako dárek.

Další vína jsme ochutnali u Ephesu, ale ta už nebyla tak dobrá jako tady, obzvláště ta bílá vína.

No a nakonec pár fotek z Izmiru ze starého přístavu a z pobřežní promenády, kde to večer žije restauracemi, bary a pikniky.

A výhledy z našeho hotelu s obrovským neonem s hlavou Ataturka.

smyrna | YouVersion vyhledat | Aplikace Bible

biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická

Sedm církví Zjevení – Wikipedie

Zjevení Janovo | Témata

Statera Şarapçılık

MMG Şarapçılık / MMG Winery

Příště již naše fotografie a zážitky z Říma a Vatikánu po stopách Apoštolů Petra a Pavla, místa kam se při běžných prohlídkách Říma nechodí a ještě jsme to stihli loni v rámci Milostivého léta, kdy se dá dostat do běžně nepřístupných míst.

Autorka článku je i autorkou všech použitých fotografií.