Po stopách apoštolů Petra a Pavla v Římě část 3 aneb kam se běžně nechodí

Rozhodli jsme se, že na našich dovolených prozkoumáme místa, o kterých se píše v Bibli, a zjistíme, jak to tam vypadá v současnosti. Začali jsme po stopách apoštola Pavla a ty nás zavedly nejprve do Řecka, Turecka, na Kypr i Maltu

Viděli jsme místa, kde se Apoštol Pavel (dříve označovaný jako Saul) zastavil na svých 3 misijních cestách a kde založil postupně křesťanské komunity, které se snažil povzbuzovat, jak opakovaným návštěvami, ale i dopisy, které jsou součástí Bible samozřejmě myslím Nový zákon (viz předešlé články Korint, Filipy, Athény, Thesaloniki, Salamis (Kypr), Ephesus atd.).

biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická

Ale prozkoumali jsme i Maltu zátoku Sv. Pavla, kde ztroskotal apoštol Pavel s lodí, která ho vezla jako vězně k soudu do Říma (viz článek o Maltě).

biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická

Co nám chybělo byla poslední místa pobytu apoštola Pavla v Itálii Syrakusy (Sicílie, Reggio di Calabria, Pozzuoli a Řím) a místa spojená s apoštolem Petrem.

biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická

Začali jsme Římem, kde jsme provázela české turistické skupiny posledních 16 let mockrát, ale při množství antických a středověkých památek to byl skoro vždy tzv. Řím pro začátečníky, kam se místa spojená s apoštolem Pavlem a Petra prostě nevešla, samozřejmě kromě Svatopetrské baziliky ve Vatikánu, ale na kryptu s hrobem apoštola Petra nebyl čas nikdy. Loni v říjnu jsme vyrazili jen my dva a chtěli jsme vidět místa pobytu apoštola Petra a Pavla i místa jejich odpočinku (jejich hrob), podařilo se nám to ještě v době tzv. Milostivého léta, kdy jsou přístupné nejen tzv. Svaté brány, ale bývají mimořádně přístupná i jiná další místa jinak nepřístupná. Místa spojená s Apoštolem Pavlem viz předešlé 2 články o Řimě.

Už dlouho jsem se chtěla projít po Via Appia a navštívit slavný kostelík Quo Vadis, který je na jejím konci na okraji Říma a teď konečně k tomu byla příležitost. Začali jsme u brány Svatého Pavla, která byla součástí opevnění, ale většinou se už nespojuje s Via Appia. A pak jsme šli podél mohutného středověkého opevnění, které stále působí kompaktně a monumentálně.

Via Appia oficiálně v Římě končí u brány Porta San Sebastiano a vedla původně až do Capuy, později až do přístavu Brindisi na jihu Itálie. Kdo máte rádi čísla, tak původně byla dlouhá 195 km a vedla z Říma do města Capua (kolem 312 př. n. l.), později byla prodloužena až do přístavu Brindisi (celkem přes 500 km).

Byla to klíčová strategická a obchodní tepna, postavená na popud cenzora Appia Claudia Caeca, primárně pro zásobování armády během válek, proto je po něm i pojmenována.

Via Appia byla proslulá svou odolností, dlážděná čedičovými bloky, navržená tak, aby odolala těžkému provozu a povětrnostním vlivům. Taková „antická dálnice“. Dnes je bohužel někde překrytá asfaltem.

Dnešní úsek v okolí Říma je součástí regionálního parku Appia Antica, který má rozhlohu cca 3400 ha a je lemován římskými hrobkami, katakombami (např. San Callisto, San Sebastioano) a ruinami hradů. Od roku 2024 jsou zachovalé části této cesty v regionech Lazio, Kampánie, Basilicata a Apulie zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

Tolik trochu historické teorie, my jsme na ní vyrazily v neděli, kdy v Římě ve spoustě kostelů nechtějí fotící turisty a nejsou tedy turistické prohlídky. Ale naopak jsou přístupné malé kostely jako kostelík Quo Vadis, které otevřou jen na nedělní bohoslužbu a jinak jsou zavřené a nepřístupné.

My jsme plánovitě vyrazili na nedělní bohoslužbu do kostelíka Quo Vadis, ale trvalo nám to trochu déle než jsem čekala a tak jsme stihli jen konec bohoslužby, ale atmosféra a interiéry stály za to a viděli jsme i slavné stopy v kameni. A pan farář, když viděl náš zájem, počkal se zavřením až jsme si vše vyfotili. Ale pro připomenutí je potřeba zase trochu biblické teorie na porozumění všech symbolů a maleb uvnitř.

Podle apokryfních Skutků Petrových se apoštol Petr po vypuknutí Neronova pronásledování křesťanů v Římě v roce 66 rozhodl město opustit, aby si zachránil život a mohl dále šířit víru. Ale když Svatý Petr vycházel z Říma po Via Appia, potkal Ježíše, který kráčel směrem do města. Apoštola Petra Ježíš překvapil, a tak se ho zeptal: „Quo vadis, Domine?“ (Kam kráčíš, Pane?) viz otisky stop Ježíše v kameni v kostele. Apoštol Pavel již několikrát vzkříšeného Ježíše viděl, tak pochopil, že je to boží znamení.

Ježíš mu odpověděl: „Vracím se do Říma, abych byl znovu ukřižován,“ protože Petrův útěk znamenal opuštění jeho „stáda“ tak, jak se v Bibli označuje kněz jako pastýř křesťanské komunity (stáda).

Petr pochopil, že má čelit svému osudu a neopouštět křesťany v Římě. Vize zmizela, Petr se otočil a vrátil se do Říma. Pro připomenutí a důkaz tohoto jejich setkání se zachovaly otisky Ježíšových chodidel do kamene, které jsme chtěli také vidět viz fotky. Aby kamen nikdo neponičil nebo nedejbože neodnesl, jsou přes něj mříže. A vznikl tenhle malý kostelík nebo spíš kaplička na místě jejich setkání na Via Appia.

Krátce na to byl Apoštol Petr zajat a věžněn asi 9 měsíců v Mamertinském vězení (slavné římské vězení v centru antického Říma u Fórum Romanum a Capitolu blízko Basiliky soudního dvora), kde byli vězni před soudem nebo popravou viz první článek o Římě. A pak v roce 67 ukřižován hlavou dolů u obelisku uprostřed Svatopetrského náměstí v dnešním Vatikánu. Hlavou dolů proto, že se necítil dostatečně významný, aby byl ukřižován jako Ježíš. Ten obelisk tam již byl před příchodem Apoštola Petra do Říma a byl součástí antického sportovního stadionu známého jako Neronův Circ podobného jako Circus Maximus, který je stále možné vidět za Forum Romanum. Jen z toho Neronova zbyl jen ten obelisk. Oba stadiony byly určené např. na závody koňských spřežení.

Tento malý kostelík na Via Appia a tento příběh inspiroval i slavný historický románu Quo vadis od Henryka Sienkiewicze, který podrobně líčí život prvních křesťanů v Římě a Neronovu krutost. Román také zpopularizoval příběh lásky římského patricije Vinicia a křesťanky Lygie.

A na začátku Via Appia na okraji Říma jsou i slavné katakomby Catacombs di Santa Calisto Tzv. Kalixtovy Katakomby. Kalixt byl raně křesťanský mučedník, který žil kolem roku 250, v době kdy ještě nebylo povoleno křesťanství. Byl umučen v místě dnešního Trastevere, historická čtvrť v centru Říma u řeky Tibery s úzkými uličkami a krásnými kostelíky a kostely viz můj předešlý článek o Římě. Kalixt byl pak vhozen do studny, ale místní křesťané jeho tělo tajně vylovili a pohřbili někde v katakombách Santa Callisto.

Kalixtovy Katakomby ukazují hroby prvních křesťanů i prvních papežů z 2.- 4. století a jejich zdobění raně křesťanské symboly, kterými si křesťané tajně označovali své hroby. Našly se tu i první tajné křesťanské kaple a dochované malby a údajně zde byla i papežská krypta.

Od 4. století kdy již bylo povoleno křesťanství v římské říši, zůstaly katakomby opuštěny a některé ostatky byly přesunuty do kostelů v Římě. Katakomby San Calisto se pak přestaly úplně používat a byly zapomenuty. Nově byly objeveny až v roce 1854 archeologem Giovannim Battistou Rosinni.

Uvnitř se nesmělo fotit, tak alespoň přidávám link na jejich oficiální stránky. The Catacombs of Saint Callixtus. The Christian Catacombs of Rome

Co nás ale překvapilo, že po Via Appia se vůbec pěšky nechodí, ale pouze jezdí. Podle fotek na internetu do vypadalo jako příjemná turistika hezkou venkovskou krajinou. Chodci mohou jen ke kostelíku Quo Vadis a Katakombám St. Calisto a dále jen autem po prašné asfaltce nebo ti odvážnější na kole. Když jsme to zjistili, měla místní půjčovna kol již všechna kola půjčená a půjčovna aut tam není. I s obědem to nebylo snadné. Představovala jsem si hezkou venkovskou restauraci se zahrádkou, ale naproti kostelíku je jediná malá restaurace připomínající spíš hospodu bez posezení venku, která již neměla místo. Peter mě přemlouval ať se vrátíme do Říma, ale Katakomby San Callisto měly otevřeno až odpoledne. Tak jsem nelenila a šla jsem škemrat do místního info centra, což byla spíš půjčovna kol, jestli tu v okolí opravdu nějaká restaurace s posezením venku není.

Google mapy ukazovaly jen vzdálená místa, která se musela komplikovaně obcházet. No a student z info centra si vzpomněl, že kousek asi 8-10 min. pěšky je restaurace pro místní i se zahrádkou. Byl to Bar Il Barone Rampante (na Via Tito Omboni, 163 Roma)

Mluvili tam sice jen Italsky a meníčko bylo taky jen Italsky, ale na to já jsem na jihu Itálie zvyklá a jídlo i víno bylo skvělé a ceny opravdu pro místní ne pro turisty (viz fotky). Výběr nebyl velký, ale nám stačil a pochopil by i ten kdo Italsky nemluví, protože byli velmi ochotní. Měla jsem i skvělou kotletu s bylinkami, ale tak voněla, že jsem ji zapomněla vyfotit. A byla i sladká tečka v podobě zmrzliny.

Takže už víme, že po Via Appia se nechodí, ale jezdí, ale vede tudy Via Francigena, což je cesta pro poutníky, ale tu už jsme nestihli. Znám ji z Toskánska a myslela jsem si, že vede do Říma jen ze severu. Takže pokud příště turistika od kostelíka Quo Vadis tak jedině po Via Francigena.

Dalším místem spojeným s Apoštolem Petrem je Bazilika Svatý Petr v řetězech (San Pietro in Vincoli ) na kopci Esquilin, kousek nad Coloseem. Byl založen již v roce 431 manželkou císaře Valentiana III. Lucinií. Nejslavnější relikvií jsou tu řetězy ve skleněné vitríně, kterými byl spoután Apoštol Petr.

biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická

Historici se, ale neshodují, jestli se jedná o řetězy, kterými byl apoštol Petr připoután ve vězení v Judsku ke 2 vojákům z rozkazu Heroda Agripy viz link biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická, které po zjevení Anděla z něho zázračně spadly nebo jestli to nebyly řetězy z Mamertinského vězení v Římě.

Ví se jen, že řetězy byly převezeny do Konstantinopole dnešního Istanbulu, kde byl řetězy uloženy do tamějšího kostela. Papež Lev I. nechal jeden řetěz přivézt a uložit do kostela San Pietro in Vincoli v Římě. Ale za několik let se v Římě ocitl i druhý řetěz, který se zázračně spojil s první polovinou.

Tento kostel prošel renesanční přestavbou a v té době byl přidán i Mramorový náhrobek papeže Julia II od Michelangela. se sochou „rohatého“ Mojžíše. Tak se označuje v uměleckých publikacích, ale samozřejmě to neměly být rohy, ale vlasy. Už jsem viděla hodně náhrobků papežů, arcibiskupů, biskupů i králů a vždy šlo o seriózní postavy dříve ležící později klečící a modlící se. Ale tenhle je hodně jíný, působí až trochu legračně, protože papež Julius leží na boku, tak trochu ležérně a usmívá se viz fotky.

Netuším, jestli náhrobek vznikl za papežova života nebo jestli tenhle náhrobek nějaký další papež schválil (viz mé fotografie nad tímto textem). V každém případě dnešní podoba kostela zahrnuje i barokní prvky a pěkná je i vyhlídková terasa před vchodem. Ale kostel nemá žádnou zvonici a je obestavěný okolními domy, takže spousta turistů si ho vůbec nevšimne.

Svatopetrské náměstí je dnes součástí Vatikánu. Bývala to oblast za hradbami Říma a stával tu římský sportovní Stadion označované jako Neronův Cirk, jak už jsem se zmínila v úvodu. Je to místo, kde byl Apoštol Petr ukřižován hlavou dolů prý přímo v místě obelisku, který dříve patřil do středu Stadionu. Bylo to za císaře Nera, který proslul jako velmi zarytý a krutý odpůrce křesťanství.

Římské stadiony byly nejen místy, kde se sportovalo, ale i popravovalo. Podobně jako v antické Smyrně dnešním Izmiru, kde byl popraven Svatý Polycarp raně křeťanský mučedník a místní biskup (viz předešlý článek o Turecku Izmir, Smyrna), který ale před tím toho stihl hodně napsat a většina se dochovala. Později na obelisk byl přidán kříž, protože některým křesťanům a papežům se zdál obelisk příliš pohanský.

Svatopetrské náměstí se hodně změnilo velkou barokní přestavbou od Berniniho, který nechal postavit v 17. století sloupovou promenádu, přesně to bylo v letech 1656–1667. Dvě křídla kolonád se skládají z mohutných sloupů, které vytvářejí iluzi obepnutí prostoru.

Architektura má věřícím navodit pocit, že se nacházejí v náruči církve. Stavba samotné Svatopetrské baziliky, jak ji známe dnes, začala již v roce 1506. Ale Bernini ji dostavěl v barokně klasicisním stylu. Uvnitř Svatopetrské baziliky jsem byla moc krát, ale na kryptu nebyl nikdy čas.

Krypta se nachází vpravo pod schody Svatopetrské baziliky. V místě hrobu apoštola Petra, pár desítek metrů od jeho ukřižování. Apoštol Petr je považován katolickou církví za prvního papeže.

Zajímavé je, že krypta byla již pod původně první bazilikou označovanou Konstantinova (podle císaře Constantina, který v roce 317 povolil křesťanství v Římské říši). Později od 4. století tu byli pohřbíváni i další papežové, ale ne všichni (někteří jsou pohřbeni také v Umbrii v Perugii, kam utíkali, když nebylo v Římě bezpečno).

Do krypty se platí vstupné a má omezenou otevírací dobu a svou frontu. Hrob apoštola Petra zdobí krásná mozaika, ale za sklem z bezpečnostních důvodů, což dost komplikuje focení. Vidět je i hrob Jana Pavla II. a i hroby kardinálů

a je tu i hrob švédské královny Kristýny, která dala přednost katolické víře před tou protestanskou. Katolictví ve Švédsku, ale tehdy nebylo povolené, jen protestantské vyznání a musela tedy odejít ze země a rozhodla se přímo pro Řím, kde dožila a i zemřela v roce 1689.

Kristina Švédská – Wikipedie

Čekání ve frontách bylo dlouhé, ale odměna sladká. Italové vytvořili speciální zmrzlinu pro poutníky během Milostivého léta (roku) Giubileo official flavour.

Gelato Day 2025, the Jubilee year flavor is „Hallelujah“

Tu jsme museli jako správní poutníci ochutnat a vyfotit, hned potom, co jsme zahnali hlad pizzou, kterou jsme zapili italským pivem. Ta speciální zmrzlina bylakombinací pražených lískových oříšků a čokolády. Ještě že nemají pauzu mezi obědem a večeří jako Francouzi. Protože jsme se dostali na jídlo až po 15. hodině.

Nakonec našeho pobytu v Římě jsme si nechali odpočinek v malém přímořském letovisku Fiumicino, které dalo jméno i římskému mezinárodnímu letišti a je odvozené od slova řeka „fiume“. Řeka Tibera se tu vlévá do moře a vypadá to jako takový vodní kanál.

Pozor některé nízkonákladové letecké společnosti přistávají na levnějším letišti Ciampino, které je ve vnitrozemí a kde je horší dopravní spojení a žádné mořské pobřežá. My jsme letěli s Wizzair, který letěl na Fuimicino a odlet měl velmi brzy ráno.

No a mě napadlo, že pohodlně dojedeme z Trastevere, kde jsme měli apartmán místním vlakem typu S Bahn, který je nízkopodlažní a jezdí na letiště přímo z Trastevere každých asi 30 min. a našla jsem na bookingu hezký malý pension, ze kterého nás na letišti vyzvedli a zase nás ráno přivezli. Bylo to asi jen 3 km, ale nejsou tam chodníky pro chodce.

Od penzionu to bylo asi 10 min. pěšky na pobřeží a pláže, kde je spousta malých restaurací s rybami a plody moře a šikovné malé obchůdky s ovocem.

Sice v polovině října byla už trochu mimosezóna a ne všechny restaurace měly otevřeno, ale fungovalo skvělé bistro, které nabízelo spoustu rybích dobrot i s malými lahvičkami vína za skvělé ceny a koktejly (viz fotky).

A našly jsme i restaurace a plážové bary, které mají před sebou malé mělké laguny, kde se ještě dalo pěkně vykoupat a dát si plážový koktejl i zmrzlinu.

Ještě několik zajímavosti k životu Apoštola Petra

Apoštol Petr (původním jménem Šimon), galilejský rybář z Betsaidy, byl jedním z prvních a nejvýznamnějších učedníků Ježíše Krista. Ježíš ho ustanovil za vůdce církve (“skálou“), kterému svěřil „klíče od nebeského království neboli od ráje“. Což je ikonografický symbol, podle kterého Apoštola Petra vždy bezpečně poznáte. Apoštol Petr sice Ježíše třikrát zapřel viz biblický link níže, ale po vzkříšení se stal horlivým šiřitelem evangelia a prvním biskupem v Římě, kde byl kolem roku 64–67 n. l. ukřižován hlavou dolů. Katolická církev ho označuje i za prvního papeže, i když on se za něho určitě nepovažoval.

Klíčové události v životě apoštola Petra:

• Povolání: Původně rybář v Kafarnaumu, bratr apoštola Ondřeje. Ježíš ho povolal od každodenní práce, aby se stal tzv. „rybářem lidí“.
• Vyznání a jméno: Petr jako první veřejně vyznal, že Ježíš je Mesiáš. Ježíš mu změnil jméno ze Šimon na Petr (z řeckého Kéfas – Skála). S tím souvisí i slavná Petra v Jordánsku (ve skále)
• Učednictví a selhání: Patřil do nejužšího kruhu Ježíšových učedníků. Jeho si Ježíš vybral spolu s Apoštolem Janem a Jakubem, když se šel modlit do Getsemanských zahrad.
• biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
• Během Ježíšova zatýkání však ze strachu Ježíše třikrát zapřel. Slavný je Ježíšův výrok „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ Čehož později Apoštol Petre hluboce litoval.
• biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
• Jan 18:25-27 SNC - Petr zapírá, že zná Ježíše - Jak - Bible Gateway
• Vůdce raně křešťanské církve: Ježíš si ho vybral ještě před svým ukřižováním a slavný je i Ježíšův výrok po jeho vzkříšení „Petře, pas mé ovce“ viz biblický link biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
• Po Ježíšově vzkříšení a seslání Ducha svatého na apoštoly slaví se jako Letnice (Pentecost), se stal Apoštol Petr hlavním mluvčím a lídrem jeruzalémské církve.

• 2 Petrovy listy jsou součástí Bible dodnes, i když jich nenapsal tolik jako Apoštol Pavel. Někteří historici spekulují, jestli vůbec uměl Apoštol Petr číst a psát. Zaměstnání rybáře to tehdy nevyžadovalo. Ale podle většiny historiků psát a číst uměl, ale neměl tzv. rabínské vzdělání jako Apoštol Pavel. I když mohl své listy i diktovat. Jinak po seslání Ducha svatého na apoštoly, Apoštol Petr dokázal mluvit různými jazyky. První list Petrův byl napsán řecky v době, kdy Petr byl biskupem v Římě.
• biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
• Jeho působení a smrt: Působil v Antiochii (dnešním Turecku) a nakonec v Římě, který byl střediskem tehdejšího světa. Podle tradice byl popraven za Neronova pronásledování.
• Hrob: Jeho hrob se nachází i pod dnešní Bazilikou svatého Petra ve Vatikánu, což potvrdily i archeologické průzkumy.

Petr je v křesťanské tradici považován za prvního papeže a je symbolem víry, která prochází zkouškami, lidskou slabostí i pokáním.

Příště již o našem putování po stopách Apoštola Pavla na Sicílii a v Kalábrii, kde jsme byli letos v únoru.

Autorka článku je i autorkou všech použitých fotografií. Mapu autorka vygenerovala s pomocí AI.