Po stopách apoštola Pavla v Řecku. 2.díl Filipy

Rozhodli jsme se, že při našich dovolených postupně procestujeme místa, o kterých se píše v bibli a prozkoumáme. Zjistíme více, jak to tam vypadá v současnosti a jak to tam vypadalo v raně křesťanské době.

Začali jsme po stopách apoštola Pavla na pevninském Řecku v Athénách, Korintu, Thessaloniki (Soluň) a Filipy (Philippi) a pokračovali jsme na Maltu a Kypr. Plánujeme navštívit i Eféz, jižní Itálii a Řím, a když se uklidní situace, tak i Izrael.

Apoštol Pavel při své 2. misijní cestě zamířil do Evropy a začal v Makedonii na severu dnešního Řecka tím, že přistál v tehdejším známém přístavu Neapolis, dnes pojmenovaném Kavala. Údajně měl podle úryvku v bibli apoštol Pavel sen, kdy se mu zjevil muž v makedonském kroji a prosil ho o pomoc (viz Skutky 16, 9). Neapolis byl tehdy římský přístav s pevností, patřící k nedalekému velmi bohatému římskému městu Filipy vzdálenému cca 15 km po římské cestě Via Egnatia. V dnešní Kavale a Filipy je možné najít zpodobněný tento výjev výstupu apoštola Pavla z lodi na evropskou pevninu v podobě pestrobarevných maleb a našli jsme i mozaiky. Kavala je dodnes přístav pro rybářské lodě, jachty, ale i trajekty na přilehlé řecké ostrovy jako např. Thassos a má i své mezinárodní letiště hlavně na charterové lety.

Filipy (Philippi) byly založené otcem slavného vojevůdce Alexandra Velikého (Makedonského) Filipem Makedonským údajně v blízkosti bohatých nalezišť zlata. Některé historické prameny udávají, že již tady byli osadníci z nedalekého ostrova Thassos. Apoštol Pavel do Filipy dorazil v doprovodu Sila někdy kolem roku 48-49 n.l.a vzhledem k tomu, že ve městě nebyla žádná synagoga, kde většinou začínal, tak se vydal na břeh řeky Zygaktis, kde očekával, že by mohl potkat Židy a bohabojné pohany (Sk 16,12-15). Opravdu tam skupinu lidí potkal a začal kázat. Kázání zaujalo místní obchodnici s purpurovými sukny Lýdii a pokřtil ji hned zde v řece jako první ženu (člověka) na evropském kontinentu i s její celou rodinou a přijal pozvání do jejího domu.

Údajné místo křtu v téhle menší řece se používá na křty dodnes, i když v roce 1974 hned vedle postavili budovu baptisteria v historizujícím stylu plnou pestrobarevných maleb a mozaik. Toto místo nebylo těžké najít a přestože jsme oba již pokřtěni, neodolali jsme a vyzkoušeli jsme si se alespoň na to místo na chvilku postavit a načerpat atmosféru. Časem u toho místa prvního křtu postavili malý oltář a posezení pro přihlížející rodinu a známé, nenašli jsme úplně kdy. Jinak bylo velké horko, voda krásně studená a byl to prostě velmi silný pozitivní zážitek. Zpočátku jsme tam byli skoro sami než nás vyrušila korejská křesťanská skupina, která to místo také důkladně prohlížela.

Archeologický areál Filipy je na seznamu UNESCO a na parkovišti bylo rušno i několik velkých autobusů, rozhodně více než u korintského archeologického areálu. Nepříjemné překvapení bylo, že vzhledem k velkému horku byl archeologický areál přes poledne uzavřen a v místní restauraci právě obědvaly skupiny, takže nám doporučili se jít najíst raději do vesnice a pak začít archeologickým muzeem, které je klimatizované a je vzdálené cca 3km. Auto se hodilo protože na rozdíl do Korintu jsou tu větší vzdálenosti. Trochu ospalé malé městečko, ale našli jsme malou restauraci nebo spíš bistro s posezením, kde ale měli skvělý gyros s pivem i malými lahvičkami bílého vína z PGI Tyrnavos, což je vinařská oblast severovýchodně od Athén. Víno bylo lehké svěží a hezky vychlazené a velmi snadno se pilo. Peter měl pivo FIX Hellas a také chutnalo dobře připomínalo náš oblíbený řecký Mythos nebo českou desítku. Občerstveni jsme dojeli k archeologickému muzeu Philippi, kde jsme byli opět skoro sami a mile nás překvapilo množství hezky setříděných materiálů a info tabulí v angličtině. Pomohlo nám to lépe se zorientoval v archeologickém areálu, kam nás pustili po 18.hod, kdy už nebylo takové horko a mohli jsme zůstat až asi do 20 hod. neoficiálně i trochu déle.

V archeologickém areálu nás nejvíce zajímalo, jestli je ještě možné vidět vězení, kde byl apoštol Pavel a Sila vězněni podle Skutků (Sk 16,16-26). poté co z mladé otrokyně, která měla údajně věštecké nadání, což byl bohatý příjem jejího majitele, apoštol Pavel svým způsobem „vyhnal démona“ a ona přestala věštit. Její majitel je obvinil z pobuřování a poté co se k němu přidal i dav přihlížejících, tak je nechali soudcové zbičovat a zavřít do vězení a jejich nohy pro jistotu vložit do klády. Pavel a Sila se o půlnoci hlasitě modlili, až to bylo slyšet celým vězením a stal se zázrak, země se náhle otřásla a dveře vězení se otevřely a okovy všech vězňů spadly. Apoštol Pavel mohl se Silou odejít, ale apoštol Pavel jako římský občan trval na omluvě soudců a ti se opravdu přišli omluvit, že ho nechali zbičovat a zavřít bez řádného soudu. No a po pokřtění žalářníka a celé jeho rodiny a po rozloučení s Lýdií a její rodinou (Sk 16, 27-40) oba odešli směrem na Thessaloniki (Tesaloniky neboli Soluň). Apoštol Pavel se do Filip ještě určitě vrátil při své 3.misijní cestě, ale podle místních brožury se vrátil dokonce 4x, ale to jsme nikde jinde neviděli napsané. Osobně jim pak ještě napsal dopis Filipským, který je součásti bible dodnes.

Našli jsme ty slavné dveře do vězení s nepřehlédnutelným označením a základy basiliky, což v římské době byla veřejná budova a sloužila i jako soudní dvůr. Kousek odtud bylo i Forum (hlavní náměstí), které ve městě Filippy bylo opravdu obrovské, což vypovídalo o bohatství a významu města. Našli jsme i základy raně křesťanského biskupství v mozaikami v podlahách zastíněné a chráněné přístřeškem. Velmi dobře zachované je i antické divadlo ze 4. stol. př.n.l. a kus dláždění římské silnice Via Egnatia.

Ubytovali jsme se, asi i jako apoštol Pavel, v Kavale (Neapolis) kousek od přístavu a plážové promenády. V Kavale nebyl problém sehnat hotel, protože je to vzhledem k trajektovému přístavu a letišti dopravní uzel, ale parkování v centru bylo horší. Hotel opět neměl vlastní parkování a doporučené parkování jednak bylo plné a provoz neuvěřitelně hustý. Nakonec jsme našli parkoviště kousek od přímořské promenády a příjemně jsme se po promenádě prošli. Původně jsem hledala hotel blíže archeologického areálu Filipy, ale našla jsem jen malý pension Lýdia a nebylo jasné, jestli se tam dá i najíst a vzhledem k velkému horku ve vnitrozemí byla Kavala nakonec lepší volba. Pak jsme objevili příjemnou rybí restauraci s posezením venku a výhledem na malé rybářské lodě a zbytky pevnosti, která měla výborné ryby a plody moře a rozlévané slušné víno.

V Kavale se nám kromě starého přístavu líbila i čtvrť kolem bývalé pevnosti na kopci také označované Acropolis of Kavala, kam zasahuje i akvadukt a pod jeho oblouky vznikly malé domky. Já jsem v Kavale kdysi byla, ale jen na letišti a v trajektovém přístavu na cestě na ostrov Thassos, ale je to dávno a tehdy mě Kavala nijak nezaujala. Tento zajímavý akvadukt byl původně postaven již v římsko-byzantské době, ale byl výrazně přestaven v 16. stol. v době osmanské nadvlády. Interiéry pevnosti jsme nestihli, ale podle informací a fotek je to hlavně vyhlídka na starý přístav a město a místo pro festivaly a akce.

Za návštěvu stojí rozhodně kostel Svatého Mikuláše (viz úvodní fotky) kousek od rohu starého přístavu, kde na venkovní stěně je velká barevná mozaika výstupu apoštola Pavla v Neapolis (Kavale) z lodi na evropskou půdu, uvnitř najdete klasický pravoslavný kostel a vedle jsou hezké malé obchůdky. Místní sladkosti nezapřou tureckou minulost. Kavala má i své archeologické muzeum kousek od starého přístavu a pobřeží, ale není tak slavné jako ve Filipy a my jsme ho už také nestihli. Pokračování příště. Více o apoštolu Pavlovi a jeho misijních cestách v článku Korint.

Autorka článku je i autorkou použitých fotografií.