Po stopách apoštola Pavla na Sicílii část 3. Messina aneb kam se běžně nejezdí

Rozhodli jsme se, že na našich dovolených prozkoumáme místa, o kterých se píše v Bibli, a zjistíme, jak to tam vypadá v současnosti. Začali jsme po stopách apoštola Pavla a ty nás zavedly nejprve do Řecka, Turecka, na Kypr i Maltu

...a viděli jsme místa, kde se zastavil na svých 3 misijních cestách a kde založil postupně křesťanské komunity, které se snažil povzbuzovat, jak opakovaným návštěvami, ale i dopisy, které jsou součástí Bible dodnes. Samozřejmě myslím Nový zákon (viz předešlé články Korint, Filipy, Athény, Thesaloniki (Soluň), Salamis (Kypr), Ephesus atd.). Ale prozkoumali jsme i Maltu zátoku Sv. Pavla, kde ztroskotal apoštol Pavel s lodí, která ho vezla jako vězně k soudu do Říma (viz článek o Maltě a články o Římě).

Co nám chybělo byla poslední místa pobytu apoštola Pavla na Sicílii, v Kalábrii a Pozzuoli (Puteoli) u dnešní Neapole. Začali jsme na Sicílii, kde jsem již před spoustou let byla, ale tehdy mě památky spojené s apoštolem Pavlem, ještě tolik nezajímaly a projeli jsme Sicílii křížem krážem celou.

Ale třeba na Syrakusy jsou potřeba 2-3 dny a já jsem tam byla jen na jednodenní výlet z Catánie a spoustu jsem toho nestihla.

A tehdy jsem ještě neznala svatou Agátu, kterou jsme objevili na Maltě, kam uprchla před bohatým nápadníkem, který nebyl křesťan a ona si ho proto nechtěla vzít.

Ale pěkně od začátku tentokrát jsme měli na Sicílii jen týden a rozhodli jsme se soustředit na východní pobřeží Sicílie, Mesinskou úžinu a Reggio di Calábria, kde je nejvíce raně křesťanských památek a tudy projel i apoštol Pavel na své cestě do Říma.

No a jediné letiště na východním pobřeží Sicílie je v Catánii a na jihu Kalábrie v Reggio di Calábria, takže jsme začali Catánií a skončili v Reggio di Calabria.

Po prvním dni v Catánii (viz první článek o Sicílii) jsme ten druhý odjeli na 3 dny do Syrakus (viz druhý článek o Sicílii) a ze Syrakus jsem plánovala, že přejedeme pohodlně a chytře přímým vlakem do Messiny. Jen jsem nevěděla, že v únoru ještě nestihli opravit železniční koleje mezi Catanii a Messinou po lednové povodni.

No a tak jsem googlila a našla jsem jsem autobus, který byl přímý, sice trval trochu déle. Ale až těsně před odjezdem jsme zjistili, že to není obyčejný autobus, ale náhradní autobusová doprava, která objíždí všechny větší vlakové zastávky, takže taková vyhlídková jízda.

Což by znělo docela zajímavě, ale… tím, že to nebyl obyčejný autobus a přece jenom na jihu Itálie si moc se značením hlavu nelámou, tak jsme před odjezdem běhali s kufry mezi autobusovým a vlakovým nádražím. A přestože mluvím dost slušně italsky, měli jsme problém to odjezdové místo najít. Ani místní to neznali..

Copak náš bus jsme těsně stihli, ale já jsem si nestihla dojít na toaletu a trasa busem byla 4,5 hodiny a my jsme si na rozloučení se Syrakusy dali skvělý čerstvě vymačkaný džus z těch krásných červených pomerančů, které měly právě sezónu.. a velký, přece je to zdravé a tak dobré…A náš autobus neměl toaletu, což mě dost zaskočilo.

Jako průvodce a zkušená cestovatelka nejen po jižní Itálii jsem vymyslela plán, že vyběhnu na toaletu v Catánii do haly vlakového nádraží zatím co budou nastupovat klienti, což byla největší zastávka a kdyby mi bus ujel, umím lépe italsky než Peter a ten by zase zvládl oba kufry v Messině než bych přijela dalším busem.

Z Catánie toho do Messiny jelo mnohem více autobusů i když žádný vlak. Nebudu vás napínat, řidič Ital po mém prosbě, že si vyběhnu na toalety nebyl sice nadšený, ale ocenil mou italštinu a možná i zoufalý výraz, to nevím, ale počkal na mě a Peter to komentoval slovy, že mě takhle rychle utíkat ještě neviděl….

Po příjezdu jsme se odměnili pivem Messina v „bistro baru“ hned naproti vlakovému nádraží a dali jsme si i naše oblíbené arancini a pannini, protože před odjezdem jsme si nestihli koupit ani pití ani svačinu na cestu, jak jsme nemohli najít místo odjezdu našeho „speciálního“ autobusu. Jak jsem to naplánovala, od vlakového nádraží jsme to měli jen asi 6-8 min. pěšky do hotelu s výhledem na přístav a Messinskou úžinu a v dálce už na Kalábrii.

Messina nás okouzlila, i když to měla být jen taková nutná a praktická zastávka při cestě do Reggio di Calábrie, protože do Reggio di Calábria jede nejvíce trajektů z Messiny. Vybrala jsem malý hotýlek „nového typu“ úplně v centru historické Messiny a u Messinského přístavu. Už jsme si všimli, že v poslední době je oblíbené koupit jedno patro v domě a zrekonstruovat to patro na malý hotel se sdílenou kuchyňkou, která je i snídaňová místnost. V recepci jsou jen odpoledne nebo vůbec a klienti dostanou po zaplacení přístupové kódy a návod ke vstupu. Vyžaduje to samozřejmě trochu jazykové znalosti a zkušenost s objednáváním na internetu, ale měli snahu komunikovat i anglicky.

Už podvečerní procházka byla krásně romantická. Messina bohužel byla velmi poničená velmi silným zemětřesením 28. prosince 1908 o více než 7 stupních Richterovy škály a tohle zemětřesení se považuje za nejničivější zemětřesení v moderních dějinách Evropy.

Ale podařilo se jim neuvěřitelně spojit opravené historické a nově postavené domy i kostely. A všechno je krásně večer osvětlené.

Přímo naproti našemu hotelu stojí krásný románsko-byzantský kostel a hned kousek katedrála Panny Marie má působivý velký moderní orloj, ale jinak je v původním stylu.

Katedrála nás ráno překvapila, stálo před ní asi 20 super nových elektrických busů zaparkovaných přesně do oblouku, takže se prakticky katedrála nedala vyfotit, ale nakonec jsme našli vhodné místo odkud to šlo.

Uvnitř obrovské hlavní lodi katedrály bychom ani nepoznali, že je poničená zemětřesením.

Nahlédli jsme i do krypty, která prošla barokní přestavbou a zaujaly nás makety zachycující významné události spojené s místní katedrálou jako

např. Poselství s dopisem pro Pannu Marii, které odtud vyrazilo v červnu roku 42 n.l. a vrátilo se od Panny Marie s dopisem pro prvního biskupa svatého Bacchilia v září téhož roku.

A od té doby je Panna Marie také patronkou města.

Další významnou událostí byla návštěva Apoštola Pavla a jeho kázání, po kterém velké množství místních obyvatel uvěřilo a konvertovalo na křesťanství. A to bylo také v roce 42, což bylo ještě před tím než svatý Pavel (apoštol Pavel) začal podnikat své slavné 3 misijní cesty a než tudy kolem Messiny, Mesiinskou úžinou projížděl jako vězeň.

O návštěva apoštola Pavla (sv. Pavla) v Messině jsme v Bibli nic nenašli, ale viz fotky info tabulí z Messiny.

Nadchl nás i moderní orloj s postavami v životní velikosti a úchvatný výhled ze zvonice na Messinskou úžinu, která odděluje Sicílii od Kalábrie (špička podrážky italské boty).

Historicky se Messinská úžina používala jako taková zkratka při cestách na Tyrhénské pobřeží Itálie a při cestách do Neapolského zálivu, ale stále tu prý jsou obávané silné proudy a větry.

Podle legendy ji, ale projel svatý František z Paoly v jižní Kalábrii na plášti a na tom plášti ještě seděli dva jeho žáci. Pro jih Itálie je oblíbenější svatý František z Paoly než ten z Assisi. V obou místech jsem byla. V Paole, která patří do Kalábrie jsem byla při info cestě pro zástupce evropských cestovních kanceláři a zařadili to jako jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Kalábrii. Slavné kalábrijské poutní místo je i Reggio di Calabria a Rossano, ale to je na Iónském pobřeží mezi bájným antickým Crotone a středověkým městem s hradem Corigliano Calabro.

Už od rána jsme se těšili na objevování Messiny, kde jsme ani jeden dříve nebyli a která nás už první večer nadchla svou atmosférou. Historické centrum Messiny se dá projít docela snadno pěšky.

Vyšplhali jsme i na kostel s vyhlídkovou terasou, naproti kostelu určeného obětem světových válek.

Upoutal naši pozornost tvarem budovy, ale dovnitř ani jednoho z nich jsme se nedostali.

Pak jsem někde vyčetla, že zajímavá je Messinská historická nákupní pasáž sice dnes zeje prázdnotou, ale musela být velkolepá viz fotografie. Všechna větší italská města mají své krásné historické nákupní pasáže i Neapol a Milano.

Hledali jsme i kostel místní patronky Santa Elia, ale byl zavřený a nejstarší místní románský kostel Santa Maria Degli Alemani. Paradoxně v tom krásném starém románském kostele jsme přes sklo viděli jen připravenou tiskovku nějaké politické strany.

Při cestě do katedrály nás zaujalo okénko, kde místní kuchař vyráběl čerstvé těstoviny a přes poledne je servíroval na malé terase. Neodolali jsme a stavěli jsme se tam na oběd.

Jediný problém bylo si z těch skvělých ručně vyráběných těstovin vybrat, protože jeho nabídky byla docela velká.

Tak jsme si jako vždy dali každý jiné a dávali jsme si ochutnat. A i místní víno po skleničce bylo moc dobré a měl i svou verzi cannoli těch sicilských kremrolí.

Zlatá socha Panny Marie na okraji Messinského přístavu je symbolem Mesinny a je z dálky dobře vidět. Vítá přijíždějící nebo ty odjíždějící.

Stále odtud vyjíždějí menší osobní trajekty bez aut a nákladních aut do Reggio di Calabria a na protější kalábrijské pobřeží. Bohužel nábřeží v Messině kolem přístavu není hezké a nejsou tu ani restaurace a bary.

Byla prý snaha postavit most z Messiny do Kalábrie a existují stále ještě nákresy, ale jak už to na jihu Itálie bývá, peníze se již několikrát „ztratili“.

Naší nejoblíbenější restaurací v Messině byla restaurace Siciliano kousek od našeho hotelu.

Měla tolik, co nabídnout ze sicilských a messinských dobrot od pizzy po skvělé těstoviny, ryby i maso, že jsme tam šli na obě naše večeře, které jsme byli v Messině.

Skvělé jídlo, víno, pivo i pěkná sicilská výzdoba viz fotky. Jen tradiční messinská pizza pro námořníky s ančovičkami a peperončínem byla pro mě moc ostrá, ale Peterovi chutnala.

Příště již stopy apoštola Pavla v Kalábrii resp. v Reggio di Calabria.

Autorka článku je i autorkou všech použitých fotografií.