Po stopách Apoštola Pavla na ostrově Malta

Rozhodli jsme se, že při našich dovolených navštívíme místa, o kterých se píše v Bibli a prozkoumáme, jak to tam vypadá dnes a jak to tam vypadalo v raně křesťanské době. Začali jsme v Řecku a Maltě a pokračovali jsme na Kypru.

Apoštol Pavel se dostal na Maltu trochu neplánovaně a ne příliš pohodlně. Loď, na které byl jako vězeň, na pobřeží Malty ztroskotala, když měla namířeno z řeckého ostrova Kréta do Itálie konkrétně do Říma, kam se apoštol Pavel odvolal přímo k císaři jako římský občan.

Bylo to začátkem února, místní si myslí, že to ví úplně přesně a že to bylo 10. února roku 60 n.l., ale v Bibli tento datum nenajdete. Obyvatelé Malty na apoštola Pavla a tento datum nezapomněli a každý rok 10. února se konají poutě k ostrovu Apoštola Pavla ve stejnojmenné zátoce a jsou s tím spojené různé oslavy a slavnostní bohoslužby.

My jsme se náhodou na Maltu dostali začátkem února o jarních školní prázdninách během příprav na tyto oslavy. Dokonce v hlavním městě Valletta je zvláštní kostel Ztroskotání apoštola Pavla, který je pokrytý malbami s výjevy ze ztroskotání apoštola Pavla a chlubí se i jeho dvěma relikviemi, a to lebkou a kostí z paže. Oficiálně je samozřejmě apoštol Pavel pohřben v Římě, ale ne ve Vatikánu, ale v Bazilice svatého Pavla za hradbami.

Je potřeba říci, že v době apoštola Pavla kolem roku 60 n.l., Maltu ovládali Římané a hlavním městem ostrova Malta byla Mdina ne Valletta. Vallettu si za hlavní město Malty vybrali až ve středověku Johanité, později označovaní jako Maltézští rytíři. A podle doložených historických materiálů apoštol Pavel Vallettu vůbec nenavštívil. O pobytu apoštola Pavla na Maltě včetně ztroskotání můžete zhlédnout i 3D film, my jsme viděli jen letáky a nebylo to ve staré Vallettě, ale uprostřed Sliemy novější části města, kde bychom to nestihli dojít pěšky a auto jsme ještě díky bohu neměli, protože parkování je tam horor.

Ale vraťme se zpátky na ostrov Apoštola Pavla, nachází se asi hodinu jízdy autem severozápadně od Valletty a je několik set metrů od pobřeží hlavního ostrova Malta. Podařilo se mi sehnat hotel s výhledem na tento ostrov přímo v zátoce Apoštola Pavla. Je to takový plochý skalnatý neobydlený ostrov, v současnosti je na něm socha apoštola Pavla a nic víc. Obyvatelé Malty trosečníky pozvali k rozdělanému ohni, protože byla zima a pršelo, aby se mohli usušit a ohřát (viz Skutky 28, 1-6 ). Apoštol Pavel chtěl přiložit dřevo do ohně, ale kousla ho do ruky jedovatá zmije. Místní si mysleli, že za chvíli padne mrtev, ale Apoštol Pavel ji jen setřásl a nic se mu nestalo. Tenhle výjev s hadem visícím na ruce apoštola Pavla jsem viděli na Maltě mockrát.

Ale dostat se na ostrov Apoštola Pavla už tak snadné nebylo, v únoru byla turistická mimosezóna a některé turistické lodě nejezdily. Nakonec jsme se k němu alespoň přiblížili během lodního výletu na ostrov Gozo. Ostrov Gozo rozhodně také stojí za návštěvu alespoň na jeden den, ale dalo by se tam strávit více času a dá se tam trajektem převést i auto z hlavního ostrova. Na ostrově se nedá zapřít britská minulost Malty. Hlavní město ostrova Gozo je pojmenované po královně Victorii a ve Vallettě zůstala anglikánská katedrála Apoštola Pavla, kde jsme byli na nedělní bohoslužbě v angličtině a ve Vallettě je i anglická menšina tvořená spíše britskými důchodci.

Katedrála ve Vallettě je ale katolická, přece jenom je to blízko Itálie a je zasvěcená Svatému Janovi. Velmi zdobný zlacený interiér katolické katedrály mi připomínal kostely v Portugalsku a Španělsku. Asi hlavně díky pobytu Maltézských rytířů, jejichž členové pocházeli hlavně ze Španělska a Portugalska.

Zajímavé je, že kopule, která každého zaujme při pohledu na Vallettu, nepatří ani jedné z katedrál, ale patřila k bývalému karmelitánskému klášteru.

Historie Maltézských rytířů a vzniku rytířských řádů by vydala na samostatný článek. Tak snad alespoň, co souvisí přímo s Maltou. Johanité Rytíři Svatého Jana se na Maltu uchýlili po vyhnání z řeckého ostrova Rhodos někdy kolem roku 1530, kdy je vyhnali Turci. Vyhlédli si pevnost Saint Angelo u dnešní Valletty na poloostrově Victoriosa (Birgu), ke které patřil i malý přístav a pevnost. Obojí se dá navštívit. Nejlepší je využít malé čluny místních rybářů, které vypadají trochu jako barevné benátské gondoly s motorem pro 2-6 osob, ale jen za cca 8-10 eur za osobu, které jezdí do přístavu Victoriosa hned vedle pevnosti. Pěšky se to musí komplikovaně a dlouze obcházet. V malém líbivém přístavu je několik restaurací, zavřený kostel a pár hezkých uliček a spousta luxusních jachet a rybářských lodí. Ale výhledy z teras pevnosti na Vallettu stojí za to.

Vallettu založili Maltézští rytíři až kolem roku 1566 na protějším vyvýšeném ostrůvku, kde dodnes sídlí Guvernérský palác. Ten se dá se vstupenkou prohlédnout a najdete tam velké množství portrétů a obrazů Maltézských rytířů, přestože dnes slouží jako sídlo prezidenta. Maltézští rytíři uhájili Vallettu před obléhání Turky, ale Napoleon je vyhnal, poté co ji dobyl v roce 1798. Maltu pak získali od Napoleona Britové. V roce 1964 Malta získala nezávislost a roku 1979 Britové Maltu skutečně opustili.

Únor je sice na Maltě nejchladněji a turistů je tu prý nejméně, ale probíhá tu Karneval v benátském stylu, vliv blízké Itálie se opravdu nedá zapřít. Viděli jsme jen přípravy, ale byly velkolepé od venkovního amfiteátru u Guvernérského paláce až po výzdobu na ulicích ve stylu benátských divadelních kulis s benátskými lampami a girlandy a již bylo možné zakoupit i tradiční benátské masky.

Několik cestovatelských rad a postřehů. Z mezinárodního letiště u Valletty se vyplatí jet místním shuttle busem, je to mnohem levnější než taxi, jen musíte mít drobná eura a nebát se protlačit davem turistů. My jsme bydleli naproti staré Vallettě ve čtvrti Sliema konkrétně Sliema Marina v hezkém pohodlném moderním hotelu s balkóny s výhledem na historickou Vallettu, odkud jezdí trajekt jako vyhlídková loď cca po 20-30min. přímo do Valletty.

Rozhodně se nevyplatí bydlet ve Vallettě a mít půjčené auto z půjčovny na letišti. Valletta má velmi úzké strmé uličky a rezindenční karty na parkování, protože parkovacích míst je málo i pro místní a turisty s auty tam rozhodně nechtějí.

My jsme se po 3 nocích ve Sliemě vrátili busem, který měl zastávku před hotelem, na letiště a odtud jsme s půjčeným autem jeli do zátoky Apoštola Pavla.

Pozor na Maltě se jezdí vlevo, ještě zbytek vlivu Angličanů a tak nájezdy na kruhové objezdy a přechody pro chodce jsou jako v Anglii, pozor úplně opačně než jsme zvyklí a provoz byl i v únor (v mimosezóně) hustý. A i parkování v Zátoce Apoštola Pavla nebylo snadné. V létě se doporučují na pohyb po Maltě jejich turistické patrové autobusy. Britové ovládali Maltu v době druhé světové války a díky tomu byla Malta bombardována Mussolinim, který se tak chtěl pomstím Britům. Z té doby zbylo několik podzemních bunkrů i přímo ve Vallettě. My jsme narazili na jeden přímo pod středověkým palácem. Prý to byla Mussolinoho jedna z prvních válečných akcí. Ono je to sem ze Sicílie tak blízko, že sem jezdí ze Sicílie trajekty a je tu spousta sicilských restaurací.

Apoštol Pavel se dostal až ke guvernérovi Malty Publiovi, který sídlil ve městě Mdina a který se o něj tři dny laskavě staral, ale jeho otec měl právě horečku a úplavici. Apoštol Pavel k němu podle Bible přišel, pomodlil se a položil na něho ruce a on se zázračně uzdravil (viz Skutky 28, 7-10).

V Bibli se již nepíše, že Publia nakonec pokřtil a vysvětil za místního biskupa, poté co uzdravil ještě několik dalších obyvatel Malty.

My jsme samozřejmě v Mdině byli, město má dochované hradby a kamenné historické domy a paláce a rozhodně za návštěvu stojí i katedrála, do které se platí vstupné společně s diecézním muzeem, které je plné krásných historických obrazů, soch a liturgických předmětů. V katedrále Svatého Pavla je i výjev, kde apoštol Pavel světí Publia za biskupa a ztroskotání lodi apoštola Pavla.

Ale rozhodně zajímavé je i sousední město Rabatt, kde Svatý Pavel pobýval v jeskyni a schovávali se tam pak i první křesťané. Apoštol Pavel jako římský vězeň nemohl být v opevněném římském hlavním městě, to římské právo zakazovalo. Jeho jeskyně, která sloužila jako křesťanský kostel nebo modlitebna a je součástí katakomb. Ty sloužily jako křesťanské hrobky a nad ní je v současnosti v Rabatu obrovská bazilika apoštola Pavla, kam nás nepustili, protože tam právě probíhal velkolepý pohřeb.

Rabatt je trochu zvláštní městečko, které bylo něco jako předměstí Mdiny, pro chudé obyvatele, kteří nemohli bydlet v opevněné Mdině a tvořilo ho několik hřbitovů římských i křesťanských. Nás zaujaly Katakomby Svaté Agáty, kde se dochovala krásné barevné malby. Nesmělo se tam fotit, ale přiložila jsem link, kde si malby můžete prohlédnout. Součástí vstupného bylo i malé archeologické muzeum i s maketami římských domů. Svatá Agáta pocházela z blízké Sicílie a na ostrov Malta se uchýlila, když jako křesťanka si odmítla vzít bohatého pohana. Podle legendy se pak na Sicílii přece vrátila a zhrzený pohanský nápadník ji nechal mučit a uříznout prsa. Svatá Agáta je, ale patronkou Malty a brutální výjev Svaté Agáty, kde ji kleštěmi uřezávají prsa, jsme viděli v Rabattu i Mdině. Nebylo to v době apoštola Pavla, ale cca v první polovině 3.století kolem roku 250-253 n.l. za císaře Decia.

Na Maltě nás zaujaly i pozůstatky tzv. Chrámové kultury starší než pyramidy. Našly se tu chrámů, které obsahují průhledy ukazující na jejich znalost pohybu slunce. Krásně to ukazuje 3D film a 2 chrámy jsou přímo vedle muzea na útesu nad mořem něco jako Stonehenge nebo megality u švédského města Ystad.

Co se týká gastronomie a vín, nejlepší restaurace jsou v historické Valletě. Hlavně pokud jste jako my milovníci čerstvých ryb a plodů moře. Maltézská kuchyně nezapře vliv blízké Itálie, najdete tu typická italská jídla jako těstoviny, ale i grilované ryby a krevety a míchané středomořské předkrmy viz fotografie. Zajímavý byl i rybí slaný koláč.

První vinice tu vysadili již před 2 tis. let Féničané, ale v posledním století tu největší vliv měli Italové. Ochutnali jsme vína ve Vallettě i na ostrově Gozo, místní klasifikace se označuje Maltese Islands I.G.T, DOK Malta a DOK Gozo (obdoba italského DOC a DOCG). Z červených je tu asi nejlepší Merlot a z bílých Girgentina, která dodává vínům svěžest a ovocnost a často se pojí s Chardonnay. Nejvíce nám chutnala vína z Marsovin od jednoho z místních vinařů.

Místním národním nealko nápojem je Kinnie a nejslavnější maltézské pivo se jmenuje Cisk. A snad všechna tradiční maltézská jídla obsahují maso divokého králíka. Jak se sem dostal, nám nedokázal nikdo říci, asi z Itálie např. na Ischii je divoký králík také tradičním místním jídlem. Na Maltě najdete králíka v různých podobách např. králík dušený něco jako na guláš, ve směsi na těstoviny nebo v podobě klobásek. Není lehké se mu vyhnout. Na Maltě jsme našli i odsolovací jezírka, kde se vyrábí mořská sůl.

A pěkné jsou tu i pláže na koupání a šnorchlování. Nám se nejvíce líbila slavná Modrá laguna na ostrově Como, kde se zastavuje při cestě na ostrov Gozo, který také patří k Maltě. Barva moře je tu neuvěřitelně modro tyrkysová a dalo se tu koupat i v únoru. Většina turistů neodolala a jako my si koupila koktejl servírovaný ve vydlabaném ananasu. Dužinu ananasu prodávali, jako ovocný salát a ušetřili tak spoustu kelímků a ještě to vypadalo velmi exoticky.

Rozhodně Malta má co nabídnout a týden nám nestačil, i když jsou tu menší vzdálenosti než na Kypru. Snad se sem ještě vrátíme.

Pokračování příště.

Skutky apoštolů 27 | Český ekumenický překlad :: ERF Bibleserver

biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická

Crypt - St. Agatha, Malta

Plavba a ztroskotání lodi | Bible TV

Autorka článku je i autorkou všech fotografií.