Po stopách apoštola Pavla na Kypru 1.díl Salamis a Capo Greco

Rozhodli jsme se, že při našich dovolených navštívíme místa, o kterých se píše v Bibli a prozkoumáme, jak to tam vypadá dnes a jak to tam vypadalo v raně křesťanské době. Začali jsme po stopách apoštola Pavla v Řecku a na Maltě.

A pokračovali jsme na Kypru a plánujeme navštívit i Eféz, jižní Itálii a Řím a rodiště apoštola Pavla Tarsus v jižním Turecku. Apoštol Pavel se zastavil na Kypru již při své První misijní cestě. Upřímně neměl to sem daleko ze svého rodného Tarsu ani z Antiochie. Tarsus i Antiochie leží jen kousek severovýchodně přes moře na jižním pobřeží Turecka. Přistál v přístavu a současně největším městě ostrova Salamis a prošel podél jižního pobřeží Kypru přes dnešní město Larnaca, kde se mohl setkat z Lazarem, který se sem uchýlil po ukřižování Ježíše Krista. Svatý Lazar je tu i pohřbený. Ano je to ten Lazar, kterého podle Bible Ježíš vzkřísil. Apoštol Pavel dále pokračoval až do tehdy druhého nejvýznamnějšího města Páfos (Paphos), z jehož přístavu pak Kypr opustil. Jeho průvodcem byl Barnabáš, který z Kypru pocházel a je tu i pohřben (u Salamis). Ale začněme od začátku.

Ostrov Kypr se nacházel na obchodních cestách, ale i na cestách křižáků do Svaté země např. Richard Lví srdce Kypr dobyl po cestě na 3.křížovou výpravu. A Kypr měl vždy strategickou polohu a ovládali ho nejčastěji Řekové a Turci, ale několikrát i Féničané, Egypťané, Asyřané i Peršané, Římané, Benátčané a Angličané. Všichni tu zanechaly nějaké stopy, jak v architektuře, tak i v gastronomii a náboženství. Díky Angličanům a jejich několika vojenským posádkám se tu jezdí stále vlevo, pro nás na té špatné straně. Osídlení tu bylo již od Paleolitu a čile se tu obchodovalo již ve 12. století před n.l., což je pro nás asi trochu nepředstavitelné.

V současnosti zhruba jižní 2/3 ovládá Řecko tato část Kypru je v Schengenu a má jako měnu Euro a severní 1/3 okupuje od roku 1974 Turecko a má tureckou měnu a není v Schengenu. Hranici hlídají vojáci Spojených národů a připomíná to tzv. Železnou oponu před rokem 1989 mezi západem a východem Evropy. Překračovat hranici mohou občané Schengenu s platným pasem, občanka nestačí, a ten pas se opravdu kontroluje a skenuje. A existuje jen několik hraničních přechodů a spousta států musí mít visa např. včetně občanů Ukrajiny. Dříve cca před 10-15 lety prý turisté překračovat hranici vůbec nesměli.

I hlavní město se měnilo, jak se měnili vládci. Asi nejdéle bylo hlavním městem Salamis na východním pobřeží Kypru a byl tady i hlavní lodní přístav. Pak se přidal Páfos (Paphos) a v současnosti je hlavním městem Nicosia, která leží uprostřed ostrova a vypadá jako dříve rozdělený Berlín. Severní půlka města je turecká a jižní řecká. Chtěli jsme se jet podívat i do Nicosie, ale ve vnitrozemí byla čtyřicetistupňová vedra a tak jsme se raději drželi pobřeží, kde byly teploty příjemnější a Kypr toho nabízí tolik, že ani 2 týdny nestačí. Obě části Kypru mají svá letiště resp. jsou tu 3 mezinárodní letiště Larnaca je hlavní v řecké části ostrova, Páfos má letiště hlavně pro charterové lety a využívají ho hlavně německé cestovky. Turecká část má své letiště hlavně pro lety s přestupem v Turecku nebo charterové lety.

Chtěli jsme vidět, co možná nejvíce míst spojených s apoštolem Pavlem, a tak jsme přistáli v Larnace, což je ve jihovýchodní části Kypru. Z Vídně se sem dá dostat poměrně snadno přímým letem a v létě i několikrát za den. Rozhodně jsme chtěli prozkoumat Páfos a Salamis. Vzdálenosti tu nejsou tak malé jako na Maltě a vzít si taxi z letiště Larnaca do Páfosu nebo do Proteras, což je cca 1,5 hod. jízdy autem, byla pálka. A protože jsme již měli hotely úplně v centru Páfosu i Proteras s většinou pro nás zajímavých míst v pěší dostupnosti, tak jsme si hned nechtěli půjčovat auto na letišti. Hledala jsem proto na internetu a našla jsem autobusovou dopravní firmu Kapnos Airport Shuttle, která spojuje letiště Larnaca a letiště Páfos a jezdí i do Nicosie a Proteras a Aya Napa a dá se předem nabookovat přes internet nebo to risknout a koupit až v letištní příletové hale v jejich stánku, ale jezdí jen cca 3-4 za den. Vlaky na Kypru žádné nejsou asi kvůli poměrně hornatém povrchu.

Kvůli návštěvě Salamis jsem se ubytovali na východním pobřeží v Proteras, protože v Aya Napa už na bookingu neměli žádný rozumný hotel. Původně jsme si chtěli půjčit auto v Proteras a zajet si do turecké části Kypru do Salamis sami aspoň na jeden den, ale reakce Kypřanů z řecké části byly pro nás velmi překvapivé. Řecké půjčovny aut na turecké straně nemají žádnou asistenci, ani nechtějí poskytovat pojištění a mobilní data jsou prý pro Evropany drahá, protože jsou od tureckých mobilních operátorů. Hrozili nám i úmyslným poškozením aut s poznávací značkou z řecké části Kypru. Je tu stále cítit silné napětí a to je skoro 50 let od vstupu tureckých vojsk na Kypr. A Kypřané z řecké části stále označují sever Kypru za okupované území ne turecké území, stále se nesmířili s tím, že by severní část zůstala turecká.

Takže jsme nakonec vyměkli a přidali jsme se k autobusovému jednodennímu výletu z Proteras a Aya Napa do Salamis, Famagusta a Varosha. Jako průvodce poznávacích autobusových zájezdů, jsem zvyklá sedět vepředu, jsem dost zvědavá a upovídaná a jako učitelka angličtiny mluvím dost dobře anglicky. A to se nám všechno moc vyplatilo. Seděli jsme přes uličku od anglicky mluvící průvodkyně, která to tam hodně znala a když zrovna nemluvila anglicky do mikrofonu, tak se bavila s námi. A samozřejmě jsem měla předem načteno, takže jsem věděla na co se ptát. Měla radost, že nás všechno zajímá více do hloubky, což prý u turistů v dnešní době není moc běžné.

Nejvíce nás zajímal archeologický areál v Salamis. Sice přístav, kde vystoupili z lodě apoštol Pavel a Barnabáš, je po zemětřesení již několik století pod vodou a nic z něho nezbylo, ale chtěli jsme vidět alespoň jako vždycky Agoru a i základy raně křesťanských kostelů. Ale přístupné bylo jen antické divadlo a tzv. Gymnázium, což v řeckých městech bylo něco jako sportoviště určené výhradně mužům, kteří zde cvičili nazí a v přilehlých lázních relaxovali. A největší atrakcí tu byla řecká latrína pro 44 mužů najednou s tekoucí vodou.

Co z toho v Salamis viděl apoštol Pavel netuším, ale Agora a antické divadlo byla veřejná místa, kde často kázal a nebylo to daleko od Gymnázia. Údajně se tu turistické značení v archeologickém areálu Salamis dost zlepšilo, ale nedá se to stále srovnat s tím na řecké straně. Místa, co nás zajímala se prý nenavštěvují, nejsou značená, ani místní průvodci je neznají a jsou tam hadi a štíři. A hlavně na archeologický areál, kde jsme chtěli být aspoň 2-3 hod. bylo 40 min. Protože největší zájem je podle cestovky o mainstreamové atrakce typu kostel změněný na mešitu, ostnaté dráty na hranicích a město duchů Varosha. Chtěli jsme jet ještě jednou a průvodkyně navrhovala, že bychom zůstali v archeologickém areálu déle cca 2 hod. a dohnali je taxíkem ve Famagustě cca 9 km, ale druhý den byl zájezd zrušený pro nezájem a další už v době našeho pobytu nebyl. Info materiálů je tu také málo a to nemyslím těch zdarma, ale nedají se ani koupit. Asertivně jsem jich pár pěkných „vybojovala“ včetně těch brožurek s fotografiemi zajímavých míst v Salamis, která jsme chtěli vidět a i k místům ze severní turecké části Kypru. Třeba se sem někdy vrátíme.

Za to Klášter Svatého Barnabáše byl velmi milým překvapením, i když již nesmí fungovat jako klášter. Poslední 3 mniši byli vyhnáni v roce 1976 na řeckou stranu. Hlavním lákadlem je tu Muzeum pravoslavných ikon, které je barevné a dobře se fotí. Malá kaplička vedle se běžně neukazuje, jen na vyžádání a ta měla nejúžasnější atmosféru. V ní v podzemní kapli je hrob Svatého Barnabáše ozdobený starými pravoslavnými ikonami a vzkazy křesťanských věřících viz fotky. Ten jsme z naší 50 členné skupiny viděli jen my, protože jsme ho hledali.

Famagusta je někdy označovaná jako středověká část Salamis, ale je to spíše samostatné středověké město obehnané Benátskými hradby s věží Othello, kam údajně Shakespeare situoval svojí známou tragédii. Ne že by tu byl, ale vyprávěli mu to angličtí námořníci. Ze všech křesťanských kostelů tu jsou mešity, i z těch krásných středověkých, nebo ruiny viz fotografie.

Smutný pohled pro křesťana, ale zvědavý turista si nemohl nevšimnout, že někteří turisti chodí dovnitř. A tak jsem po zkušenostech z Ománu a mešit v Malaysii nelenila a navlékla jsem na sebe, co jsem měla sebou a šla jsem dovnitř. Personál netrval na zahalení vlasů, ale jen abych si sundala boty a dokonce mě nechali fotit, když nebyla doba modliteb.

Ale měli tu mé oblíbené turecké sladkosti. Vyhlášená je tahle cukrárna Petek s tureckou čajovnou, kde jsme neodolali a koupili si nějaké ty baklavy a par dalších krásných kousků. Jen tam byl takový výběr, že bylo těžké se rozhodnout.

Na oběd jsme měla skvělý jehněčí kebab a stihla jsem ochutnat i nějaká místní vína a Peter měl turecké pivo Efes pojmenované po slavném archeologickém areálu Ephesus. Zatím co jsme čekali na jídlo, studovali jsme mapku historického centra Famagusta, kterou jsme dostali v restauraci, protože jsme slíbili, že si u nich dáme oběd. Info centrum pro turisty tu neexistuje.

Varosha bývalé velmi rušné a původně největší přímořské letovisko na Kypru kousek od Famagusta, ale je od roku 1974 od turecké okupace jen městem duchů, protože je příliš blízko demarkační linie. Místní řečtí majitelé hotelů, restaurací a obchodů byli vyhnáni velmi rychle, že si ani nestihli sbalit věci a naivně doufali, že se brzy vrátí.

Dříve bylo možné se na Varoshu dívat jen z dálky z lodě, ale po covidu je možná prohlídka pro turisty podél provazů po vyznačené trase, sice jen v malé části, ale pro představu to stačí. A k prohlídce patří i kousek pláže na vykoupání, za podmínky když cestovka zaplatí parkovné. Na provoz dohlížejí vojáci Spojených národů, stejně jako na demarkační linii a nás překvapila slovenská stanice vojáků Spojených národů, kolem které jsme šli.

Domy jsou polorozpadlé a z bezpečnostních důvodů se k nim není povoleno přiblížit. A místní i kdyby dostali povolení se vrátit pro své věci, hrozilo by jim zasypání a vše by se muselo nejdříve zbourat a znovu postavit. Viděli jsme i opuštěný moderní kostel. Působilo to velmi depresivně.

No a abych nekončila tak smutně a depresivně, přidávám ještě fotky z našeho výletu na Capo Greco, což je něco jako přírodní rezervace chránící krásné skalnaté mořské pobřeží mezi Proteras a Aya Napa.

Obdivovat Capo Greco se dá z lodě třeba i z pirátské nebo z lodě Nemo se sklěněným dnem nebo z těhle čtyřkolek, protože většina cest je nezpevněných prašných, ale ty výhledy jsou úžasné. Na okrajích jsou i pláže. Nám se líbila ta Konnos.

Pokračování příště v článku o Páfosu a budou tam i naše zážitky z kyperské vinařské oblasti, antické mozaiky i Pavlův sloup.

Autorka článku je i autorkou všech fotografií.