Recenze: Tomáš Marton - Ve spárech Múzy

Sbírka čtrnácti povídek mladého severočeského autora přináší od každého žánru něco, ale příchylnost k hororu zde nelze přehlédnout. Svěží čtení, v němž leckde prosvítá černý humor.

Tomáš Marton – Ve spárech Múzy

Dle anotace chytí autora této (h)různorodé sbírky povídek občas do spárů jedna velmi náruživá Múza. Co se potom stane a jak dopadne takové spojení?

Za mě se tenhle taneček přes dvě pekla opravdu povedl. Tomáš psát umí a jeho Múza má očividně velmi šikovné spáry. Povídky mají spád, jsou psány poctivým nešizeným jazykem a jsou dobře vypointovány. POZOR, OBSAHUJE LEHKÝ SPOILER!

Hned první povídka, ŠKVÍRA, byla hotové pochutnání v duchu nejlepší poeovské tradice. Staré tajemství, staré otázky. Děs a hrůza z neznámého. Pochybnosti o zdravém rozumu. A neodbytné puzení najít odpovědi. Jedna z nejlepších povídek sbírky. Trochu mě zklamalo racionální vysvětlení na závěr.

SOUSED

Asi od druhé stránky předvídatelné. To si čtenář přinejmenším myslí! Ale jak to bývá, všechno je nakonec trochu jinak. Pěkná, děsivá, hrůzostrašná povídka.

DÍRY

Že by autor miloval Kinga? Jak překvapivé! Je vidět, že svého Kinga četl často a pečlivě a že mu takříkajíc vrostl pod kůži. Díry jsou Kingovka jak vyšitá. Mistr by na svého nadaného žáka 😊 mohl být pyšný!

ŠMOUHA V OKU

Zpočátku jsem těžko chápala přístup rodičů a očekávala tak říkajíc děs jiným směrem. Postupem čtení začne čtenář tušit pointu, ale to je zde zřejmě záměr.

OSUDOVÁ LÁSKA

To věčné dilema – žít krátce a naplno, nebo dlouze a na půl plynu? Toť otázka. A pravá láska až do smrti? Proč ne – ale ani ta nemusí probíhat přesně tak, jak jsme si představovali…

VLÁKNA

Povídka, evokující velmi naléhavě atmosféru zlého nočního snu. Zároveň alegorie na lidskou společnost, v níž každý jedinec je, ať chce či nechce, ovládán čímsi nebo kýmsi shora. Na společnost, v níž si nakonec zvykne i na ty nejbolestivěji zabodnuté háky. Možná nemusel být závěr tak jasně dopovězen; čtenář si rád leccos domyslí sám.

SVĚTLO

Jedna z verzí klasické apokalyptické vize o tom, jak jsme závislí na internetu a dalších křehkých vymoženostech. Tuto povídku jsem tak docela nepochopila.

NEZNÁMÝ INTERPRET

Nemohu si pomoci, ale pro mě měl Břetislav Konrád po celou dobu tvář Tomáše Martona. Jen doufám, že ten to nakonec neudělá. Skvělá. Jemný humor metalisty mezi řádky.

MEZI STROMY

Tuto povídku nevím tak docela, kam bych ji zařadila. Také bych zde uvítala trochu více podrobností.

PÍSEČNÁ BOUŘE

Sci-fi povídka s poměrně děsivou pointou. Chybělo mi dokončení Petrinova příběhu.

KLUK

Skvělá nálož černého humoru s dobrým koncem pro všechny. Jen pozor na park.

DOPISY ZE SEVERU

Opět kingovský styl s nevyřčenou hrozbou, vyhýbavými nebo žádnými odpověďmi a všudypřítomným strachem. Doufala jsem, že to mladá paní stihne.

ZRCADLA

Další z nočních můr, hrozbou moci umělé inteligence připomíná některé z nejlepších povídek Clarkových. Pointa jasná, jen by možná potřebovala ještě maličko dočesat a dořešit, trochu se mi zde hlavní linie tříštily.

APARTMÁ V SEDMÉM

Lehce morbidní vize o milostných eskapádách v budoucnosti. Další povídka, kde si čtenář řekne – To je tak předvídatelné! A pak zírá jako jojo.

Závěrem: u dvou či tří povídek bych měla drobné výhrady, jednu jsem nepochopila vůbec. Ale suma sumárum se jedná o svěží, dobře napsané a dobře čtivé dílko. Příznivcům drobných formátů mohu upřímně doporučit. Těším se na další díla páně Martonova a nepochybuji o tom, že jeho sláva bude dále stoupat.

Až k nebi, až k nebi, až k nebi…

90%

16. září 2024