RECENZE: Josef Šorm - Cínový vojáček

Nová detektivka v duchu nejlepších pravidel a tradic staré poctivé detektivní literatury, to vše v kulisách současného světa. Staré hříchy vrhají dlouhé stíny... Byl zavražděný podnikatel opravdu takový dobrodinec, jakým se zdál?

RECENZE: JOSEF ŠORM – CÍNOVÝ VOJÁČEK

Obsah této nové detektivky z pera Josefa Šorma by se dal shrnout do dvou vět:

První: Staré hříchy vrhají dlouhé stíny. Druhá: Všechno je vždycky jinak, než to vypadá.

Už z tohoto úvodu je zřejmé, že Cínový vojáček připochodoval zcela v rytmu a duchu nejlepších pravidel detektivního žánru. Starý hřích, nová vražda. Úporné pátrání po pravdě navzdory všem překážkám. Drama a drsné scény. A nezbytné překvapivé zakončení.

Přiznám se, že jsem Vojáčka začínala číst trochu s obavami. Při dnešním trendu studených severských krimi, které nevyhledávám, jsem byla jata obavou, že se čtení bude ubírat tímto směrem a že pak nebudu moci pochválit tolik, jak bych chtěla (protože já ráda chválím). Ale hned první stránky mě vyvedly ze strachu a pochybností. Cínový vojáček je poctivá detektivka, propracovaná, svázaná pevně do uzlu, z něhož nic nevyčnívá, nic nepřebývá. Vše má své místo, svůj účel, každá věta svůj význam. Postav je jen několik, žádné zbytečné davy podezřelých. Děj ubíhá tak, jak má: pomalejší rozjezd jako řeka před peřejemi – a pak to frčí stále rychleji a rychleji, až do klidných vod za nimi.

Vražda úspěšného podnikatele a mecenáše zpočátku klade mnoho otázek. Kdo mohl tolik nenávidět takového dobrodince? Proč byl střelen ze dvou zbraní? A proč u mrtvoly leží cínová figurka?

První otázky vyvolávají další; zejména tu, zda byl zavražděný opravdu tím, kým se zdál svému okolí. To je arci otázka, kterou si v takové detektivce klade každý vyšetřovatel, neboť přílišná dobročinnost je vždycky tak trochu podezřelá…

Vyšetřovatelka Isabela Gent má svou úlohu ztíženu ještě nepřízní nadřízených. Je však příliš tvrdohlavá, než aby se vzdala. A tak se přes všechny překážky a protivenství nakonec ke svému cíli dostane, jak od ní čtenář očekává.

Poručík Gent je ale taky jediná postava, k níž mám jako čtenář trošku výhrady. Je neustále tak naježená, tak nepřátelská a odmítavá, že mi trvalo opravdu dlouho, než jsem ji dokázala přijmout. Ano, snad měla k tomu důvod, ale sympatie zrovna příliš nevzbuzuje. Pak mě taky docela mrzelo, že nemá nějaké normální české a nejlépe i přechýlené příjmení. Tohle „hraní si na chlapa“ v kombinaci s celkově drsným a nepřístupně neženským vystupováním mi docela dost vadilo. Ještě že je tak šikovná!

Druhá drobná výhrada se týká označování kapitol. Text často skáče od jedné postavy druhé a samozřejmě i v čase. To samo o sobě je v pořádku a naopak to zvyšuje čtivost, jen bych byla uvítala, kdyby byly kapitoly označeny jmény těch, o kom zrovna jednají (Marie, Zuzana…). Významných ženských postav je tam několik a já jsem se v tom místy ztrácela a trvalo mi půl strany, než jsem se zase chytila a pochopila, kdo zrovna mluví a jedná.

Navzdory těmto drobných výhradám mohu Cínového vojáčka s klidným svědomím doporučit každému příznivci dobré detektivky. Obsahuje vše, co má obsahovat, a navíc je z textu znát, že autor je mimo jiné NLP kouč (vygooglete si, co to je), takže v textu najdete například i popis metod, jak sama sebe uklidnit a další. To je takový bonbónek navrch. K dobru je nutno autorovi přičíst i to, že postavy prodělávají v průběhu děje vývoj. Lze si tedy dobře představit nejen pokračování, ale i celou sérii s Isabelou. Já osobně v ni doufám.

Shrnuto a podtrženo: zaviřte, bubny, Cínový vojáček pochoduje do vašich knihoven. Věřím, že vás nezklame!

*****

90%

5. října 2024