RECENZE: Erik Decimus + Richard Otec - Pták na drátě

Mimořádný zjev v české poezii - sbírka veršů Pták na drátě. Oba autoři navíc doplnili svou poezii i výtvarnou částí - Erik Decimus kresbami, Richard Otec fotografiemi. Výjimečné dílo nejen v českém literárním kontextu.

RECENZE: Erik Decimus + Richard Otec (et vice versa) – Pták na drátě

Není vždy jednoduché psát recenzi na prózu. Někdy má recenzent problém najít něco k vytknutí, jindy marně hledá, zač by mohl pochválit. Ale přece jen – lze se zamyslet nad stavbou příběhu, zkritizovat dějovou linku, zpochybnit prokreslení postav, pochválit pointu… A když už všecko selže, můžete si postěžovat, že v textu třeba nebyly žádné přechodníky. Nebo že jich bylo moc.

Ale jak lze hodnotit poezii? Mám vůbec právo něco takového komentovat a posuzovat? Máte to právo vy? Má je vůbec někdo?

Kdo má tu odvahu zvážit, změřit a oznámkovat předivo myšlenek? Křehkou architekturu veršů? Kdo smí hodnotit básnivý opar slov? Kdo vtěsná do pár odstavců dojem, to chvění, jaké v něm zůstalo po přečtení?

Osobně si myslím, že tohle vše zkrátka možné není. Lze zvážit duhu? Změřit fantazii krejčovským metrem? Ne. Lze jen pokusit se popsat výsledný pocit, který zůstane jako třpytivý opar, když knihu odložíte.

Pták na drátě je bezesporu výjimečná publikace. Už tím, že se zde sešli dva mimořádní autoři. Tím, že oba jsou autory nejen textové, ale i výtvarné části. Tím, jaké péče se knize dostalo při výrobě. Úžasnou obálkou. A samozřejmě tím, že se dá číst z obou stran.

Ale to by bylo málo. To hlavní jsou básně.

Jak Erik Decimus, tak Richard Otec mají hlavní téma – lásku a ženu. Oboje ve všech polohách (a ty zase ve všech smyslech toho slova). Erotika je tu obsažena všude a neustále. A přesto tu není jediné ordinérní slovo, básně jsou moudré, něžné a – nestydím se použít to slovo – cudné. Ilustrace jsou mnohdy skutečně erotické, leckdy poněkd drsně načrtnuté, ale přesto neurážejí. Jen dokreslují neskutečnou řeč poezie, tak jako po božském jídle kapka hořkého dogestivu.

Erikovy verše jsou pro mě osobně o stupínek srozumitelnější než Richardovy, naopak Richardovy fotografie se mi chápou snáz než Erikovy obrázky. Někdy. Ale jak říkám: je nezbytné chtít všechno chápat? Nestačí jen číst? Číst rovnou srdcem?

Oba pánové mají bezesporu obrovský talent, jak v drobném formátu básně sdělit mnoho. Velmi mnoho. Některé Erikovy verše jsou v tomto smyslu až neuvěřitelné.

Umíte-li číst srdcem a chcete-li číst o lásce a jejích tisícerých podobách moderní, působivé a moudré verše, nesmí Pták na drátě ve vaší knihovně chybět.

*****

98%

4. října 2024