RECENZE: Aleš Černý - Za trest

David unese miliardářskou dceru a dostane výkupné. Jenže co teď s rukojmím, když se vás nechce pustit? Ve svižném příběhu Aleše Černého se dozvíte nejen to, že stockholmský syndrom může být fakt problém...

RECENZE: Aleš Černý – Za trest

(POZOR SPOILER!)

Prosím vás, pokud vás někdy napadne – ať už z jakýchkoli důvodů – unést dceru jednoho z nejmocnějších mužů planety, nezapomeňte mít připravený dobrý plán B pro případ, že se plán A podělá. Třeba proto, že se do vás unesená zamiluje.

Výchozí situace svižného příběhu Aleše Černého je tedy jasná. Drsňák David, původem Čech, má na krku rukojmí, pěknou a sexy miliardářskou fiflenu Alici. Výkupné dostal, ale ouha – Alice se ho nechce pustit. A už vůbec nechce jít zpátky domů. Oznámí Davidovi, že spolu mají vztah a že ho už neopustí. Marně ji únosce přesvědčuje, že ji buď zabije, nebo někde opustí, protože ona pro něj představuje přítěž.

Nuda, říkáte si. Normálka Stockholm, no, těch už bylo.

Jenže tenhle příběh je přece jen jiný. Především způsobem vyprávění. Humorem – zpočátku jsem se bezostyšně smála nahlas. (Jak bych se ti nejvíc líbila? – Mrtvá.)

Trápení působí Davidovi překvapivě nejen Alice, ale hlavně – on sám. Drsoň s profesionálním výcvikem z osobní gardy prohnaného Alicina tatíčka, s dobrým důvodem k pomstě na témže, podléhá beznadějně půvabům krásné rukojmí a krůček po krůčku couvá do defenzívy. Je nabíledni, že postoupená území už nikdy zpět nezíská.

Když tatíček vypíše neuvěřitelnou odměnu na Davidovu hlavu (ano, čtete dobře, nikoli za záchranu dcerušky!), ocitají se ti dva na trvalém útěku. Není tu nouze o tvrdé nemilosrdné bitky, David se s nikým moc nemaže, ale nešetří se ani sexem, kupodivu (k mému potěšení) nijak příliš naturalisticky popisovaným. Někdy je oboje v jediné scéně, zejména – ne, nebudu to prozrazovat, tuhle morbiditu si musíte vychutnat sami!

Jak stoupá Davidovo přesvědčení o tom, že jeho nevyžádaná partnerka je šílená, ale i vědomí, že jí stále více podléhá, čtenáři začne vrtat hlavou: to není možné. Ona si s ním jen hraje. Ajajaj, Davide, ty na to dojedeš, ty nevíš, co ženská dokáže! Jenže – zdá se, že to tak není. Společně s Davidem užasle konstatujeme, že Alice ho asi vážně miluje. Nebo že by byla ještě prohnanější?

Zběsilý útěk, kdy se všechny původní plány zhatí, zatímco ty náhradní se podělají, nabírá na tempu a na šílenosti, akce stíhá akci až k nezbytné závěrečné superscéně, tak jak to má být.

Vyprávění je svižné, odsýpá, čte se dobře. Přesto mám několik výhrad.

Jako první mě mrzelo, že se zvyšujícím se procentem sexu postupně poněkud ubylo humoru a ke slovu přišla drsnější stránka vyprávění.

Místy jsem měla pocit nelogičnosti jednání – například ve scéně, kdy Alice stopuje chryslera. Tam se nabízelo úplně jiné řešení. Tvrďák a bojovník sice schytá nespočet ran v bitce a ani neškytne, ale když Alice použije peroxid, je z toho celý hin. Takových drobností je v knize více.

Pak mi taky ne zcela seděla rychlost, s jakou chlapák jako David podléhá ženským svodům. Z přítěže se rukojmí stane Alicí až příliš snadno…

Čemu jsem ale opravdu uvěřit nemohla, byla supermanská dokonalost hlavního hrdiny. Porazí každého, koho neporazí, s tím se domluví, nechá se prostřílet, ani nemukne… a když si nakonec ještě sedne ke klavíru, musela jsem se začít smát. To už byl hotový Bob Saint Clare z Muže z Acapulca. Jenže to byla parodie! Pokud autor zamýšlel svůj příběh psát jako parodii, pak je geniální, protože já jsem ji nerozeznala.

Ať tak či tak, kniha Za trest je opravdu jízda, jakkoli nerada ten výraz používám. Děj frčí, obsahuje humor, akci, sex, romantiku, zkrátka všechno, co má takové vyprávění mít.

Číst Za trest tedy určitě nebylo za trest. Příznivcům tohoto žánru docela určitě udělá radost.

85%

****

10. října 2024