Městský park Budoucnost - klenot Havlíčkova Brodu

Havlíčkobrodsko je půvabný kraj ležící v severozápadní části Českomoravské vrchoviny. Najdete zde nejen množství potoků, říček, rybníků, malebných vesniček a lesních remízků, ale taky svébytné, pozitivně laděné město Havlíčkův Brod s bohatou historií, památkami a krásným rozlehlým parkem svádějícím k toulání.

Park Budoucnost byl založen roku 1889 Spolkem pro okrašlování města a dnes má cca 25 hektarů. Podobné spolky ostatně vznikaly od poloviny 19. století i v jiných českých městech, tyto aktivity patřily k sílícímu národnímu obrození. Vždy se našlo pár nadšenců, kterým záleželo na estetickém vzhledu místa, kde žijí, na kulturním povznesení obyvatel a ochraně přírody i krajiny. Svým nadšením pak nakazili mnoho jiných, získali sponzory a dobrovolníky z řad umělců, řemeslníků i radních, a ti všichni rádi přiložili ruce k dílu. Dnes často slýcháme na jejich adresu kritiku. Tvořili prý horlivě, avšak bez koncepce, bez účasti zahradních architektů a bez potřebných znalostí. Bývá jim vytýkáno, že se do naší krajiny dostala i celá řada nepůvodních druhů rostlin a stromů, které vytlačují druhy původní. Přesto musíme uznat, že okrašlovací spolky měly svůj význam. Bez jejich činnosti bychom dnes ve městech neměli zeleň žádnou. Tohle nadšení a zápal pro dobrou věc často nám, moderním lidem, chybí.

V havlíčkobrodském parku Budoucnost najdete celou řadu pozoruhodných dřevin jako např. zmarličníky nebo lyrovníky. Zmarličníky pocházejí z Číny a Japonska, listy mají na podzim oranžové až červené zbarvení a voní po sladkém pečivu. Lyrovníky, původem ze Severní Ameriky, zase na první pohled upoutají atypickými květy ve tvaru tulipánu a zajímavými světle zelenými listy se zašpičatělými laloky zbarvujícími se na podzim dožluta. Když si ve slunném odpoledni posedíte pod zmarličníkem a oddáte se krátké meditaci, můžete si být jisti, že žádná vaše plodná myšlenka nepřijde nazmar. V parku Budoucnost je mnoho starých, rozložitých stromů, které něco pamatují: lípy, topoly, akáty, břízy, hlohy, babyky aj. ... tolik přírodní energie a přímo v centru města.

Park se rozkládá v údolí Cihlářského potoka, kde je vybudována unikátní kaskáda rybníků a rybníčků. Vezmeme-li to proti proudu, jedná se o uskupení Valšička, Obora, Očko, Hastrman, Rantejch a Cihlář. Rybník Cihlářský už spadá do areálu příměstských lesů zvaných Vlkovsko. Vede od něj tříkilometrová Naučná stezka, na které vás čeká řada dalších vodních děl. Ty jsou domovem mnoha druhů živočichů. Kachny a labutě tradičně žebrají o krmení, bez jejich společnosti se neobejdete. Nad hladinou občas spatříte ledňáčka a někde se tu potuluje i chráněná vydra říční. Ani o žáby není nouze. Skokanům, ropuchám, kuňkám obecným a dalším obojživelníkům zdejší rozmanitost biotopů vyhovuje. Na jaře v době namlouvání se jejich skřehotání a kvákání nese krajem skoro jako chór chrámovou lodí kostela. Počet obojživelníků rovná se ukazatel kvality přírody. Čím více druhů kde žije, tím čistší životní prostředí je v daném místě.

Mohlo by se zdát, že Vysočina je na tom dobře, ale není to bohužel pravda. Počty jednotlivých druhů žab stále klesají, dokonce i těch, kterých bylo dříve všude plno jako např. skokanů hnědých. Obojživelníci jsou velmi citliví na sebemenší změny v krajině. Vyhovuje jim spíše zarostlý terén a nepořádek – popadané větve, kameny, tůňky s vysokými porosty bylin a dřevin, hromady sena, drnů nebo zeminy apod. My lidé ale chceme mít všechno upravené, učesané, zastřižené, aby to z estetického hlediska lahodilo oku. Pak se ovšem může stát, že naši potomci budou znát žabky leda z obrázků.

Městský park Budoucnost krášlí kromě děl přírodních i několik děl sochařských. Dominantou parku je socha Karla Havlíčka Borovského z roku 1924, která pochází z dílny akademického sochaře Bohumila Kafky, autora mnoha plastik známých osobností. V roce 1943 byla socha z parku odstraněna a určena k likvidaci. Naštěstí se našli lidé, kteří pomník ukryli a po válce opět vrátili městu. Najdete tady i bustu maminky K. H. Borovského, bustu Bedřicha Smetany, který krátce studoval na brodském gymnáziu, a pomník zakladatele Sokola Miroslava Tyrše.

A jaká budoucnost čeká havlíčkobrodský park dál? Začíná se hovořit o jeho přeměně, aby lidem nabídl více možností vyžití. Architekt Zdeněk Sendler už vytvořil model, do něhož zahrnul kavárny, altánky, louky pro pikniky, sportovní hřiště, písečné pláže, nové cesty... Méně stromů, více prostoru. Chybí prý místa k radosti a odpočinku, bude se vydatně kácet. Nemůžu se zbavit dojmu, že tohle „zarostlé“ místo ztratí v budoucnu mnoho ze svého půvabu. Říkám si, zda naši předkové bez architekta neměli větší cit pro přírodu, než máme my s architektem.