Nevyzývám tím k nějakým „pogromům“ kolektivních zemědělců z totality, ale nedá mi to nenapsat kratičkou dnešní událost, jak jsme likvidovali nebezpečného a skutečného lesního pytláka-jezevce.V remízku nedaleko naší bažantnice se usadil jezevec. Po čase to už věděla celá osada, zejména když místní lovci – „jezevčí Bufalo Billové“ v hospodě stále častěji informovali, kdy už ho dostanou… . Jenže přišel první listopadový sníh, jezevec se zřejmě uložil k předčasnému spánku a slehla se po něm zem. Doslova.
Až dnes ráno to najednou přišlo!
Kouzla vět „Hajný vystopoval jezevce!“ a „Jde se na něj!“ způsobila, že se v ranním mrazíku sešlo na pokraji remízku asi tak 15 statečných nimrodů - po zuby ozbrojených střelců, několik v nedaleké ubytovně bydlících lesních dělníků, o nichž by v kriminální ústředně rychle prohlásili, že všichni hovoří se silným ruským přízvukem… a několik chatařů a chalupářů, převážně místními lovci příliš nemilovaných Pražáků.
Hajný spolehlivě se orientujíc v malém lesíku, svolával šeptající „členy popravčí čety“ ke vchodu do jezevčí nory. Jezevec, zřejmě nic netušíc, určitě v klidu spal a tak mohla být ještě chvilku promýšlena taktika bezpečného úderu.
Do nory byl vypuštěn jezevčík Andy, jehož pán se v místní „osvěžovně“ pravidelně chlubil nejen mistrovskými zkouškami, ale mnoha i skalpy lišek, jezevců a medvědů, přičemž velikost ulovených šelem stoupala s množstvím vypitého alkoholu.
Zabiják Andy byl zřejmě i dostatečně rozzuřen ranním vstáváním, protože se do nory vehementně vrhnul a ještě chvíli byl slyšet jeho zuřivý štěkot. Pak ustal. „Že by mu jezevec nabídl nějaký pokojíček k podnájmu?“ podotknul jeden z přihlížejících Pražáků a je třeba říci, že to v tomto roce byla téměř jeho poslední poznámka.
Nedůtkliví lovci, ho nejenže za několik vteřin doslova „snědli za živa“ ,ale odkázali všechny čumily do větší vzdálenosti od teritoria stále ještě neuskutečněné bitvy. Myslivci byli vesměs nejstatečněji muži obce a byl na ně úchvatný pohled. Mnoho z nich si stačilo při ranním poplachu obléci myslivecké uniformy, jen pár jednotlivců mělo stejnokroj neúplný. Zelené sako doplňovaly kalhoty neurčitých střihů a barev (montérky?) a v jednom případě i tepláky se zcela konkrétní nášivkou Dukla Praha (?!).
O co důležitěji se myslivci radili, o to znuděněji a otráveněji se tvářili lesní dělnici, zejména poté,když správce nedaleké bažantnice začal mobilem organizovat přivezení lopat a krumpáčů.
Bylo to ale nezbytné, protože se rychle ukázalo, že v celém remízku už jsou přítomni jen dva další psi, z nichž jeden byl jen občas zuřivý, ale jinak roztomilý foxteriér Barik výpravčího z nedalekého nádraží a druhý obecní černý německý vlčák „Bleky“ – vyhlášený rváč, leč velikostně zcela neodpovídající vstupu do jezevcova podzemního obydlí.
Dramatická porada lovců pokračovala ještě vzrušeněji, protože se na místo před nářadím podařilo dopravit několik lahví místního „paliče švestek“ No.-1, které i díky rannímu mrazíku kolovaly se značnou rychlostí mezi přítomnými ozbrojenci.
„Chlapi bude se kopat!“ rozhodl místní nadlesní, jehož nádherně vyžehlená, novotou svítící uniforma, doplněné luxusními zimními válenkami, ho přímo předurčovala k velení v akci. Rusové a Ukrajinci ( jiní lesní dělníci přítomni nebyli…) sice chvilku brblali, ale po několika povzbudivých doušcích „ohnivé vody“ začali.
Chvilku sice trvalo, než prorazili pár desítek centimetrů zmrzlé lesní půdy, ale pak ve směru vytýčeném „autoritou zelené uniformy“ vyhloubili během hodiny struhu, do níž by Transgas mohl s úspěchem ukládat další větev svého plynovodu. Leč jezevec nikde.
Některé z přítomných již začala „operace kopáčů a střelců“ mírně nudit, když ji znenadání zpestřil nestřežený foxteriér Barik, který sice vběhl do metr hlubokého příkopu, ale místo aby pokračoval dalších 20 m vyhloubené cesty, nečekaně snad po metru zahnul, ve více než pravém úhlu, do boční nory a výhružně vrčíc zmizel jako druhý pes v jezevcově podzemí.
Co se dole přesně odehrálo, je těžké odhadovat, ale když se asi po 5 minutách statečné zvíře ze stejného otvoru vynořilo, mírně krvácejíc z rány na hlavě a bylo přivítáno hurónským řevem ozbrojených lovců, kteří v tu chvíli přesně věděli, že jezevec je ve slepé noře, že se zapřel zády o konec nory a tlapami + svými drápy odrazil necvičeného „norníka“ foxteriéra.
Ještě větší překvapení přichystal ale všem již „odepsaný“ jezevčík Andy, který se silně pošramocen vysoukal ze sousedního bočního otvoru, skrytého kořenem ve vykopané strouze tak, že o něm nevěděli ani kopáči ,kteří stáli uvnitř výkopu.
Bylo vidět, že přišla pravá chvíle „zelených kamizol“ ! Byly vydány poslední pokyny kde kopat a kde je konec slepé nory věznící hrozného jezevce. Přiznám se upřímně, že já jsem už ale v řinčení zbraní a rachotu uzávěrů jezevci téměř fandil.
Konec tušené slepé nory byl odkopán a vznikl zádrhel - kdo bude mít první ránu, myslivci se shlukli v hloučku kolem hajného a správce bažantnice – hlasitě si vysvětlovali lovecké úspěchy a přednosti, když v tom se stalo nečekané, jezevec možná trochu znervoznělý čekáním, vystrčil hlavu z boční nory a vedle ve výkopu stojící Ilja Muromec ho krumpáčem po jeho kebuli praštil. Byl konec!
Myslivci se sice ještě několik minut, s již s vykasanými rukávy a za stále častějšího používání zcela vulgárních nadávek…, dohadovali o poctě „prvního výstřelu“, když ale lesní dělníci začali jezevce přivazovat za zadní tlapy řidítka horského kola mezitím dorazivšího pokladníka z nádraží, ukončili svůj spor a nedopustili odvezení cenné trofeje na pracoviště největšího hrdiny historického lovu, nádražního foxteriéra Barika… !
Obrovitý jezevec byl převezen do hospody, kde očekával s mnohými hlavními střelci a jejich náhradníky Nový rok. Skutečnost, že podrobnosti „dramatického“ lovu již většina z nich vůbec nevnímala, nikomu pranic nevadila!
Takhle se rodily historky hrdinů a "myslivecká latina" – ať žije rok 2008 !
