A je to tady! Všichni pesimisté a pochybovači, kteří s tajuplným přimhouřením oka, předvídali, že se před mimořádnými volbami do Poslanecké sněmovny ještě vynoří nějaký skandál či mediální bomba se nemýlili. Aktérem ale nejsou národem „milovaní a nenávidění“ herci a hráči Paroubek či Topolánek, ani „nové tváře a svěží vítr“ politické scény – předáci TOP 09, což jsou jen na okraj ve skutečnosti vesměs ostřílení harcovníci jiných politických stran a někteří (např. poslanec Severa či Parkanová) téměř doživotní poslanci…. Hlavním protagonistou se stal nenápadný předlistopadový člen KSČ, téměř 10 let poslanec za ČSSD, později sám za sebe (tak zvaně „Nezařazený“) Miloš Melčák.
Výraz, „téměř“ deset let poslanec za ČSSD, stojí za vysvětlení. Miloš Melčák se stal poprvé poslancem v roce 1996 za ČSSD v volebním Jihomoravském kraji. Ze svého mandátu se ale netěšil celé volební období.
V roce 1998, po „sarajevském atentátu“, skončila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR uprostřed volebního období a v následujících předčasných volbách nebyl Miloš Melčák zvolen.
Ne, že by nebyl na kandidátce. Byl!
Dokonce, kdyby i se nemusela zohledňovat určitá hranice počtu procent preferenčních hlasů, tak by se jejich získaným absolutním počtem vešel mezi rekordní počet 14 mandátů, které v těchto volbách ČSSD v Jihomoravském kraji získala. Protože ovšem zmíněný „práh“ preferencí existoval, skončil až na ve třetí desítce.
To mohla být první křivda.
Není bez zajímavosti porovnat obě situace 1998 a 2009. Vláda padly. Nahradily je vlády „úřednické“,s časově omezeným mandátem do předčasných voleb. Obě tyto vlády spojovala i skutečnost, že nepolitičtí ministři byli „de facto“ nominováni parlamentními politickými stranami.
Ústavní soud nekonal. Pravým důvodem ale bylo třeba jen to, že se na něj tehdy Miloš Melčák zapomněl obrátit.
Je sice pravdou, že Miloš Melčák – poslanec v roce 1998, hlasoval ukázněně pro zrušení Poslanecké sněmovny, zatímco Miloš Melčák – poslanec v roce 2009, byl jeden z 9 poslanců, kteří hlasovali proti tomuto návrhu, ale to je mezi situací tehdy a dnes zdánlivě nepodstatný rozdíl.
Říká se, že “dvakrát do jedné řeky nevstoupíš“! Ale co čert demokracie nechtěl, pro nebohého Miloše Melčáka se stejná situace za pár let téměř analogicky opakovala. Znovu měl skončit uprostřed volebního období!
Sice už nebyl v tu chvíli členem poslaneckého klubu strany, za jejíž ideály a volební program kandidoval a byl dokonce označován za prototyp zrádce. Dokonce způsobil problém celému politickému spektru parlamentních stran, které pak urychleně „přemýšlely“, jak si zavázal poslance, kteří byli zařazeni nejprve na volitelná místa stranických kandidátek, pak i získali mandát, ten ale někteří od té chvíle považovali pouze za svůj, a také tak s ním nakládali – a je jedno zda se jmenovali Teplík, Wagner, Pohanka, Kott nebo Melčák.
Být zvolen podle ústavního zákona, porušit následně vše, co jsem sliboval, to přece není záležitost, kterou by se
„rozhodčí“ ústavnosti v ČR měli podrobněji zabývat. Konec konců oklamán byl jenom volič!
Jestli v nějaké situaci zřejmě zklamal Ústavní soud, tak především v tom, že podobné kejkle od roku 1992 bezstarostně pozoroval, téměř ekvivalenty shodných ústavních krizí 1998 a 2009 řešil rozdílně a příkladů, kdy se o určitých problémech, které se ve svůj čas zcela jinak promítají v anketách tisíců respondentů či peticích desítek tisíc lidí se dá jmenovat nespočet:
- téměř každé volby prezidenta republiky jsou ve znamení diskusí, zda přímá volba či nikoliv,
- volební zákon (většinovým nebo poměrným způsobem…) to je rituální námět každých voleb,
- někdy je předvolební diskuse ještě rozšířena o návrh, zda by poslanců neměl být lichý počet, aby se předešlo „patu“,
-ztráta mandátu a odpovědnost poslanců či senátorů vůči voličům – i to je „vousaté“ mnohaleté a neřešené téma…
atd., atd.
Je to jen malá ukázka „nesmrtelných témat“, která v období voleb stanou na čas diskusní příležitostí pro experty zprava i zleva…!
Voliči, veřejnost, lidé, kteří nemají „podnikatelskou“ ambici být doživotním zákonodárcem, jsou ale pořád používáni čas od času jen jako nástroj. Nástroj, k němuž se zvolení poslanci (všech stupňů) chovají necitlivě, nechávají ho hned po volbách na pospas „povětrnostním podmínkám“ - na dešti a mrazu, a vrací se k němu až v dalších volbách. Pečlivě nástroj osuší, otřou, rez odstraní medem kolem úst-a vše se opakuje.
Mandát poslance je zlaté vejce, nikoliv pro politickou stranu, která se ho snesla a snažila se ho i marně vysedět“, ale užitek z něj mívá jen pořádně tvrdý kohout…! Poslanec Melčák možná vyřešil otázku, která je starší než lidstvo samo… .Dříve, než slepice nebo vejce, tady musel být kohout!
