Velmi mě zaujalo několik po sobě zveřejněných článků o průzkumech společnosti Westminster,,s.r.o. - o chování úředníků na českých magistrátech, případně úředníků na jednotlivých ministerstvech. Už sám nadpis na titulních stranách některých celostátních deníků mě fascinoval: „Dvě třetiny úředníků znají korupci“. Naivně jsem se dosud domníval, že všech sto procent úředníků zná korupci (!) ovšem podstatný rozdíl by měl být v tom, kolik z nich se nechá zkorumpovat. Něco znát, přece ještě nutně nemusí znamenat, že to dělám!
Tak evidentní rozpor mě zaujal a snažil jsem se o provedeném „průzkumu“ zjistit víc. Ani mě celkem neuráželo, že se mě nikdo neptal. Nejsem totiž úředník žádného magistrátu, ani ministerstva. I když na druhou stranu ve mně červíček zahlodal, protože mi „selský rozum“ napovídal, že objektivnější by bylo zeptat se obou stran: úředníků i těch, kteří za nimi chodí – tedy občanů.
A pak jsem narazil na perly. Na titulní straně celostátního deníku (zájemcům dodám deník i datum vydání…) tvrdil ředitel a spolumajitel společnosti honosící se „autoritativním“ anglosaským názvem, že – cituji, a to prosím pěkně doslova: „…dvě třetiny pražských úředníků znají úplatky a za současný stav mohou často netransparentní pravidla nebo nepřesné zákony pro zadávání veřejných zakázek!“
V textu téhož článku jsou ale pro změnu citována slova nejvyššího představitele města – nejmenovaného oblíbeného primátora, kde průzkum s „krycím názvem „Zrcadlo“ probíhal, že (cit.): „…z důvodu utajení akce neměl Magistrát ani podepsánu smlouvu se společností!“ Což se mně s odpuštěním jeví, jednak vzhledem k neuskutečněnému výběrovému řízení, a jednak i vzhledem k ceně, která byla v té době publikována (1,4 mil.Kč) jako porušení transparentnosti přímo flagrantní! A to už se vůbec neodvažuji ptát se na takové prkotiny, zda o tom vědělo zastupitelstvo, nebo alespoň jeho rada – tedy nejvyšší orgán města.
Nechci sklouzávat k tomu, že šlo o i naše peníze, a že volení zástupci přicházejí a odcházejí, ale úředníci a také my-občané zůstáváme.
Ale skutečnost, že to proběhlo tak, jak protagonisté v médiích popsali, považuji za ještě větší neomalenost, ba drzost, než fakt, že jedna z úřednic měla říci „utajenému tazateli“ průzkum provádějící společnosti: „…co si přeješ brouku!“
Zdá se, že míra sebereflexe, přirozeného studu i jakési normální skromnosti a nevytahování se nad ostatními, se pomalu a jistě ztrácí v „temném lese“. Pak se už nelze divit, když průzkum agentury dochází k objevnému závěru, že úroveň práce úředníků by se zlepšila, když by všichni nosili na magistrátu stejnokroje.
Když má cech řezníků bíločerně kostičkované - nedej Bože, aby někoho napadlo, že úředníci mohou mít třeba stejnobarevné, ale proužkované...!
Anebo, když tatáž agentura zkoumala úroveň cestování ve veřejných dopravních prostředcích a jeden z medializovaných závěrů ( popravdě nikoliv respondenta) ale poslance, komentujícího výsledek průzkumu byl, že by větší kultuře cestování a „odbourávání“ hanlivého označování „socka“ přispěla instalace „podsvětleného“ portrétu primátora umisťovaného v autobusech, tramvajích a vozech metra zmíněného města.
Marně se štípu do tváří, kdy se probudím.
Je to zbytečné. Jsem vzhůru a jedu „sockou do rachoty“!
