Papoušky chovám i pozoruji mnoho let. Politiky jsem sice ještě nechoval, ale pozoruji je také denně. Vím, že se v mírné nadsázce říká, že v „chovatelském hobby“ jsou Češi nedostižní, a že kdyby všechny papoušky z klecí a voliér vypustili, nebe by se zatmělo a jiní ptáci by v Čechách neměli místo. Podobné je i rojení politiků, které se odehrává kolem voleb, kdy se neuvěřitelně zvyšuje hustota jejich výskytu na každém metru čtverečním a krychlovém a také tehdy jiní lidé nemají (například v médiích…) vůbec místo. Takže mně to nakonec nedalo, abych se nepokusil o drobné srovnání - zda existuje vůbec nějaký podstatný rozdíl.
Aklab
Někteří papoušci často a dobře mluví, ale zpravidla opakují jen několik slov. Také někteří politici často ( i dobře ?) mluví, ale i oni opakují zpravidla zcela stejná slova – nejčastěji „volič“. Papoušci část slov zapomínají, politici slovo volič po volbách také neznají.
Někteří papoušci hýří i neobvyklými barvami, ale vidět premiéra Topolánka na dostizích Velká pardubická v růžovém klobouku je vlastně totéž.
Papoušci se dělí na několik skupin – nejpočetnější jsou jihoameričtí a australští. Obdobou mohou být politici našich dvou největších parlamentních stran – ODS a ČSSD. Jen by bylo zřejmě obtížné říci, kteří představují které. Jihoameričtí papoušci jsou zpravidla vzácnější, žijí spíše skrytě, nebývá je tak slyšet – což by mohla naplňovat spíše opozice-tedy ČSSD. Australští jsou početnější, sdružují se ve velkých hejnech, dokáží se prosadit, způsobují někdy i škody na úrodě, trochu mě mate, že obranou proti nim je mnohdy jejich střílení. Kdo ale někdy sledoval slovní střelbu např. D.Ratha v diskusi Poslanecké sněmovny mohl by souhlasit, že australany může představovat ODS.
Afričtí papoušci nejsou tak početní, jsou ale dost agresivní, dokáží se chovat dominantně a Ti nejmenší z nich agapornisové jsou hodně ukřičení – to mně tedy „sedí“ na Stranu zelených naprosto neomylně.
Zvláštní jsou asijští papoušci, jsou dlouho známí, byli objeveni jako jedni z prvních (Alexandr Veliký je přivezl z válečných výprav do Persie), nejsou tak rozšířeni, jsou poměrně odolní, dokáží se prosadit…! Tady jsem chvilku váhal, ale ještě z „totality“ (Národní fronta!) známá Československá strana lidová – dnes KDU-ČSL - splňuje kriteria jak „vyšitá“ .
Kapitolou sami pro sebe jsou i papoušci, kteří žijí divoce v Evropě (dokonce i v ČR) – jde o mníšky, kteří se shlukují do větších společenství, jsou vcelku agresivní a hluční – ať se na mě čtenář zlobí či ne – vidím v nich parlamentní KSČM „se vším všudy“.
A v asociacích při srovnávání papoušků a politiků doslova bijí do očí ti nejdražší a nejvzácnější papoušci – Ara Spinksův, nebo Ara hyacintová – vyznačují se tím, že jsou jednobarevně tmavě modří, což se o našem panu prezidentovi dá říci pochopitelně také. (Jen dodávám, že je to „neskutečně krásná“ tmavě modrá barva…)!
Na druhou stranu mají papoušci i vlastnosti, které politici často postrádají – mnoho papoušků jsou tak zvaní pároví ptáci. Žijí v monogamním páru celý život. To se pochopitelně o části rozvádějících se, či rozvedených, politiků říci nedá. Na druhou stranu ale existují zářné příklady naprosto stejného chování – jeho reprezentanty jsou poslanci, kteří zaměstnávají vlastní manželky jako osobní tajemnice, poradce nebo vedoucí kanceláří. Tady opravdu neupadne ani zrnko prosa nazmar…!
Dalším rozdílem, který je možné pozorovat, je přímost a otevřenost. Když se papoušek naučí vyslovovat slovo ošklivý – okamžitě ho spolehlivě používá jako „nadávku“ na svého spolubydlícího, který mu něco provedl. Politici – tady mám na mysli spíše poslance, mají k upřímnosti dost daleko a na svého kolegu - protivníka se musejí obracet zprostředkovaně, přes předsedajícího schůze Poslanecké sněmovny. Jak zdlouhavé! Papoušek prostředníka nepotřebuje a protivníka klidně rafne … !
Pokračovat v dalších podobenstvích by už asi nebylo etické, papoušci jsou dost žraví, mnozí z nich ani nevynikají zvláštním sklonem k čistotě, někteří jsou tak hluční, že kvůli nim vznikají neřešitelné sousedské rozepře, při slovním projevu se často různě natřásají, snaží se imponovat… .
Vím, že pozorný čtenář, který lépe než já zná politickou scénu, by klidně snesl desítky drobných důkazů, že i v těchto záležitostech se vlastně obě skupiny neliší !!
Ale jeden značný rozdíl jsem přece jen na závěr objevil – u nás žije naprosto zdrcující většina papoušků zavřená v klecích nebo voliérách. V případě politiků jsme k tomu zatím nepřistoupili !
