Barvy chameleona Okamury

Internetem se šíří poplašná zpráva. Tomio Okamura čelí puči uvnitř vlastní „strany“. Blíží se tragédie pro davy samurajových voličů? Spíše ne. Vypadá to, že se jen vrací na začátek do dob, kdy byl (show)byznisovou hvězdičkou a současný „puč“ není ani pokusem Okamuru potopit ani populistickým tahem na přilákání Okamurových voličů/uctívačů, ale jen další kapitolou reality show o pracovitém, všemi mastmi mazaném a neustále krutě zkoušeném polojaponci.

 Kapitola 1. - Zlatá

Stejně jako mnozí, i já jsem Tomio poprvé zaregistroval v soutěži České televize Den D. Když se teď ohlížím zpět, vypadá poměrně nedávná minulost jako zapadlý paralelní vesmír. Otylý bojovník za obyčejné a snaživé Čechy, na kterém veřejnoprávní média nenechají nit suchou, sedí v pořadu České televize a nechutně arogantním způsobem ponižuje přesně ty obyčejné a snaživé Čechy. To vše z pohodlného křesílka a zpoza hradby bankovek, která tak zjevně odděluje bohaté od chudých, mocné od bezvýznamných a profitující od pracujících. Nemá cenu polemizovat o tom, kdy se Tomio přetvařuje, jestli tehdy nebo nyní, ale díky Dni D je zřejmé, že arogantní a především velice neinteligentní byl Okamura už v roce 2009. Moc ho tedy nezkazila, jestli to byly peníze zůstává otázkou.

Kapitola 2. - Žlutá

Svým působením ve zmiňované rality show se stal Tomio Okamura nepochybně mediální celebritou. Stačí vzpomenout pár let starý magazín MF Dnes, kde se Okamura objevil na titulní straně a stejně jako ostatní média psal o pracovitém Japonci, který si prožil svůj český sen i českou sodu. Počínaje Dnem D se také stal notorickou součástí všech průzkumů na bázi „Co si myslí celebrity“ hned vedle Petra Čecha a Jana Pirka. Jak rozdílné od dnešního Okamury odkázaného na Parlamentní listy a vlastní facebook.

Další částí kapitoly o snaživém a plně integrovaném imigrantovi je začátek jeho politické kariéry. Po tom, co nás přes rok média zásobovala Okamurovými názory takřka na vše od eutanázie po módu, vcelku logicky zapadl do skvadry svých spolukandidátů na prezidentský majestát. Cesta k politické straně byla pro neúspěšného, ale nejasnostmi při sčítání petičních hlasů nabuzeného, Okamuru krátká. Jednoduchý, ale tehdy ještě příčetný, vsadil na kartu nejvýše přirozenou a potřebnou – přímou demokracii. Nejeden z nás však při představě přímé demokracie nastolené despotickým tlouštíkem minimálně pozvedl obočí.

Kapitola 3. - Hnědá

Dostáváme se k nejlepšímu. Nečekaným úspěchem ve volbách vzpružený Okamura slibovaný boj za přímou demokracii sfoukne odfláknutým návrhem zákona o referendu a nechá ležet ve sněmovním bordelu, aby se mohl na plný úvazek věnovat své milované aktivitě – vlastnímu mediálnímu obrazu. Reality show s názvem Tomio Okamura v Čechách. Tato úchylka ho dovedla do dnešního stavu, tedy k jeho lžím ohledně tábora smrti v Letech, které jaksi zapadly, protože Okamura přišel s křížkem po funuse a jeho potencionální, skuteční i smyšlení obdivovatelé už dávno měli nového nepřítele v Islámu. Tomio tyto nálady dle svých zásad okamžitě integroval, bohudík zde ale poprvé doplatil na nedostatek intelektu a vedle ostatních deislamizátorů působí zase jen jako arogantní šašek, politický podnikatel (podnikatelský politik). Samozvaný vůdce lidu, kterého od onoho lidu dělí pět nul na bankovním účtě a pojí jen nenávist (v jejich případě) a neskutečné pohrdání ze strany Tomia Okamury těmi, kteří jsou na tom ještě hůř. Lidmi, kteří nejvíce potřebují jak skutečnou přímou demokracii a zastání v politice, tak solidaritu nás ostatních. Tomio Okamura je v tomto nezklamal, ale zradil a zneužil pro vlastní fetiš.