Proč alarm nikoho nezalarmuje?

Bydlíme v klidné ulici. Výhoda? Jak kdy. Postupně navštívili nezvaní hosté již většinu domů. Podobně jako ostatní sousedé, začala jsem i já hledat obranu.

Poprvé to bylo před pár lety. Ráno jsem odvedla syna do školky. Když jsem se vrátila z nákupu, šla jsem jako vždy s plnými taškami přímo do kuchyně. A najednou mi chodbou za zády prošel nezvaný návštěvník a klidně zmizel z domu. Jak jsem si později uvědomila, měla jsem velké štěstí, že vznikla škoda jen na majetku.

Podruhé nám zpestřil život poberta koncem loňského roku. Byl podvečer, na dvě hodinky jsme odešli po nákupech. Po návratu jsme zaslechli tlumené zvuky, okno bylo dokořán a všude kolem spoušť. To už jsem dostala strach, že by příště nemuselo jít jen o zničené kování, nepořádek a pár ukradených věcí. Pořídila jsem si alarm.

Šikovná věcička, pokud tedy funguje jak má, nebo neselže člověk. Jednou nás vyplašila technická závada, příště jsem otevřela zakódované okno, jindy syn ve spěchu zadal chybné heslo. No co, alespoň jsme prověřili funkčnost zařízení. Technika pracuje spolehlivě, avšak lidé projevili nečekanou lhostejnost. Přestože žijeme v našem domku desítky let, dobře se se sousedy známe a mnozí jsou přes den doma, nikdo na zvuk alarmu ani jednou nereagoval. Čekala jsem, že u nás zazvoní, podívají se co se děje. Alespoň já bych to určitě udělala, vždyť i na jejich domech je zabezpečovací zařízení. Chyba lávky! Nestalo se nic.

Napadá mne, zda pobertům všeho druhu příliš nepomáháme. Proč by neničili, neubližovali a nekradli, když se často řídíme heslem o nehašení ohně jež nás nepálí. Netvrdím, že máme riskovat zdraví. Stačil by jen zájem o neobvyklé situace kolem nás. Už se nedivím, že někomu takřka vystěhují dům a nikdo si toho nevšimne. Nemůže přece stát na každém rohu policista, nenamontujeme do každé ulice kameru. Kdybychom tak měli stejný zájem o nepravosti ve svém okolí jaký máme o drby a pomluvy všeho druhu! No raději toho nechám, než někdo patřičně zdrbne mě.