Jižní Čechy - devět dní v pohádce.

Dovolená je za námi. Letošní se nadmíru vydařila. Byla plná zajímavých zážitků a krásných míst. Bohatá na setkání s dobrými lidmi i sluneční paprsky. Možná ta místa znáte, možná se tam chystáte. Nebo berte moje řádky jako inspiraci na výlet.

Sobota – startujeme. Vyrazili jsme o vlak dřív, se zpožděním je lepší počítat. Hodinku čekání v Praze si kluci vyplnili dováděním na oblíbeném dětském hřišti u hlavního nádraží. Potom bylo snadnější přečkat jízdu v přecpaném rychlíku. Ve Veselí nad Lužnicí jsme se vmáčkli mezi cyklisty a hromadu kol. Po poledni jsme byli v cíli. Měli jsme štěstí. Přijeli jsme v den konání akce Lázeňská Třeboň. Náměstí bylo plné stánků, zazpívali jsme si s kapelou Třehusk, pobavili se legráckami Aleše Hámy a mlsali a mlsali. Využili jsme možnost prohlédnout si s průvodcem lázně Aurora a den byl u konce.

Neděle – ve znamení pohybu. Dopoledne nás zlákaly vodní hrátky v bazénu se slanou vodou, odpoledne dlouhá procházka krásnou přírodou kolem rybníka Svět.

Pondělí – zajímavosti neberou konce. Nejvíc jsme se dnes těšili na exkurzi do pivovaru. Na závěr poutavého vyprávění našeho průvodce jsem přivřela obě oči. Kluci tak mohli ve sklepě ochutnat vlastnoručně natočené pivo. Při čekání na loď se s kachnami, racky a kapry rozdělili o svačinu. Hodinová cesta kolem Světa byla příjemná i poučná . Zbývalo ještě projít město, obdivovat krásně renovované domy i pečlivě udržované parky, a náš pobyt v Třeboni byl u konce.

Úterý – jedeme dál. Do Jindřichova Hradce. Tam  jsme si dali zavazadla do úschovny na nádraží a historickým autobusem (Ale tím jsem jezdila do školy!) jsme jeli na výlet. Motor bručel, stroj se natřásal, rozvážným tempem nás po klikatých silničkách vezl do pohádky. Červená Lhota si to označení plně zaslouží.

Středa – romantika pokračuje. A to doslova. Jindřichohradecká úzkokolejka je zážitkem pro všechny generace. Nablýskané parní lokomotivy, s láskou udržované vagónky. Do Kamenice nad Lipou nás však odvezl motoráček. Na zámku jsme se potěšili výstavou hraček a pokračovali do Žirovnice. Tady nás nejvíc zaujala expozice ve špýcharu. Jen nás mrzelo, že na tři patra je určeno pouze 25 minut. Viděli jsme, bohužel, jen část.

Čtvrtek – kulturní dědictví. Tak je označována Telč. Nejprve jsme zamířili na zámek. Prohlídka byla vskutku nezvyklá, takříkajíc soukromá. Jen my tři a slečna průvodkyně. Poprvé jsme na zámku nemuseli spěchat a tlačit se v davu. Na oběd jsme se posadili na zahrádku pizzerie na náměstí. Dosyta jsme si vychutnali zážitek z vynikající pizzy i z pohledu na překrásné štíty historických domů.

Pátek – něco pro kluky. Dačice. Tenhle výlet jsme nemohli vynechat. Letecké muzeum táhlo kluky jako magnet. A protože jsme nespěchali, byla prohlídka víc než důkladná. Ani v muzeu se u fotografií z Bornea a expozice o zrodu kostky cukru nenudili. Ještě zdolat 150 schodů na věž a rozhlédnout se po okolí. Den zakončila noční prohlídka zámku v Jindřichově Hradci. Pohádkové vyprávění na pozadí nápaditě nasvíceného zámku bylo tajemné i veselé.

Sobota – doháníme,co jsme nestihli. Alespoň jeden den musíme zůstat v Jindřichově Hradci. Podívat se na zámek za denního světla, na výstavu hraček v jednom muzeu, na Krýzovy jesličky ve druhém. Projít se uličkami pod hradem, zastavit se na náměstí, vystoupat na věž a pohledem se rozloučit s Vajgarem. Trochu smutni odcházíme balit.

Neděle – cesta domů s mezipřistáním. Tedy myšleno obrazně. Domů nás vrátily České dráhy. Ovšem museli jsme přestupovat v Jihlavě. Toho se muselo využít. Zavazadla znovu putovala do úschovny a hurá do ZOO. Malá, plná překvapení a her s netradiční africkou vesničkou.

 Sice jsme už tři dny doma, ale v myšlenkách se stále vracíme k prožitým dnům. Probíráme se fotografiemi, vzpomínáme. Pokud jste dočetli až sem, tak i spolu s vámi.