Došly mi argumenty.

Dívala jsem se včera se synem na Večerníček. Jen tak, z nostalgie, sedáme po večeři k pohádce. Rumcajs právě řešil problém, čím zaplatit lékárníkovi. Chybělo mu třicet krejcárků. Do ticha se ozval synův komentář. "Tak proto se platí u doktora třicet korun."

Postřehu jsem se usmála a dál na to nemyslela. Jenže o pár minut později se ve zprávách objevila reportáž o připravovaných změnách poplatků ve zdravotnictví. Tady už jsme se pustili se synem do delší diskuse.

Nemohl třeba pochopit, proč on neplatí nic a bratr ano. Uznal, že bráškovi bylo před pár měsíci osmnáct, ale co se tím změnilo? Do školy chodí dál, vydělávat si ještě hodně dlouho nebude. Snažila jsem se mu věc vysvětlit, ale spíš jsem se do toho zamotávala. S dospělostí to zkrátka není jen tak. V hotelu platíme celou cenu třeba od dvanácti let, ve vlaku, v autobuse a v kulturních zařízeních od patnácti (pokud tedy po kapsách nemá synek stále studentský průkaz). Také zaměstnavatel považuje za děti jen ty do patnácti. Proto například na příspěvek na dovolenou už dál není nárok. Na další "proč" mířící ke mě jsem už neměla ani sílu ani argumenty. Těžko vysvětlovat něco, čemu sama nerozumím. Z rozhovoru jsem se vykroutila dotazem na připravenost školní tašky na druhý den. Syn zmizel ve svém pokoji, ale já přemýšlela dál.

Právě o tom zdravotnictví. Jak vlastně určují ministerští pracovníci ty potřebné skupiny občanů, kterým přiznají úlevu na polatcích? Chápu, že důchodci chodí k lékaři často, jenže také ne všichni. A pokud by se rozpočítal příjem na osobu, ne vždy by na tom byl seniorský manželský pár hůř, než matka, která se jako já sama stará o dvě nebo tři děti či studenty s nepříliš železným zdravím. Já bych rozlišovala při placení u lékaře podle příjmu. Kdo ho má dostatečný, ať platí. Kdo ne, měl by být  logicky osvobozen. Za syna budu ještě dlouho hradit návštěvy alergologa, dermatologa, i vyšetření na očním. Tam všude je pravidelným hostem. Také u pediatra, kam bude ještě rok patřit. Za pár let to bude tak i s tím druhým. Ale peněz na to budeme mít pořád stejně. Jistě, hlady kvůli tomu nebudeme, ale pocit nespravedlnosti mám.

Z obrazovky zazněla při zprávách ještě jedna informace. Soukromý lékař si přijde měsíčně na poplatcích na 10 - 15 tisíc. Jakpak je daní? Jako by toho placení nebylo i tak dost. Minulý měsíc jsme měli zajímavou zkušenost s potvrzením pro autoškolu. Za deset minut "vysoce odborné"práce a vyplnění několika údajů na žádosti jsem vytáhla z peněženky čtyři stovky. Jakápak je to hodinová mzda? A aby to někdo špatně nepochopil! Nic proti lékařům, jen ten úhradový systém mě štve.