Na fleka mi nešahej, aneb inkluze postižených do politiky se jaksi nekoná

V několika denících jsem se dočtl, že hendikepovaných na volebních kandidátkách významně ubylo. Pikantní je to zejména u levicově liberálních subjektů, halasně bojujících za inkluzi na školách,

včetně dětí s poruchami chování či mentálním postižením. Pro mě je to jasná věc: přidělávat problémy učitelům, to „nás, politiky“ pálit nemusí, my rozkážeme, a školy ať se s tím poperou, jak chtějí a umějí.

Ale abychom si nechali vyfouknout korýtka „nějakými invalidy“, byť mohou být, pokud jde o mozkové kapacity, třeba i schopnější…, tož to ne! Tady platí jiná pravidla, ostré lokty, právo silnějšího, jánabráchizmus…, čert vem řečičky o rovnosti šancí a začleňování sociálně znevýhodněných…, to máme jen pro ty „dole“, my jsme ovšem „jiná liga“.

Však posuďte sami, kolik lidí na vozíku či třeba s bílou holí jste viděli mezi kandidáty na předvolebních videích či plakátech. Přitom pro levici by to mohla být docela solidní reklama. Třeba heslo – v rovnosti šancí jde naše strana příkladem. Nebo – když to jde v politice, jde to i na školách.

Jenže do čeho „pokrokáři“ nutí školy, do toho se jim nechce, pokud jde o jejich vlastní strany. Holt každá sranda něco stojí, a jak známo, čas jsou peníze. Pak ovšem není divu, že za 28 let od „sametu“ již lidi pochybují o upřímnosti hesel o solidaritě, rovnosti či respektu k těm či oněm.

„Ve volbách do sněmovny mají čím dál menší zastoupení zdravotně postižení. Na předních místech kandidátek politických stran letos není žádný jejich zástupce. Řekl to předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása.“

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/romy-volby-netahnou-zdravotne-postizeni-vyklidili-pozice_450560.html