Jsem připraven přejít na islám, až…

Až bude tolik muslimek provdáno za Čechy – nemuslimy, kolik Češek – nemuslimek je provdáno za muslimy. Ne, nespadl jsem z Marsu.

Důvod je jednoduchý: taková muslimská komunita, která nebude zakazovat sňatek muslimky s nemuslimem, ačkoliv muslimové si mohou vzít křesťanku či židovku…, tak taková komunita nebude prosazovat nošení burek/nikábů, kamenování či trest smrti za odpadlictví. Ani ve většině „umírněných“ muslimských zemí, kde nekamenují ani nepopravují za odpadlictví, nemají muslimky povoleno vdát se za nemuslima, tedy nově kromě Tuniska…, ovšem jedna věc je zákon, druhá věc jsou tradice…, viz muslimské komunity v Evropě.

A navíc…, druhému člověku do hlavy nevidíte, jestli sympatizuje s teroristy, jestli by chtěl zavádět kamenování za nevěru či zakázat ženám řídit auto. Ale pokud jde o „sňatkovou politiku“ v té které místní komunitě, tak tam je mnohem snazší „změřit“ stupeň její integrace/asimilace s většinovou společností. Dá se pracovat s tím, zda rodiče brání své dceři mluvit s nemuslimskými kluky, podat jim ruku, atd., atd. A na základě toho může, pokud k tomu bude potřebná právní úprava, zasáhnout sociálka.

Tohle považuji za mnohem praktičtější a smysluplnější způsob, jak „zatlačit“ na větší integraci muslimů, než volat po zákazu islámu jako celku či zbourání všech mešit. Mělo by se jasně říct: Ať si každý věří, v co chce, důležité je, jak se chová a jak vychovává své děti. Pro fanatika tyhle dvě věci budou neslučitelné, a bude tudíž vychovávat své děti stylem – nepodáš nikdy ruku nemuslimovi opačného pohlaví, nesmíš o ramadánu za celý den vypít ani hlt vody, i když bude čtyřicet ve stínu, nesmíš si vzít jinověrce…, ti skutečně umírnění to dělat nebudou, protože jedna věc je uplatňovat taqíu (přetvářku) v nějaké televizní debatě, ale který fanatický muslim bude své pravé přesvědčení skrývat před vlastními dětmi? To by byl z pohledu Koránu těžký hřích!

A pak může nastoupit, řečeno samozřejmě s nadsázkou, inspirace norským barnevernetem, jen s tím rozdílem, že děti by se neodebíraly kvůli nesmyslům, ale ze závažných důvodů. A výchovu k nepřizpůsobivosti a pohrdání našimi zákony či dobrými mravy za závažný důvod osobně považuji zcela jednoznačně.

Toto řešení by zachovalo ústavou zakotvené právo na svobodu náboženského vyznání pro všechny, včetně muslimů, stát by muslimům nebránil podržet si svou identitu, postihoval by jen ty vnější projevy, které jsou neslučitelné s našimi zákony a hodnotami. Ale postihoval by je opravdu poctivě a důsledně, nikoli jen tak nějak na oko, po „sluníčkářském“ způsobu. Pak už by bylo na každém, jak by dokázal spojit svou víru se skutečnou a plnohodnotnou integrací do západní společnosti.

Ovšem vzhledem k tomu, že naplnění toho, co jsem napsal v úvodu, se s pravděpodobností blížící se stu procentům nedožiji, nemusí mít čtenáři strach o spásu mé duše, žádná konverze na islám se konat nebude, už mám předplacené luxusní apartmá v džeheně, kde konečně nebudu strádat zdejším, pro mě příliš studeným podnebím a každý pátek si s Iblísem a jeho kamarády zabafáme nikdy nehasnoucí šíšu.

Vysvětlivky

džehena = islámské peklo

Iblís = islámský ďábel

šíša = vodní dýmka

Podle šaríe si muslimka v žádném případě nesmí vzít nemuslima. Muslim si smí vzít křesťanku nebo židovku, tj. vyznavačku některého abrahámovského náboženství, ale již nikoli ateistku nebo třeba buddhistku.