Eurovládci nesou spoluvinu na nárůstu terorizmu

Legrace skončila. Opět najel náklaďák do lidí, v Turecku zabili ruského velvyslance, v Rakousku islamista rozehnal vánoční besídku…, tohle se před pozváním „uprchlíků“ nedělo.

Zdroje:

Na vánoční trh v Berlíně vjel náklaďák. Devět mrtvých, desítky zraněných

Velvyslance zastřelil policista. Radikálové střelce oslavují

Imigrant s Koránem v Rakousku rozehnal dětskou vánoční besídku. Vyhrožoval prý všem přítomným smrtí, ale policie to popírá

Pravda, dříve, jednou za několik let v Evropě proběhl teroristický útok, ale co se děje letošní rok, od znásilňování přes těžká ublížení na zdraví až po teroristické útoky s obětmi na životech, to nemá obdoby. A já se ptám – kdo za to nese vinu?

Samozřejmě, hlavní podíl viny mají pachatelé těchto zvěrstev, ale hned po nich jsou na vině politici, kteří dopustili „vítací politiku“, tedy masovou a neřízenou migraci, kdy nemáme pod kontrolou, kdo přichází, s jakými úmysly, zda ten či onen má či nemá již ve své vlasti za sebou kriminální minulost…, dokonce o statisících lidech ani nevíme, kam se z různých těch center pro uprchlíky „rozutekli“, často bez důkladné registrace.

Už nejde o to se stále hájit a omlouvat, že bránit bezpečnost sebe, svých blízkých, své země či Evropy není žádná nenávist, xenofobie, a už vůbec ne fašizmus, je třeba jasně vzkázat těm, kteří svou nezodpovědnou politikou umožnili „přísun“ tolika teroristů a dalších těžkých zločinců (znásilňování zjm. Dětí)…, že nesou spoluvinu na těchto zločinech, ať už „úmyslně“ či „z nedbalosti“, ale spoluzavinili smrt a utrpení mnoha Evropanů.

Už se nestačí vybavovat, kolik existuje „islámů“, o křižáckých výpravách, o mnoha významech slov „šaría“ a „džihád“, o xenofobii, islamofobii či nenávisti. Tady jde o životy lidí, proto je třeba „přejít do útoku“, trvat na uzavření hranic a vracení lodí s migranty mimo Evropu, a to minimálně do doby, než „ti nahoře“ vymyslí, jak odlišit skutečné mírumilovné uprchlíky od ilegálních imigrantů, z nichž nemalá část páchá závažné trestné činy. Je nepřijatelné snášet takovéto oběti, a ještě si nechat nadávat do extremistů a nevím čeho dalšího.

Pro mě končí doba kompromisů, je třeba se teroru tvrdě a nesmlouvavě postavit a bezpečnost obyvatel Evropy dát na první místo, solidarita je až „potom“. Jestliže chci někomu pomáhat, musím si napřed vyřešit své problémy. Tak jako je nesmyslné (snad výjima žebravých mnichů a tuláků z vlastní vůle) rozdat všechen majetek a jít „pod most“ nebo „putovat křížem krážem“…, tak stejně je nesmyslné hrát si na „solidaritu“ s tím či oním, jestliže za to platíme tak vysokou cenu, jako jsou životy občanů mnoha evropských zemí. Je jen otázkou času, kdy se terorizmus dostane i do Česka, tedy nikoli „zda“, ale „kdy“.

A k tomu nelze být chladný a netečný, je třeba konečně něco dělat, legrace skončila.

Jak zpívali Voskovec a Werrich v roce 1938 – za nepřesnosti se omlouvám:

„Co na světě mám rád, nedám si brát, než s lumpy tancovat, to se chci radši prát. Teď slyšte, drazí páni mé písně poslání, teď je po tancování, teď se budeme prát.“