Tradiční evropské hodnoty, které vycházejí, ne že ne, z hodnot židovského a křesťanského náhledu na fungování společnosti, eurosocialisté a zdivočelí intelektuálové hlásající teze francouzské revoluce a marxismu, potlačili do té míry, že Evropané sjednocující ideologii nemají. Ani, co se týká etiky a mravnosti, ani co se týká mířy vzájemné sociální ohleduplnosti.

Jedině silny otřes, a ten zřejmě vyvolá migrantská krize, může Evropany nasměrovat zpět k tomu, co stálo za rozkvětem Evropy.

Ziji v te Vasi nemocne dusi Zapadu a po znacnem skuceni zde na invalidni duchod Vam mohu vysvetlit, jak to chodi zde, v te "nemocne dusi". Jednak ma kazdy nemocenskou a veskere nemocnicni zakroky a operace zdarma (i bezdomovci, ti jdou vzdy jako prvni, oh a veznove v doprovodu policie), nemocenska se plati podle prijmu, mi pratele v duchodu plati asi 12.--$ mesicne. Lide, kteri vydelaji pod 30.000 $ mesicne, a v invalidnim duchodu od 55 let maji narok na "low income housing", jedna z podobnych budov je pobliz a kamaradka, ktera ma maly byt v Portugalsku a je pul roku zde a druhou tam, bydli v malem byte s kuchynkou a koupelnou (jedna mistnost) za 350.-- mesicne, vse inclusive. Je v tom Zapade opravdu nemocna duse? Zdejsi bezdomovci jsou vetsinou mladi, stahuji se sem diky dobremu pocasi a jidlo je zdarma. Tak jeste dal piste

Vidíte a já jako důchodce neplatím na zdravotní pojištění ani korunu, žiji v domě s péčí all inclusive, jezdim v zimě na Floridu, v létě hrají golf a při tom se ztotožnuji s názorem, že t.zv. západ, myslím Evropský západ, ne Kanadu, má nemocnou duši smrtelně.

Že by uzavřená společnost to mohla vyhrát nad otevřenou společností? Popper dokazoval opak.

Nevidím způsob, jak nějak oživit nějaké evropské náboženství. Pokud víra v Boha jednou zmizí, nelze ji vrátit zpět nějakým stáním nařízením. Pokud chceme víru, musíme ji najít především sami v sobě a ve svých schopnostech.

Víra v Boha nemizí jen se transformuje s rozvojem lidské osobnosti na duševní rovinu kde už má zcela jiné aspekty.

Je to vnímání tahu od vnitřní sounáležitosti s přírodou a planetou, až k poznání její polarity a vzniku dobra a zla až k personalitě, monoteistické náboženství, až k uměleckému duševnímu projevu, hudba umění k mystice a překročení své podstaty a transcendentalitě.

Tedy je to hodně velké rozmezí a když se k tomu přidá různorodé civilizační složení společností, od žití v přírodě a s přírodou, ke kmeni, státu, multikulturní civilizaci, tak toto rozmězí je jednak v určité společnosti zastoupeno, tím jak je zde mocná skupina lidí, lze to vlastně opřít o civilizační - kulturní - duševní IQ, lidí a polupace.

Jsou civilizace kde je dominantní určitý stav tohoto IQ v populaci, jež je i dáno geneticky a k němu určitý vjem či cit k vyššímu stavu, jiný není schopen pojmout a je vlastně pro něj pravdou, klasické monoteistické náboženství.

Pak jsou bohaté civilizace s rozdílným rozvojem tohoto IQ, a společnost inklinuje k rozličným idejím a potřebám. Může zde vzniknout pnutí mezi tahem a potřebou stabilního vyššího projevu, jako autority, tedy náboženstvím, u nás církví a určitým "kolektivem" různorodých stavů těchto IQ. Tedy tah směrem k homogenizaci společnosti po určitým stavem vyššího principu, až k určité anarchii kde jsou různé tahy vnímání vyššího principu až k nihilaci ... . Třeba Hippies :-).

Tedy doba jednoho náboženství a vlastně mnoha jeho frakcí je za námy a nelze se plošně k němu vrátit, jedině kdyby zde byl střet civilizací či silný úder přírody.Navíc vývoj člověka je proces vzniku sebeuvědomění a musí projít hodně transformacemi, než se oddělí od společnosti a jejich hodnot, autorit a dospěje k dalšímu prahu vývoje, zde vnitřní cit ke komunikaci s vyšším principem, jež se může projevit v 1 fázi projekcí na své okolí a snahu jim takto pomoci, dobře známá snaha spasit svět a lidi až k citlivému projevu formou umění ... .

Máte pravdu, neboť kultura, hodnoty mentalita, není postavena na politicích, ale na silných duševních osobnostech společnosti z celého společenského spektra.

My jsme od 20 let, kdy se postupně závádělo všeobecné volební právo v Evropě a ve světě, dali prostor významné většině, jež má velmi malé společenské-kulturní, duševní IQ, následky pak byly fašismus, komunismus, totality, tedy ideologie.

V posledních letech je zde zastoupená další ideologie, jež pramení z feminizace společnosti po II válce a po éře solistek žen v politice třeba Thatcherová, jež byla pod velkým tlakem mužské domény politiky, tak někde od roku 2000 je postupný rozvoj koalice žen v politice. Tím se mění hodnoty a potřeby společnosti a vytváří se kolektivní byrokratická ochranářská mašinerie a to přes hodně institucí od mezinárodních po EU komisaře až k oblastním vládám. U nás je zářný příklad ministryně Marxové a Šlechtové.

Myslí to sice dobře ale cílí pouze na jednu skupinu s určitým civilizačním - duševním IQ a vlastně vytlačuje přidanou hodnotu lidské společnosti a to její duševní a duchovní jádro, jež nevzniká z podobných podmínek, ale zcela jiných a to prostého života kde se učí tvrdě poznávat a překonávat jeho mantinely. Tím se dostávám zpět na počátek, naší civilizaci chybí toto prostředí a tím osobnosti, jako dříve, Mitterand, Khol, Thatcherová, Masaryk, filozofové, vojáci, intelektuálové.

Ti mají rozvinuté civilizační - duševní IO a vlastně tak motivují a vedou celou společnost a pomáhají ji chápat určité procesy jak střetu civilizací, tak společenských změn.

Zkrátka Evropa dala a dává prostor pro malý rozvoj civilizačního - duševního IQ, samostatnost a zakoušet a překonávat limity a vytvořila se společnost jež potřebuje vedení, určování pravidel, koletivistická byrokratická, jež svědčí jen politikům a proto je dnes jejich boom a sami si svůj prostor ... .

Míra emancipace společnosti je dána mírou emancipace ženy.

James Buchanan zakladatel školy veřejné volby.

„Škola veřejné volby“ vychází z metodologického individualismu stejně jako britští klasikové nebo Rakouská škola. Jednají pouze a výhradně jednotlivci, kteří volí podle svých individuálních motivací. Žádné skupiny, žádné kolektivy nejednají nebo nevolí. „Veřejný zájem“, „veřejné blaho“ je abstrakce. Stejně tak neexistuje žádný „společenský zájem“ nebo „společenské preference“. Za podobnými termíny je nezbytné hledat konkrétní zájem, konkrétních jednotlivců. Chceme-li pochopit jednání jednotlivce, studujme jeho preference, zájmy a motivy.

Ale autor asi hovoří o Patricku Buchananovi jako představiteli křesťanského konzervatismu.