Pietrowice Wielkie - toť nejsevernější obec mého etnika

V dnes již polském okrese Ratiboř leží stále velká řada hornoslezských obcí, jež jsou obývány potomky pruských Moravců. Tato obec je však přeci jenom něčím jiná a výjimečná.

A to nejen tím, že Velké Petrovice (německy Groß Peterwitz, polsky Pietrowice Wielkie) jsou historicky nejsevernější obcí v rámci celého okresu Ratiboř vůbec, kde oni pruští Moravci žili. Cca od 90. let 19. století do poloviny století dvacátého to byla dokonce nejsevernější „moravská“ obec v rámcI celého Horního Slezska, jelikož obyvatelé Bavorova a Jaronova na sousedním Hlubčicku opustili bilingvismus a mluvili již pouze německy.

A jelikož obyvatelé Hlubčicka byli odsunuti (a zbylí utekli po roce 1956 do SRN) jsou Pietrowice Wielkie na Ratibořsku vlastně stále nejsevernější hornoslezskou obcí, kde žijí potomci pruských Moravců. Podle posledního pruského sčítání před první světovou válkou mluvilo 61 % obyvatel doma po našemu (mährisch) a 18 % lechickou slezštinou (wasserpolnisch). Zbytek německy.

Obyvatelé se kvůli německojazyčnému školství, službě v německé armádě, práci v německém vnitrozemí, spádovosti do většinově německého okresního města Ratiboř a modernizačnímu procesu (přejímaném z německého prostředí) hlásili k německé státní až národní identitě či přinejmenším byli pruskými patrioty, což se projevilo v plebiscitu v roce 1921.

1772 obyvatel hlasovalo pro setrvání v Německu, jen 55 obyvatel hlasovalo pro Polsko. K Polsku byli nedobrovolně připojeni až v roce 1945. Nastala éra polonizace. Po roce 1989 doplněná o německé menšinové snahy a slezské národní a jazykové hnutí.

Nyní se dostaňme k oné zvláštnosti a výjimečnosti této obce.

Zajímavostí Velkých Petrovic je to, že ačkoliv oblast Hlučínska a jihu Ratibořska se stala v roce 1318 součástí Opavského knížectví (a menší část území pak z něj vyděleného knížectví Krnovského), přičemž celá oblast byla mezi 14. - 17. stoletím integrována do Slezska, tak Velké Petrovice s městem Ketř a pár sousedními obcemi se v roce 1318 součástí Opavska nestaly.

Byly totiž ve vlastnictví olomouckých biskupů, nadále zůstávaly součástí Markrabství moravského, v rámci pozdějšího moravského krajského zřízení byly naposledy součástí Přerovského kraje. Součástí Horního Slezska se staly až v roce 1742, kdy byly připojeny k Prusku. Tehdy hlubčický správní obvod zahrnoval kromě zabraných částí slezského Opavska a slezského Krnovska právě i zabranou moravskou enklávu Ketř. No a v roce 1818 byly Velké Petrovice jedinou obcí z této ketřské enklávy, která byla přeřazena pod okres Ratiboř.

Další naše obce v dnešním okrese Ratiboř

Slušelo by se dodat i další naše obce, o kterých jsem již mnohokrát psal. Všechny tyto obce se v roce 1742 staly součástí Pruska, přičemž všechny (až na Bieńkowice a Tworków) se ocitly ve správním obvodě Hlubčice, po roce 1818 v okrese Ratiboř, jehož součástí jsou dodnes. Všechny se v roce 1871 staly součástí sjednoceného Německa, aby onomu Německu zůstaly až do roku 1945, kdy připadly Polsku. Jen už ta pruská provincie Slezsko (s centrem ve Vratislavi) a vládní obvod Opolí (Horní Slezsko) neexistují.

Dějiny zde se od dějin současného Hlučínska začaly odlišovat až po roce 1920, kdy obce na tzv. Hlučínsku (před rokem 1920 neexistujícím) byly obsazeny Československem.

Před rokem 1742 jednotlivé obce náležely do těchto knížectví, tučně jsou pak vyznačeny ty, ve kterých jsou zavedeny dvojjazyčné polsko-německé nápisy:

Opavské knížectví: Krzanowice, Borucin, Samborowice, Owsiszcze, Nowa Wioska

Krnovské knížectví: Bolesław, Pietraszyn

Ratibořské knížectví: Bieńkowice, Tworków. V těchto dvou obcích jsou rozšířená a naprosto běžná příjmení typická pro naše etnikum, stejně tak se zde hovořilo nářečím, které mnozí ještě řadí k našemu dialektu (někteří s jednoznačným zařazením tápou). Obce však ležely již za starou diecézní hranicí, byly součástí vratislavské diecéze – zdejší obyvatelé se navzdory svému původu a nářečí neoznačovali za Moravce, nýbrž za Slezany/Vasrpoláky.

V mnoha dalších obcích (nejen) okresu Ratiboř se mluvilo přechodovými dialekty slezsko-lašského pomezí, které již lze jednoznačně řadit k lechické slezštině, ale jež byly lašskými dialekty (moravštinou) i tak velmi silně ovlivněny.

Nějaké ty fotky z Velkých Petrovic

Povinná informace: fotografie jsou moje, nacházejí se rovněž na mém Instagramu