Krátká fotovzpomínka na předvánoční Lvov

Můj jednodenní výlet. Do historicky, kulturně, architektonicky, urbanisticky i mentálně nejvýchodnější výspy střední Evropy.

Aneb středoevropské kulisy, které se tehdy připravovaly na zejména řeckokatolické a dále pravoslavné Vánoce.

A to v kostelích vypadajících zejména zvenku středoevropsky. S klérem uznávajícím papeže a Řím (i katolickou dogmatickou nauku). Nicméně v těchto kostelích probíhá východní obřad podle východního ritu…

Z ruin Kyjevské Rusi vzedmuté Haličsko-volyňské knížectví a posléze království. Následně však Ruské vojvodství v rámci Polského království a posléze Nejjasnější republiky polské.

Poté Haličsko-vladiměřské království v rámci habsburského soustátí a následně Rakouska a Rakousko-Uherska.

Po zhroucení onoho Rakousko-Uherska Západoukrajinská lidová republika, Druhá Polská republika, Ukrajinská sovětská socialistická republika a SSSR, Generální gouvernement (Němci okupované Polsko), opět Ukrajinská sovětská socialistická republika a SSSR, po roce 1991 Ukrajina.

Město po staletí většinově polsky mluvící. Okolní venkov mluvící z naprosté převahy rutenštinou (maloruštinou/rusínštinou).

Centrum pro polské i ukrajinské „národní obrození“ a vznik polského i ukrajinského nacionalismu. Město většinově na počátku 20. století stále polské, ale se silnou ukrajinskou a židovskou menšinou.

Město tehdy pro Poláky (narozdíl od ruské Varšavy či německé Poznaně) i pro Ukrajince (narozdíl od ruského Kyjeva) tak svobodné, liberální, pluralitní, občanské, konstituční. Svými zákony, úředničinou, úřady, policií a soudy tak rakouské.

No stačí se podívat i na architekturu a ulice z té doby. Po první světové válce se to hroutí. Ukrajinci i Poláci si několikrát mezi sebou krvavě vyřizují účty. Do toho zasahují Němci a druhá světová válka. Lvov a celou oblast získávají nakonec Ukrajinci, Poláci musí pryč.

Po roce 1945 město jen sovětské a po roce 1991 již svobodně i ukrajinské, avšak se specifikem pro Halič – řeckým katolicismem – plynoucím z velmi složité historie Haliče, kterou jsem dosti podrobně rozebral v mém předchozím článku „Kyjeve, kam patříš?“

Po roce 1991 centrum oproti zbytku země tak jinak smýšlející západní Ukrajiny. Byť nyní se mění i pravoslavný střed a východ.

Povinná informace: autorem veškerých fotografií jsem já osobně, některé jsou rovněž na mém facebooku či instagramu.