Pane Chadimo. Znakem vyspělé společnosti je svoboda. Vas nadpis. Dodam jeste, ma dva zaklady. Jeden je svoboda spolecneho celku a druha, svoboda osobni. Svoboda jedince!!! Ta byla 100% v dobach, kdy vznikl "Homo sapiens". Dnes neni ani 50%!!! Odezdali jsme ji za diktaty spolecneho celku. Dnes zde prichazi otazka svobody toho spolecenskeho celku. Predani teto svobody (i castecne), musi byt za neco vyssiho a s moznosti ovlivnit to neco vyssi!! A take nutno pripomenout, za snizeni procenta te osobni svobody (svobody jedince). Proto ten jedinec MUSI byt srozumen o ztrate tohoto procenta za moznost hlasovani, ve prospech spolecenskeho celku.

Prednesl jsem vam moji odpoved na vas nadpis.

Zde je neco na premysleni pro vas. Zijete a pracujete v republice OHIO (state). Porovnejte cely politicky proces v tomto state i s postavenim v Unii podobnych statu, s postavenim CR v EU. Poznate ten velky rozdil. Politicka organizace je zde nejblize k obycejnemu obcanovi.

Preji vam mnoho uspechu.

Děkuji Vám pane Lima!

Já pracuji v Česku. V Ohio jsem byl jen na stáži a možná tam budu v budoucnu pracovat. Ale mám to zde v ČR rád, proto volba je to složitá.

Díky za přečtení blogu a zdravím do USA.

Svoboda je krásná, ale pomíjíte některé aspekty:

- společnost se za poslední desetiletí strašně změnila. Je globální a to je jeden faktor pro regulace. I když zrušíme hranice, cla.

- řekl bych že větší procento "podnikatelů" jede na zisk a metody i charakter produktu (nejen zboží ale i finanční) je podružný. Většina omezení vzniká až na základě průšvihů, podvodů, dříve převažující lokální podnikatel byl více pod tlakem okolí.

Souhlasím, že se společnost rapidně mění. Uvědomuji si to a všímám si toho všude možně (například ve filmech), je to skoro až fascinující. . Globalizace je jistě proces, který je nevyhnutelný a je třeba s ním počítat.

Jistě, regulace jsou i v podnikání třeba, ale nesmí jich být moc - což dnes je.

Svobodu lze dosáhnout pouze ve společnosti jejíž řád je založen na aplikaci negativních práv.

To so se v současnosti děje je taková spanilá jízda demokracie do osidel totality. Jestli se nic nezmění tak do deseti let tu máme policejní stát a do patnácti let totalitu jak vyšitou.

Už jsem to od Vás někde četl. Zajímavá myšlenka.

V druhém odstavci doufám, že se mýlíte.

Já bych si dovolil přidat ještě jeden znak, a to je míra volného času. Na sebevzdělávání, na rekreaci, na kulturu. A na výchovu dětí. A to se svobodou úzce souvisí.

Velká karma!

Význam volného času beru. Ale jak píše dáma dole, přednosti svobody vyniknou při vyšší morální úrovni společnosti. A o tom nejsem u nás přesvědčen - jak jde čas tak pozoruji, žiji v Praze, že procento lidí, kterým svoboda škodí (jemně řečeno) roste. Jenom vidina prachů to nevyřeší.

Napsal jste to uvážlivě, rozumně, objektivně..tedy tak na mě článek působí Kdybyste byl politik, fandila bych Vám, ale na pozici lékaře si Vás budou lidé víc vážit, ta práce má smysl..a Vás by stejně bylo do politiky škoda..

Jako politika by ho "vyštípali". I v budoucnu to bude stejná džungle. Ale občasný filozofický pohled na svět, z hlediska vyššího principu mravního, něco jako takový Bělohradský "neuškodí".

Adame, dík za moudrá slova!

Čím je naše solidarita s ostatními lidmi větší, tím můžeme být svobodnější.

Bohužel, naši čeští politici jako všichni levičáci nedůvěřují člověku a proto se snaží omezovat jeho svobodu. To je typické pro Česko! Proto i ve zdravotnictví odmítají svobodné, přirozené vztahy! A trpí s tím lékaři i jejich pacienti!

Vážím si Vašeho racionálního pohledu na Evropskou unii bez předsudků. Fedrace by byla nejakceschopnější, ale musíme na to pomalu! Subsidiarita bude nutná i pak!

Děkuji pane Šimku!

Zdravotnictví je kapitola sama o sobě. Ani mi nemluvte..

Svoboda je přímo úměrná morální úrovni společnosti. A tady vidím problém v současném trendu ledabylé výchovy. Co kdo smí a nesmí, se nějak vytrácí.To je to, co nás třeba odlišuje od Švýcarska. Bohužel.

A EU? Při každém jejím dalším "výpotku" si uvědomuji, jak blízko to má k východu (SSSR). Vměšování do záležitostí jednotlivých států se stává běžné. Takhle si to společenství nepředstavuji. Jsem ráda, že jsem pro vstup nehlasovala. Pořád platí, že méně je někdy více.

Někdo hlasoval, jiný třeba ne. Ovšem nikdo si tehdy nemohl představit další vývoj onoho ,,uskupení". Dal se však předpokládat, třeba i na základě tzv. Parkinsonových zákonů (např. ,,čím širší základna, tím vyšší, od základny vzdálenější vrchol).

Snad jen, že bych až tak nedal toliko na osobní ,,uvědomění" a zodpovědnost. Nemluvě o tom, že mnozí, kteří takto apelují vůči jiným, se tím sami málokdy řídíDůvod je prostý. Člověk je ,,jenom" člověk. A každý je svým způsobem až neopakovatelný originál a unikát.Lapidárně- Nikdo nejsme andělé

Ano, k tomu se musí dospět dlouhodobým, pravděpodobně vícegeneračním, procesem s dobře nastavenými a osvědčenými pravidly.

Jak člověk stárne, příkazů a zákazů neubývá. Jen už ty staré má pod kůží, tak mu je nikdo nemusí opakovat.

Nejméně zákazů a příkazů byste nejspíš zažil v prvobytně pospolné společnosti, protože stupeň vývoje tehdy nevyžadoval tak velké přizpůsobení se, jako dnes. Na druhou stranu přežili jen ti nejsilnější, určujícím limitem byly přírodní podmínky.

Zdravím Vás paní Moudrá, jsem rád, že jste zavítala na můj blog!

''Jak člověk stárne, příkazů a zákazů neubývá. Jen už ty staré má pod kůží, tak mu je nikdo nemusí opakovat..'' Ano, možná i takto by se na to dalo nahlížet. I když také to neplatí absolutně. Podobně jako dospívající jedinec je již za svá jednání více a více zodpovědný a neřídí se již toliko vůlí svých bližních (rodičů), stejně tak i ve vyspělé společnosti již není třeba tolik donucovacích prostředků, neb ony příkazy a zákazy již lidé ''mají pod kůží'' - např. vědí, že s vyšší rychlostí vozidla na silnici úměrně stoupá riziko nehody, na druhou stranu jsou však situace, kdy se překročení povolené rychlosti jeví dokonce bezpečnější (předjíždění) - proto absolutní zákaz je jaksi na té nižší (vývojové) úrovni, kdy je potřeba řidiče (společnost) nejprve řádně vychovat, i když v řadě případů právě opomeneme tyto výjimky. A teprve až to budou mít lidé pod kůží, bude třeba možné od podobné restrikce ustoupit. To byl jen příklad, zcela jistě by se našel lepší.

Mám podobný názor. Jsem rád, že jsme v EU a ani za současné situace bych nehlasoval pro vystoupení. Přesto je hodně věcí, které se mi nelíbí, tady bych jen opakoval Váš článek. Přeji hezký den pane Chadimo

Dobrý den pane Šiku. Díky moc za reakci. Jsem rád, že se shodneme.