V Evropě se pracuje, aby se žilo. V USA se žije, aby se pracovalo. (stáž USA - část druhá)

O pozitivech a negativech života a práce v USA, o tom, jaké věci jsou u nás o poznání lepší...a na závěr také trochu o politické korektnosti.

Půlka stáže je za mnou. Uvědomuji si, že čtrnáct dní není dostatečně dlouhá doba na to, abych mohl adekvátně zhodnotit život v Americe, přesto se o to směle pokusím. Berte vše tedy s jistou rezervou.

Než se do rozboru pustím, chci však čtenáře upozornit, že hodnotím pouze na základě vlastních (krátkodobých) pozorování a na základě vlastní zkušenosti z jednoho města kdesi na severovýchodě USA. Život v Kalifornii či například na Floridě se tak může značně lišit. I když si troufám říct, že těch odlišností nebude zas tak moc.

Michal Křemen, autor internetových stránek www.lekarvzahranici.cz, původem český lékař, dlouhou dobu pracující v USA, nyní žijící ve Švýcarsku, prohlásil, že kdyby si mohl nemocnici z Portlandu přinést z USA do rodné Prahy, byl by to opravdový ráj na zemi. Naprosto mu rozumím.

Začněme pozitivy. Práce lékaře v USA je opravdu skvěle organizována. Člověk se rychle učí. Na studenty a na mladé lékaře je více času. A dokonce tu platí obrácený poměr. Tedy při stážování zde v USA je více lékařů na medika – oproti tomu u nás je několik mediků na jednoho lékaře. A výsledek je samozřejmě znát. Medici tu normálně pracují skoro jako mladí lékaři - mají noční služby, přijímají pacienty, spolupodílí se na průběhu jejich hospitalizace - zkrátka normálně pracují, jen mají do jisté míry omezené kompetence. Vše po nich musí kontrolovat zkušenější lékaři, kteří ovšem na ně mají skutečně čas. Poznámka pod čarou – medici v USA nežijí normálním (evropským) životem, jsou jen v nemocnici či studují na náročné zkoušky.

Práce je zde pestrá. Lékař má navíc čas skutečně se věnovat problémům pacienta, nemusí dělat sekretářku – na tuto práci tu je kupodivu… sekretářka. Je zde také milion sester – sesterská práce je v USA navíc daleko vice vážená než u nás..a samozřejmě sestry také berou daleko větší plat – a to i na západoevropské poměry. Systém práce jsem stále ještě zcela do detailu nepochopil, nicméně snad alespoň základy budu schopen čtenáři ozřejmit.

Ve zkratce - v USA se pracuje v týmech. Na všechno je tu nějaký tým – a složení takového týmu se kdovíjakým záhadným způsobem neustále obměňuje. Jeden pacient je pak zpravidla ošetřován hned několika týmy. Leží tak někde na oddělení (a to se ani nejmenuje interní oddělení – ale třeba jen něco jako ''G80'' - americká obliba vše pojmenovávat čísly) a za den k němu přijde hned několik odlišných týmů sestávajících z různých lékařů, a to právě podle toho, s čím zrovna ten či onen pacient na oddělení leží. Tak například pokud přijde pacient s chronickým selháváním ledvin, komplikovaným nějakou infekcí, stará se o něj hned minimálně tři týmy – interní tým (ten je hlavní a dohlíží prakticky na všechno), pak tým sestávající ze specialistů nefrologů a do třetice tým specialistů infektologů. Každý tým pak tvoří zpravidla jeden atestovaný lékař (‘attending’), dva lékaři ve vzdělávání (‘senior resident’ a ‘intern’) a alespoň jeden medik. Každý tým se pak stará cca o 10 až 12 pacientů. Je to skutečně zcela odlišné od našeho systému – a troufnu si říci, že systém zde v USA je o poznání lepší. Lékaři se starají jen o své pacienty, nemusí tak ztrácet čas například děláním vizit u pacientů, nad kterými osobně nedohlíží a o kterých tak prakticky nic nevědí. Není tu žádný primář – neplatí zde tedy ono, že pravdu má vždy on - proto je systém zde také poněkud flexibilnější. Hodně se zde dbá na nejnovější postupy, guidelines. Lékaři navštěvují neustále nějaké semináře, přednáší, účastní se všemožných studií a vzdělávají se. O profesionálním přístupu lékařů k pacientům jsem se zmínil už minule. Po této stránce tedy USA jednoznačně vede.

Abych nevychvaloval Ameriku do nebes, podívejme se i na nějaká negativa. A světe div se, je jich dost!

Nedávno jsem se bavil s mladým kolegou, studentem medicíny zde v Clevelandu. Při debatě o tom, kde je lepší život, zda v USA či v Evropě, jsem skoro nabyl dojmu, že on je v USA vyloženě nešťastný. Povídá mi, že v Evropě se pracuje, aby se žilo, kdežto v USA se žije, aby se pracovalo. A má do jisté míry pravdu.

V Americe je jiná pracovní morálka. V nemocnici se často pracuje (a i stážuje) celý den a 6 dní v týdnu. Nebudu mluvit za starší kolegy, ale uvedu čistě svoji zkušenost. Na stážích v Česku či Německu mě po třetí hodině odpoledne vyloženě vyháněli domů. Když jsem zůstával v nemocnici déle, vypadal jsem skoro jako blázen, který si neváží svého života. Na oddělení jsem chodil nejdřív na sedmou. Ve dvanáct jsem měl minimálně půlhodinovou pauzu na oběd, kam se často chodilo společně. U stolu jsme v klidu poobědvali, pokecali… prostě pohoda, klídek. V Americe to takto nefunguje. .. Když je hlad, tak se stoupne do fronty jednoho z místních ''fastfoodů'' (něco jako nemocniční jídelna zde neexistuje), koupí se třeba sendvič, ten si člověk odnese s sebou k počítači a práce může pokračovat směle dál..  Na oddělení zpravidla musím být před sedmou a domu odcházím nejdříve po páté, ale často zůstávám třeba až do osmi. Zkušenější kolegové i později do noci, pokud mají navíc noční služby. A ráno zas hned brzo ráno do práce. Toto zde není žádný extrém, ale naprosto běžný stav. Navíc tu vládne mezi studenty velká konkurence, každý se snaží blýsknout, proto na oddělení chodí ještě o něco dříve a odchází o něco déle než ostatní. V tomto je už nechávám, já si zas vážím svého života! :-) V Evropě je zkrátka daleko větší klídek, pohoda, relax. A to především v tom pozitivním slova smyslu.

Co jsem si také stačil povšimnout, tak je tu zde všechno od sebe na míle vzdálené. Venku prakticky nejsou žádní chodci. Venku je to zkrátka mrtvé (a nebezpečné). Všichni používají auto. Žádná kola. Nefunguje tu pořádně hromadná doprava. V supermarketech aby člověk po kvalitních a čerstvých potravinách opravdu pohledal. (A to my si stěžujeme na horší kvalitu!) Vůbec se nedivím, že tu je tolik morbidně obézních. Do všeho se cpe cukr. Dále se tu například vůbec netřídí odpad. A jestli ano, tak nějakým tajuplným způsobem, že o tom běžný pozorovatel ani neví.

Už po dvou týdnech stážovaní zde jsem pochopil, že život zde (alespoň z pozice lékaře) by byl skutečně především jen o práci. Není tu žádné pěkné náměstí, kam by se šel člověk projít, bezpečný park, kde by se člověk nemusel bát, že narazí na nějaký místní gang… Lidé se tu navíc neustále stěhují, mění místo kvůli práci, proto uzavírání dlouhodobých a trvalých vztahů je také o poznání náročnější.

Poslední věc, kterou bych zmínil je zdejší politická korektnost. Nebudu ji, jak je často zvykem, hodnotit hned negativně, ale naopak se pokusím zamyslet, proč zde vznikla a rozšířila se tam, kam nepatří (třeba k nám). Politická korektnost je v USA přirozeným důsledkem vývoje americké společnosti. USA není monokulturní národ sestávající z lidí stejné pleti, stejného náboženského vyznání a hovořících stejným jazykem, tak jak tomu zpravidla je (či bylo) v Evropě. USA je země přivandrovalců ze všech koutů světa, země multikulturní, sestávající z lidí různé pleti, různého vyznání a různých kulturních zvyků. Z pochopitelných důvodů pak může v takovéto společnosti docházet (a také dochází) k napjatým situacím.  A právě proto, aby se takovýmto vypjatým situacím předcházelo, vznikl ve veřejném prostoru, postupným a přirozeným vývojem, specifický ‘opatrný’ způsob komunikace. V USA je tedy politická korektnost skutečně přirozeným důsledkem vývoje a patří sem. Kdyby zde nebyla, problém by byl na světě. To však ještě neznamená, že se tento způsob komunikace měl rozšířit tam, kam se rozšířil. K nám zkrátka nepatří, naše společnost ho ze své podstaty nepotřebuje a je zde tedy udržován jaksi uměle.

Všude je zkrátka chleba o dvou kůrkách. Dokud člověk však sám nevyzkouší a nezažije, bude mít tendence si furt myslet, že tam u souseda roste tráva zelenější.