Personální krize ve zdravotnictví

Naše výdaje do zdravotnictví jsou asi z 90% z veřejných peněz a zbylých 10% tvoří soukromé výdaje. Podíváme-li se na nejvyspělejší zemi Evropy – Švýcarsko, činí zde podíl soukromých výdajů skoro celou polovinu.

    Navíc i celkové výdaje do zdravotnictví (soukromé a veřejné peníze dohromady) jsou v ČR výrazně pod průměrem zemí OECD. Naše výdaje odpovídají asi 7.5% HDP. Průměr zemí OECD činí nějakých 11%. O čem toto vypovídá? Vypovídá to o tom, že naše zdravotnictví je neuvěřitelně efektivní – takto vysoký poměr výkon/cena nemá jen tak někdo… dále je také levné, přístupné.. a rovnostářské.

    Zdravotnictví v České republice je (zatím) velice výhodné pro pacienty. Proto se všemožní papaláši, manažeři, ředitelé, jejich náměstci a úředníci (všichni samozřejmě přisátí na zdroj veřejných peněz) chlubí, kdo ví jak máme výkonné zdravotnictví. A mají víceméně pravdu. Ale za jakou cenu? Za cenu ohromného dluhu – ve formě neustále se prohlubující personální krize.  Na medicinu se dnes již ambiciózní, draví lidé, kteří něco někam posouvají, nehlásí. Obecně úroveň personálu ve zdravotnictví postupně klesá. A je to logické. V dnešní době je ‘trend’ pracovat co nejméně, trávit čas více mimo práci, i za cenu menších peněz. A toto medicina nenabízí – a ani nabídnout nemůže! Lékař musí v práci trávit vice času v porovnání s jinými povoláními. Musí se doma dál vzdělávat, chce-li být dobrý. Ale za svoji nadstandardní práci by měl být také adekvátně odměněn. Což není ani náhodou. Je odměněn podle tabulky, kterou vymyslel nějaký ouředník. Navíc ji chytrák vymyslel tak, že mají všichni ‘porovnostářsku’ víceméně stejně. Tudíž proč by měl lékař mít chuť pracovat více, když pak není náležitě odměněn? Parafrázuji tak slova Miltona Friedmana: ,,If your income will be the same whether you work hard or not, why should you work hard?’’ Systém je přeregulovaný, ‘otabulkovaný’ a nesvobodný. Práce lékaře je proto podhodnocená, pomalu ale jistě přestává být o ni zájem a nabídka pak logicky nemůže uspokojit poptávku.

    Kdo je však za současný problém zodpovědný? Jsou to minulé garnitury politiků? Jsou to pacienti? Jsou to ředitelé a manažeři nemocnic? Ne, jejich chybou to není. Ti mají svoje vlastní zájmy, které hájí. Je to především chyba samotných lékařů, minulých i těch současných, kteří nejsou schopni efektivně a jednotně bojovat za svoje lepší podmínky. Místo toho si tak akorát navzájem mezi sebou – praktici, ambulantní specialisté, lékaři ve fakultkách či v menších nemocnicích – podkopávají nohy a navzájem na sebe hází špínu. Je to skutečně především vinou samotných lékařů, jejich apatičností a neschopností organizovaně a systematicky řešit problémy. Proč se standardně porušuje zákoník práce? Ministerstvo zdravotnictví jen přizavírá oči. Proč lékaři jasně neodmítnou porušovat zákon a nechávají se sebou zametat? Starší generace lékařů vychovaná ještě za socialismu byla (či ještě je) ochotna tyto podmínky akceptovat. Nutno však poznamenat, že nepřetržitý provoz – pohotovostní služby - je zajišťován především mladými lékaři a starší lékaři mají tedy již poněkud příjemnější život. Mladší generace tento problém řeší po svém individuálně – ať je to třeba tím, že se na medicinu už z principu vůbec nehlásí, nebo že ze zdravotnictví po vystudování mediciny přechází do jiného oboru...nebo si vybírají ‘atraktivní’ obory jako kožní či oční, kde jsou podmínky daleko lepší... a nebo nakonec to vyřeší exodem do zahraničí. Pomůžou si však?

    S nedostatkem lékařů se potýká nejen ČR, ale celá Evropa a vlastně paradoxně i USA. U nás máme tak trochu ve zvyku idealizovat si Německo – alespoň my ve zdravotnictví. Při svém pobytu v Německu jsem byl však poněkud překvapen, když jsem se tam dozvěděl, v jaké personální krizi jsou tamní nemocnice. Proto také Němci a Rakušané verbují naše lékaře všemožně po veletrzích, aby jim (naši lékaři) pokrývali jejich deficity. Podobně je tomu v Anglii, ve Francii, ve Švédsku…vlastně skoro všude v Evropě. Dokonce i v USA, kde je však nedostatek lékařů vytvářen uměle - protekcionisticky. To je ale zas na samostatné téma.

    Proč je tedy takový nedostatek lékařů i v západní Evropě, kam naši lékaři odchází a kterou si my tak idealizujeme? Úplně ze stejného důvodu, který jsem již uvedl – přeregulovanost zdravotnictví a umělé podhodnocování práce lékaře (i když v menší míře než u nás). Kdyby se práce lékaře odměňovala takovou cenou, která odpovídá poptávce po jeho práci, trh by se logicky lékaři velice rychle nasytil. Je to až takto prosté.

    Chápu, že se tento článek nebude většině lidí líbit. Nikdo nechce slyšet o tom, že bude někoho muset platit více. A já toto chápu. Také nerad platím povinně za něco, co nevyužívám či nepotřebuji. Proto plošné zvyšováni mezd lékařů vnímám jako naprosto zcestné. Čemu však nerozumím, tak je neochota velké části naší společnosti umožnit větší spolupodíl pacientů (alespoň takový, který je naprosto běžný v Německu či Rakousku.) Umožnit připlatit si za nadstandard. Uvedu příklady. Všem má být poskytnuta základní zdravotní péče. Na to jsme již zde v Evropě od Bismarcka zvyklí a já s tím souhlasím. Máme zde povinné zdravotní pojištění, tak má mít také každý na základní zdravotní péči nárok. Ale proč si dnes někdo nemůže připlatit za ‘lepší’ materiál, za nadstandardní pokoj, za speciální vyšetření primářem, za dřívější termín u elektivních výkonů...či třeba za to, že lékař někoho s nějakou banalitou vyšetří v mimopracovní dobu? Lidé si zvykli využívat našeho neflexibilního systému  zdravotnictví a tak se mnohdy stává, že přichází s některými svými dlouhodobými či banálními problémy v 9 hodin večer na pohotovost – je to pro ně výhodnější, nemusí tolik čekat, jelikož přes den jsou čekárny naplněné k prasknutí. A já jejich přístup chápu. Využívají možnosti, kterou jim náš systém nabízí. Tady je však kámen úrazu. Pakliže někdo takový přijde pozdě večer na pohotovost s nějakou banalitou, blokuje pak službu lidem, kteří potřebují ošetřit s nějakým akutním problémem! Na tyto akutní pacienty se pak nedostává, čekací doby se prodlužují a otrávenost personálu se jen zvyšuje. Kdo má chuť kmitat od rána do večera a nebýt za to ani pořádně odměněn? Dle mého názoru má mít takovýto pacient (s chronickým či banálním problémem) právo být ošetřen v tuto dobu v případě, že si za to zaplatí personál, který by jinak službu vůbec neměl.

    Ironií tohoto všeho je skutečnost, že řada z výše uvedených příkladů nadstandardních služeb i dnes nelegálně probíhá. Lidé zákon všemožně obchází, platí se na ruku atd. Proč to tedy neumožnit legálně a transparentně? Těžit na tom budou všichni.  Chudším pacientům bude poskytován minimálně stejný servis (osobně jsem toho názoru, že i lepší) jako doposud, těm bohatším bude umožněno legální cestou uspokojit jejich potřeby a do systému se ‘naleje’ více peněz. Win-win situace pro všechny.

    Nezavírejme před problémem oči a nevěšme si bulíky na nos. Problém zde je a je potřeba ho řešit. Naše zdravotnictví zatím funguje ještě relativně opravdu dobře, ale byla by škoda ho naší lhostejností nadále poškozovat. Zdravotnictví potřebuje notnou dávku liberalizace, minimálně alespoň takovou, jaká je v Rakousku či Německu, a pokud se někam chceme opravdu posunout, tak ideálně takovou, jaká je ve Švýcarsku. Jsme dnes už někde dál, než jsme byli v minulém režimu, ale současné zdravotnictví tak úplně nevypadá.