Dík za zajímavý článek. A jak jsem již psal v dnešní diskusi u následujícího článku, až na výjimky mě zrovna Shanghai z celého pobytu díky přehnané snaze po atraktivitě zaujala nejméně. Až na rozhled z nejvyšší budovy a projížďku nejrychlejším vlakem z centra na letiště a zpět, který v některých místech dosahuje rychlosti přes 400 km/h a auta jedoucí po souběžné dálnici při pohledu z vlaku vypadají jako by se pro nějakou poruchu sotva plazila.

A rozhodně bych si ani nedokázal představit jaké je asi bydlení v jejich věžácích, proti kterým jsou naše sídliště poněkud trpasličí. I když náš průvodce a jeho čínský kolega, kteří se údajně znali a kamarádili natolik, že se vzájemně navštívili tam i tady, nám říkali, že to není až tak hrozné a zvyknout se nechá na vše.

O kriminalitě na kterou se ptal někdo v diskusi níže, toho moc nevím, ale při volných procházkách ve večerních hodinách jsem se nebezpečně necítil. Snad jedinou obavu jsem pociťoval z toho abych někde nezabloudil a našel cestu zpět k hotelu. Ale na druhou stranu mě zaujalo to, že většina oken nejméně do prvního, ale většinou až druhého a mnohde i vyšších pater je zabezpečena mřížemi.

A děkuji, že jste připomněl i původní tradiční čtvrti, kde jsou většinou krámky které nabízejí vše možné a jsou spojeny s obytnými prostory, nebo ze všelijakých garáží, či průjezdů a podobných prostor jsou skutečně něco, co pokud člověk neuvidí by snad ani neuvěřil.

A zvláštní kapitolou bylo jídlo, a jeho podávání, které popisujete. Zde občas, jednou za čas čínskou restauraci navštívím, ale pokud za čtrnáct dnů pobytu jsme dostávali v poledne i večer neustále v podstatě jídla jedné, či podobné chuti pak jsem se těšil až se vrátím. A hned po příletu jsem z letiště odejel do Globusu na nákup a moc mě potěšilo, že měli v nabídce jídelny vepřové výpečky s knedlem a zelím, které mi toho večera chutnaly tak, jako dosud nikdy v životě.

Na druhou stranu jsem poprvé v životě ochutnal u stánku smažené škorpiony a byla to zajímavá chuť.

Děkuji za přečtení a za reakci pane Horáku.

Já měl z Šanghaje naopak skvělé zážitky - ale nebylo to dáno, jak se zmiňuji v článku, právě oněmi atrakcemi, nýbrž spíše jakousi shodou okolností. Zejména ta procházka tradičními čtvrtěmi mě doslova okouzlila.

Zážitky, o kterých se zmiňujete, jsem měl příležitost také vyzkoušet. Co se týče rozhledu z nejvyššího mrakodrapu, tak v průvodci dokonce tuším ''nabízeli'' bezplatnou možnost - že se stačilo nechat svést výtahem do jednoho z nejvyšších pater, kde byla jakási restaurace, čímž se člověk mohl vyhnout placené prohlídce. Tenkrát jako studentům se nám to samozřejmě náramně hodilo.

S těmi mřížemi máte pravdu - sám jsem v jednom z takových pokojů zabezpečených mřížemi bydlel. Je to dáno podle mě především důrazem na prevenci - tedy ne že by tam docházelo k častým loupežím, ale aby se jim zabraňovalo už v první řadě.

To já si jídlo v Číně opravdu užil. A na pestrost si také nemůžu stěžovat. Často mě čínští kolegové zvali i do luxusnějších restaurací s nejrůznějšími chody - a to byla prostě paráda. V takové restauraci jsme strávili třeba 2 až 3 hodiny. A kupodivu jsem se ani nikdy necítil moc přejedený. Samozřejmě že zvyk je železná košile. Když jsem se pak vrátil domu - také jsem se mohl užrat po svíčkové a upít po točeném pivu...ale klidně bych to bez nich ještě nějaký čas vydržel - po téhle stránce mi opravdu nic nechybělo. Pivo tam ostatně mají také - kvalita je ovšem horší. V horkých letních měsících ale poslouží i čínské pivo. :-)

Hezky napsáno, nepochybuji o tom, že jste si z Číny přivezl spoustu zážitku. Nicméně o té nízké kriminalitě bych tak přesvědčený nebyl. Čína má po USA druhou nejpočetnější populaci věznů, i když v indexovem vyjádření na 100 tisíc obyvatel si nevede tak špatně. Samozřejmě , je otázka zda se na “nižší”kriminalitě podílí autoritářský systém , odlišné kulturní pojetí hanby a veřejného zostuzeni nebo klasická hra s čísly. Je známo, ze v ráji zločin neexistuje a státem kontrolována media pak o kriminalitě neinformují. Šanghaj neznám, ale pravidelně létám do Hong Kongu a rozhovoru s tamními kolegy vím, že třeba nevyřešené případy se do oficiálních statistik vůbec nepočítají. Zvláštní kategorii jsou pak “převýchovné” tábory, které se mimo klasicky vězeňský systém.

Mýtus, ze Číňané nemají rádi alkohol už také dávno vzal za své. Roční spotřeba alkoholu na osobu vzrostla během pislednich dekád několikanásobně a nyní je podobně té v Irsku nebo Spojených Státech

Děkuji Vám pane Zeidler za komentář.

Co se kriminality v Číně týká, musím zdůraznit, že se jedná jen o můj postřeh/dojem (můžeme tedy hovořit o dojmologii) a moji zkušenost, nepodloženou žádnými fakty, čísly či statistikou. O příčině tedy skutečně můžeme diskutovat.

Alkoholovou spotřebu v číslech také neznám. Můžete mít pravdu. Ze své zkušenosti ale mohu říct, že pití alkoholu jsem za celé 2 měsíce viděl/zažil jen 2krát - a to když jsme šli společně do lepší restaurace. Na žádné opilce jsem v Nanjing (město mého pobytu) ani večer také nikdy nenarazil.

Jinak Hong Kong musí být skvělé město, rád bych ho někdy navštívil. Jedná se v podstatě o ''laissez faire'' region v tom pravém pojetí. Někde jsem četl, že liberální reformy v Číně /tuším někdy v 70. či 80. letech/ byly právě inspirované ''kvetoucím'' a bohatnoucím Hong Kongem.

Moc zajímavé děkuji

Díky!

Pozoruhodná zpráva o Číně.

Kladl bych si otázku, proč kriminalita není problém?

Jak je to s tím sledováním osob hodných sledování z politických důvodů?

Jak a proč je tam pronásledováno křesťanství?

Dík za odpověď.

Děkuji pane Šimku za reakci.

Popravdě nevím. Myslím však, že to je dáno více faktory najednou. Jednak například alkohol a opíjení se nepatří moc do jejich kultury. Navíc je známo, že díky odlišnému metabolismu alkoholu se mnohem snáz opíjejí (o čemž jsem se mohl sám přesvědčit ), proto asi do jejich kultury moc nezapadl.

Co se kriminality týče...mají na to jistě přísnější zákony..ale podrobnosti neznám.

Jestli je v tom i politika, to nevylučuji, já jsem s tím však (naštěstí) osobní zkušenost neměl. Ke mně se chovali všude hrozně mile a mohli se doslova rozkrájet, aby mi mohli pomoci. K sobě navzájem se však takhle nechovají..to jenom k (hlavně bílým) cizincům.

Na cestách jsem potkal i Číňana - křesťana, poměrně dost jsme se bavili..ale o perzekuci se mi nezmínil..ani jsem neměl dojem, že by tomu tak bylo.

Díky, moc zajímavý čtení, doufám, že přijdou další díly,karma

Děkuji.

Neplánoval jsem to, ale uvidíme.