kontroverzní Čína - výlet v Šanghaji během mé stáže v Nanjing v Číně

Vracím se vyčerpaný po celodenním výletu v Šanghaji nočním rychlovlakem zpět do Nanjing, ve sluchátkách poslouchám Neila Younga a zažívám ten pocit svobody a vnitřní spokojenosti..kterých se člověku nedostává zas tak často.

Vzpomněl jsem v tu chvíli si citát nalepený na mých dveřích od pokoje na koleji doma v Praze jakýmsi (pravděpodobně slovenským) studentem přede mnou: ‘’Byť šťastný je chcieť byť šťastný,’’ a jsem skálopevně přesvědčen o jeho pravdivostní hodnotě. Co člověku chybí do opravdového štěstí? Někdy stačí skutečně se jen na moment zastavit a naladit se na tu správnou vlnu…něco v mozku přepnout a doslova přesvědčit sám sebe. Ke štěstí, zdá se, není třeba ničeho jiného než vlastního rozhodnutí. Beru si mobil a píšu domů rodině a přátelům email o svých zážitcích z výletu.

Do Číny jsem se dostal trochu náhodou. Pracoval jsem tehdy jako student-výpomoc na Neurologické klinice v Motole..a asi po roce a půl jsem dostal skvělou příležitost 2-měsíční stáže na Radiologické klinice v Nanjing, kde jsem měl za úkol pracovat na speciálním algoritmu ve vyhodnocování atrofie některých mozkových struktur u lidí s demencí. Měl jsem tehdy na výběr mezi stáží v Praze na anatomickém ústavě či stáží v Číně. Volba byla jasná.

O Číně jsem měl doposud vytvořené jen dosti zkreslené představy. Ale ony 2 měsíce zcela změnily můj pohled na tuto ‘kontroverzní’ zemi.

Vrátím se teď zpět k vyprávění o výletě v Šanghaj. Byl to vskutku vyčerpávající den. Do Šanghaj jsem přijel brzo ráno a měl jsem se tam hned na nádraží setkat s kamarádkou mé kamarádky - Hankou, která shodou náhod byla v tu dobu také kousek od Šanghaj. Hanka studovala v Paříži a v Číně byla na měsíčním kurzu čínštiny. To já jsem takové ambice neměl. Za celou dobu pobytu jsem se naučil 4 výrazy: Dobrý den - ‘’Nyhoo’’; děkuji - ‘’Šie Šie’’;  nashlednaou -‘’Zaj čijen’’ a číšníku! ‘’Fůů jéé!’’. Výraz ‘fůů jéé!’’ se mi nevím proč vryl do paměti – možná je to teda tím, že Číňané mají poněkud specifický styl vystupování a na ‘taktnost’ si zas tak moc nepotrpí, proto jsem různě v restauracích slýchával tento výraz často hulákat.. Jinak jsem si tak nějak vystačil s angličtinou, i přestože to občas bylo ‘o hubu’.

Šanghaj je město plné kontrastů a doslova měnící se před očima. Ještě v 19. a na začátku 20. století byla Šanghaj poměrně moderním a kosmopolitním městem, považovaným do jisté míry za periferní (východní) centrum západních zemí. To se však změnilo po komunistickém převratu v roce 1949, kdy věhlas a prestiž města začaly pomalu opadat. Až po liberálních ekonomických reformách v 90. letech se Šanghaj opět začala navracet na výslunní, přičemž tato transformace je zřejmá a viditelná na každém kroku. Dnes skoro 30-milionové město je k nerozeznání rok od roku. Hned vedle nejvyšších mrakodrapů, nejluxusnějších pětihvězdičkových hotelů, obrovských nákupních a finančních center..hned o ulici dál se najednou objevíte v chudých (a neuvěřitelně živých) ‘slumových’ čtvrtích. Je to obrovský kontrast .

S Hankou jsme se domluvili, že navštívíme ty nejzajímavější místa podle průvodce – tedy centrum města - 'the People’s square', 'Nanjing road' (čínská obdoba londýnské Oxford street), historické centrum 'the Bund' a konečně 'the Pudong' – moderní čtvrť plná mrakodrapů celá vystavená za posledních 30 let. Tyto ‘turistické atrakce’ jsme však měly hotové ještě v poledne a zas tak odvaření jsme z nich nebyli. Změnili jsme tedy plán a místo obcházení a navštěvování dalších atrakcí jsme se rozhodli si Šanghaj prozkoumat podle svého. Zahodili jsme mapu a průvodce a jen jsme se tak procházeli šanghajskými uličkami. To bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat.

Čína se diametrálně liší od jakékoli země v Evropě. Čína je jeden velký chaos, nepořádek…ale v takovém kouzelném slova smyslu. Číňané jsou velice pracovití a inteligentní…ale nemají takovou tu civilizovanost nám Evropanům vlastní. Proto si tam člověk připadá tak trochu jako v džungli. Všude je cítit jídlo. A jídlo v Číně není jen snídaně, oběd a večeře jako u nás…ale něco daleko víc…jídlo tam je všude..a hlavně je všude cítit! – směsice všelijakého ovoce, ryb a jiných mořských živočichů, koření…lidí sedí venku s rodinou a večeří. Nikdo nemá svoji vlastní porci..ale jídlo se sdílí. Typicky se uvaří/objednají třeba 3-4 různá jídla (např. vepřové na karamelu, smažené žabí stehýnka, knedlíčky  na páře s mletým masem, krevety..až bizarnosti jako vepřová střeva). Jejich kuchyně je nekonečně pestrá. Každý dostane prázdný talíř a 2 hůlky…a pak si každý bere podle libosti ze společného chodu. Není vůbec neobvyklé takhle večeřet třeba několik hodin. Jídlo je zde jistou formou socializace daleko více než u nás. Lidé se baví..a zdá se, že jim nic nechybí.

S Hankou jsme se Šanghají procházeli neorganizovaně, zcela náhodně a chaoticky..popíjeli jsme víno, kecali a kochali se tou šíleností kolem nás.. procházíme tržnicí, kde mi postarší žena nabízí předraženě ovoce durian (durian je tzv. král mezi ovoci..je relativně drahé, pro někoho dosti smradlavé..pro někoho, včetně mě, naprosto lahodné). Cenu 25 Juan odmítám, říkám, že to je moc a že dám max 10,-…prodavačka šla tedy s cenou dolů na 20,-..znovu odmítám a odcházím pryč…v tu chvíli na mě 'počínsku' huláká „15!‘‘. Nereaguji. Nakonec mě doběhne a že teda za 10,-.  Ok, beru ho.  Říkám si přitom, že tohle přesně se mi líbí - taková svoboda v jednání, obchodování..je to sranda a cítím se skvěle. O kousek dál procházíme kolem chatrčí v dezolátním stavu, lidi věší prádlo na elektrické dráty, po zemi se válí rozšlapané ovoce, zelenina, kraby, želvy, krevety.. Všude kolem davy lidí, sem tam pobíhající pes, zatoulaná kočka, slepice…okolo zběsile projíždějící a troubící motorkáři. Na motorkáře se podívám a říkám si: ‚‘Krucinál, na čem to jede? Je to vůbec motorka?‘‘. Otočím se napravo a vidím prodejce potravin, co skladují sortiment v garáži, kde současně prodávají součástky do motorek, ledniček, sporáků.. Na sporáků se smaží ryba. Ta se hned prodává.  Prostě totální chaos, džungle. Pokud člověk neuvidí, neuvěří.

Z Šanghaje (a vlastně i Číny) jsem měl takový dojem, jako kdyby vynechala několik desítek let vývoje, co byl na Západě, a v podstatě ze skoro středověkých podmínek přeskočila rovnou na megalopoli 21. století, aniž by byl někde vidět ten 'mezivývoj‘. Každý má smartphone a používá (daleko obratněji než u nás) nejnovější technologie.. ale zároveň žije v podmínkách, které jsem popsal. Na Číně je také pozoruhodné to, jak bezpečně se tam člověk cítí. Prakticky nulová kriminalita, žádní alkoholici, feťáci apod. Nikdy jsem večer, když jsem se vracel z nemocnice domů na hotel, neměl nejmenší strach. Toto mi také pak ozřejmili mí čínští kolegové, spolupracovníci, když jsem se jich na to ptal. V Číně je skutečně minimální kriminalita.

Byl to opravdu krásný den plný intenzivních prožitků. Pozdě večer se vracím rychlovlakem zpět na hotel v Nanjingu, přemítám a užívám si skvělého pocitu z dobře naplněného dne.