Dilema mladého lékaře - pracovat v USA a splnit si svůj sen, nebo zůstat doma a usadit se.

Právě jsem obdržel pozitivní zprávu. Byl jsem vybrán komisí a dostal tak příležitost stážovat na prestižní Cleveland Clinic v USA, což je podle U.S. News & World Report druhý nejlepší nemocniční komplex, hned za Mayo Clinic..

Usilovná a systematická práce zplodila první plody ovoce. Místo bezbřehé radosti mne však spíše přepadly pochybnosti..

Jsem toho názoru, že člověk by měl dělat to, co chce, a jít za svým cílem. V této souvislosti mě napadá citát Marka Twaina: „Twenty years from now you will be more disappointed by the things that you didn't do than by the ones you did do. So throw off the bowlines. Sail away from the safe harbor. Catch the trade winds in your sails. Explore. Dream. Discover.“ Problém však nastává v tom, zda skutečně víme, co chceme. To, co se nám nyní může zdát nejlepším řešením, můžeme za půl roku hodnotit jinak – alias člověk míní, čas mění. Proto je někdy skutečně těžké přijít na to, co je pro nás z dlouhodobého hlediska nejvýhodnější. Je docela známo, že štěstí či spokojenost se nutně nemusí pojit s bohatstvím, zdravím či mládím – jistá korelace zde určitě je, ale míra její velikosti není nikterak kvantifikována.

Ovšem dost mudrování. Pokusím se nyní čtenáři přiblížit celý problém. Věc se má tak, že lékaři v USA se mají neporovnatelně ''lépe'', než lékaři v Evropě, neřkuli v České republice. Jen pro představu – lékař internista po 3 letech rezidentury, tedy lékař po atestaci, si v USA vydělá asi 270 tisíc korun čistého měsíčně – přičemž takový lékař je ještě v té dolní polovině hierarchie. Někteří chirurgové, gastroenterologové, dermatologové či ortopedové si vydělávají i několikanásobně více – dostávají se tak na částky doslova až milionu korun měsíčně. Ovšem situace není tak růžová, jak se může na první pohled zdát. K takovýmto částkám se lékaři v USA dostávají až ve svých cca 35-40 letech, přičemž v tomto období mají stále ještě milionové dluhy z dob svých drahých studií. Existuje dokonce jedna zajímavá studie, která porovnává práci lékaře a práci řidiče kamionu u společnosti UPS (oboje v USA), kde paradoxně až do nějakých 55 let z kumulativního hlediska lépe vychází práce řidiče (díky tomu, že není zadlužen a začne vydělávat daleko dříve). Navíc ne každý lékař získá takto prestižní pozici – o tyto nejvíce výdělečné pozice je logicky největší zájem – proto ti, s horšími výsledky na škole a chudším životopisem, se musí smířit s méně lukrativní kariérou. Jsou zde tedy propastné rozdíly – ostatně jak je pro kapitalismus a potažmo USA zvykem.

Mohlo by se tedy zdát, že takový IMG (international medical graduate), tedy lékař ze zahraničí, je ve velké konkurenční výhodě. Pokud studoval v zemi, kde nebylo studium medicíny zpoplatněné – jako Německo, Francie, Česko, pak nemá za sebou dluhy a může si tak rovnou přijít k zajímavým výdělkům. Ani zde to však není tak růžové. IMGs zpravidla neobsazují ty nejlepší pozice – americká lékařská obec upřednostňuje zcela logicky americké lékaře – a navíc dlouhou dobu žijí v nejistotě, zda se jim onen sen splní. Statisticky je prokázáno, že jen menšina kandidátů uspěje – ti ostatní tak akorát ztratí 2-3 roky svého mladého života a k tomu několik statisíc korun (nostrifikační zkoušky, stáže, pobyt v USA během interview, studijní materiály,..).  Z retrospektivního hlediska mají tedy rozhodně výhodu, ale musí se poprat s touto nejistotou a smířit se s tím, že to dost možná nevyjde.

Naproti tomu lékaři v ČR jsou v naprosto odlišné situaci. Na medicínu se s dobrými výsledky z gymnázia dá dostat poměrně snadno. Alespoň tedy na 1. lékařskou fakultu (já studoval na 2.LF), kam se alespoň donedávna stačilo nabiflovat modelové otázky nazpaměť. Nutno přiznat, že studium je pak náročné, zejména časově. Mezi studenty jsou však zcela logicky velké rozdíly. Ti, kteří chtějí medicínu vykonávat svědomitě, do studia investují daleko více času, než kolik by bylo nutné pro pouhé absolvování zkoušek. Po studiích je pak situace naprosto snadná. Všude berou s otevřenou náručí a to dokonce i na těch nejprestižnějších pracovištích jako IKEM či některých klinikách ve FN Motol. Důvod je prostý – je nedostatek lékařů. A asi nemusím nikomu vysvětlovat, proč tomu tak je.

Práce v České republice tak naproti USA nabízí bezesporu jednu z velkých výhod. A tou je jistota. Jistota v nalezení a udržení si práce a jistota stálého, byť nízkého, příjmu.  Navíc je zde člověk doma - má zde rodinu, známé, obratněji se zde orientuje, nachází lidi s podobným smýšlením, humorem, názory atd.

Svůj domov mám velice rád a čím déle jsem v zahraničí, tím více si tuto skutečnost uvědomuji a tím více si svého domova vážím. Nemám tedy v úmyslu do USA odejít, aniž bych se někdy vrátil. I když přiznávám, že i zde platí ono - člověk míní, čas mění. Pracovat jako lékař v USA je ovšem běh na dlouhou trať – a nemá-li člověk v úmyslu tam pracovat alespoň deset patnáct let, což je poměrně dlouhá doba, nemá smysl tuto časově a finančně náročnou cestu absolvovat.  Zcela logicky pak také člověk musí upozadit rodinu a takový ten běžný život střední generace.

Mrzí mě, že je situace v českém zdravotnictví taková, jaká je. Přiznám se, že jsem byl vždycky poněkud ambiciózní, proto je pro mě těžké se smířit s rovnostářským výdělkem (to znamená všichni stejně) asi 25 tisíc korun ve svých pozdních dvaceti letech – přičemž někteří mí bývalí spolužáci mají již dvojnásobné, někteří třínásobné výdělky. Nechci, aby to vyznělo, že jim závidím – k tomu mám skutečně daleko. Jen se mi vyloženě příčí systém odměňování v českém zdravotnictví. Kdo pracuje více pečlivě a svědomitě, je po zásluze odměněn více pacienty, za které však není nijak více ohodnocen. Vítězem v tomto systému se pak paradoxně stává lékař, který je línější a více nešikovný, tedy méně oblíben u pacientů, který je ale ve výsledku stejně ohodnocen jako jeho šikovnější kolega. Nepřipomíná vám to něco? Lidi, ať máte své pacienty rádi sebevíc, toto vás neuvěřitelně demotivuje.

Nejspíš to dopadne tak, že na stáž na Cleveland Clinic pojedu a tam se definitivně rozhodnu. Zatím nechávám volný průběh vnějším okolnostem. Kdyby se někdo chtěl vyjádřit do diskuse, rád ho uvítám. Ostatně diskuse jsou mnohdy zajímavější než samotné články. Samozřejmě uvítám i nesouhlasné názory. :-)