Upadli jsme na hlavu? Euforie a emoce opět zastiňují rozum. Pokud by mě něco takového ve chvílích oslav medailí napadlo, po krátké úvaze bych si řekl, co mě to napadá. Bohužel někteří lidé to myslí smrtelně vážně.
Na ČT se zřejmě komentátoři, nebo jak je nazvat, nechali unést hromadným rychlobruslařským šílenstvím a dali tomu našemu malému stát(d)ečku naději na něco velkolepého. Pomník pro královnu rychlobruslení. Stadion nejlépe za 1 mld. a k tomu sochu v nadživotní velikosti. Jak jinak vždyť proč nepostavit pro jednu kvalitní závodnici celý stadion. Neříkejte mi, že těch 70 registrovaných rychlobruslařů si to nezaslouží. V Nizozemsku jich je 300 tis. a mají svoje stadiony. Že nemá například fotbalový svaz finance? No a co? Kdy naposledy něco vyhrál náš nároďák, ne? Upřímně řečeno si myslím, že bychom se měli domluvit na zákonu, který by každému olympijskému vítězovi přiřknul 1 mld. nebo jinou směšnou sumu na jeho stadion a jiné nezbytnosti. Navíc stavba stadionu by samozřejmě podpořila zaměstnanost, což v současné krizi je naprosto žádoucí. Krásně by se to vyjímalo třeba na programu našich největších miláčku vždy upřímných, na druhé myslících a solidárních andělů z ČSSD. Vedle 13. důchodu, zvýšené mateřské a dalších rozpočet šetřících, protikrizových opatření. Bože jak já tuhle zemi miluji. Jsme tak solidární a geniálně velkorysí. Jsme prostě národ filantropů a altruistů. Hlavně když to nejde z naší kapsy.
Teď vážně ono to z naší kapsy jde. Jen si stále asi většina neuvědomila, že stát hrabe právě do našich kapes, aby tyto obludnosti zrealizoval. Sáblíková může trénovat v zahraničí. Není to ostuda. Napsal bych, vezměte rozum do hrsti, ale raději to nedělejte, mohli byste totiž zjistit, že tam nic není.
Všem milým občanům České Republiky s pozdravem a přáním tuhého zdraví, neb kde není rozum …
