Pan Nikdo u pana Klause

Von Rompuy nový prezident EU dnes u Klause bude zřejmě jen naplňovat diplomatický protokol. Co jiného, že by si poslechli Jazz? Chci trochu odkrýt svět pana prezidenta Evropského svazu.

Rompuy má za sebou pozice ve vrcholné belgické politice. Byl ministrem financí – staral se o rozpočet a dobře. Volil restriktivní politiku, tedy krotil státní dluh. Zkusil si i premiérský post a prý ho zvládl obstojně (nejsem expert na belgickou politiku). Je příznivcem federálního uskupení EU. Je silně nábožensky založený (opouští světský život - medituje). Rád píše haiku (japonské trojverší, které se skládá z prvního verše o 5 slabikách, druhého verše o 7 slabikách a třetího opět o 5).

Sympaťák co se týče rozpočtu, ovšem federalista jako řemen například by rád zavedl celo-unijní daňovou politiku (sazbu chcete-li). Horší už je, jak byl zvolen. Pavel Kohout to na svém blogu přirovnává k volbě císaře kurfiřti, což se mi zdá velmi trefné. Žádná demokracie se v tomto případě nekoná. Čekali jste něco jiného? Upozorňuji, že americký prezident je volen lidem, ačkoli je to trochu složitější, je to demokratická volba. Prezident Evropy je však handlem mezi jednotlivými zeměmi. Copak je to, tak těžké vidět? Nechám to na vás, ale mě se to poněkud znechucuje každou chvílí a každou zprávou, kterou zjistím. Nejhorší je, že namísto argumentů proti mým myšlenkám nacházím jen ty pro. Je to mnou nebo realitou Evropské unie. Například EU utratila za post prezidenta na paláci 750 miliónu korun a roční plat je vypočítán na 8,1 mil. korun, na cestování a jiné výdaje je brána v rozpočtu suma 39 mil. korun. Obama má plat 7,4 mil. korun.

Na závěr haiku (Hayeku) pro Rompuye:

Why do we pretend

That “mandatory” spending

Is mandatory?

Zdroj: http://cafehayek.com/2010/01/hayeku-on-the-state-of-the-union.html (Russ Roberts)

Překlad:

Proč předstíráme,

že "mandatorní" výdaje,

jsou povinné.