Lidé si pod ekonomií představují spoustu věcí. Následně pak velmi sebevědomě vynášejí soudy týkající se ekonomie, aniž by vlastně tušili, co to je. I zde na blogu se objevuje velká spousta „ekonomů“, kteří ani příliš netuší o čem vlastně mluví. Bylo mi řečeno, že jsem příliš opovržlivý a nechci vysvětlovat základní pojmy. Tak jdeme na to!
Velmi vtipně popsal tento problém Russ Roberts (ekonom) v článku „Proč lidé ekonomům nerozumí.“ Píše: „Začnu rébusem. Jsem na recepci, kde je i několik doktorů. Jeden z nich hovoří o předepisování nějakého léku na nějakou nemoc. Vstoupím do jeho řeči, rozpovídám se o jím navrhované léčbě a vysvětluji mu, v čem je jím navrhovaný postup mylný. Tvrdím mu, že nepochopil nejdůležitější použití léku. Jeho analýza vedlejších efektů je absurdní. Trpělivě vysvětluji ostatním posluchačům, jek je doktor mimo.
Tato příhoda se pochopitelně nikdy nestala. Ovšem na mnoha recepcích jsem slyšel doktory, jak mě přesvědčují, že minimální mzda je dobrá pro lidi s nízkými příjmy, že jim zvyšuje výdělky aniž by se snížila zaměstnanost. Pamatuji si spoustu doktorů, jak mi trpělivě vysvětlovali, že jsem nepochopil trh s energií, že na něm neexistuje konkurence, že je ovládán chamtivými nadnárodními ropnými koncerny, které svévolně zvedají cenu benzínu a jen občas ji sníží, aby maskovali svoji schopnost se na nás nekale obohacovat.“ (Russell Roberts; Freeman, Ideas on Liberty, January 2004)
Nyní co je to ta ekonomie a je to vůbec věda?
Začnu zhurta a ujistím Vás, že ekonomie je nejpropracovanější společenská věda, čímž zároveň odpovídám na druhou část otázky výše. Co to je nejpropracovanější? Dnešní ekonomie je silně matematizovaná a prošla syntézami myšlenek, při kterých se odbouralo spoustu nesmyslů. Ostatní společenské vědy jsou mladší ekonomie.
Ujasněme si jednu věc. Vím, že pro většinu lidí to bude triviálnost, ale ekonomie je „ta“ věda a ekonomika je „ta“ imaginární oblast vzájemných interakcí jednotlivců (česká ekonomika atd.). Zpět k ekonomii. Při definování nastává problém, který se dá nazvat vývojová nebo historická dichotomie (dvojakost). Jak víme ekonomická věda je tvořena mnoha rozdílnými školami, které si ekonomii definují po svém. V historii byla ekonomie nejdříve morálně etickou filosofií, poté mimo jiné doktrínou zlatého kovu, prošla fází vědy o rozdělování produktu mezi mzdy, zisky a renty, pomalu se z ní začala vyvíjet věda o alokaci vzácných zdrojů mezi alternativní použití a tou zůstala, přesto jsou v této vědě trhliny, které zacelují a nebo otevírají její vedlejší proudy. Nyní není divu, že většina lidí má problém s identifikací a definicí ekonomie.
Co to je alokace vzácných zdrojů? Vzácné zdroje jsou v podstatě všechno, co má nějakou cenu na trhu. Takto definoval ekonomii Lionel Robbins. Je to definice hlavního proudu, s kterou se můžeme spokojit a v podstatě je to tvrzení velmi pevné a nevyvratitelné. Je totiž evidentní, že na zemi se vyskytují vzácné zdroje a že se alokují mezi různá použití.
Nutno dodat, že například F. A. Hayek definoval ekonomii velmi silně a nadčasově. Podle něj je to věda, která nám má ukázat, jak málo víme o tom, co chceme utvářet (design). Zatímco další představitel „rakouské školy“ L. Mises definoval ekonomii jako vědu o lidském jednání. Opět těžko můžeme tyto dvě definice rozporovat.
Levicový ekonom J. M. Keynes vrátil ve 30. letech 20. stol. na světlo světa to, čemu dnes říkáme makroekonomie. Dříve se této podskupině ekonomie dávali přívlastky jako peněžní apod. Zjišťujeme, že ekonomie se jaksi vydělila na mikroekonomii, která popisuje především chování spotřebitele a jeho alokaci vzácných zdrojů a na makroekonomii, která se zabývá institucionálními celky, především státy, pomocí agregovaných (sečtených) jedinců. Nejvíce rozporů nastává na straně makroekonomie. Ona je totiž nejvíce spojena s politikou a je také nejvíce abstraktní. Přesto například otázka minimální mzdy je mikroekonomická, a, abych se vrátil k úvodní citaci, doktor ji bude rozporovat, protože ekonomii nepovažuje za dostatečně sofistikovanou vědu?
Víme tedy, že ekonomie se dá definovat jako věda o alokaci vzácných zdrojů mezi alternativní použití a že se dělí na mikro a makro část, přičemž ona makro část je spojena s politikou (hospodářskou) a tudíž je silně diskutabilní, zatímco mikro část je velmi silná v kramflecích. Přesto se najdou ne-ekonomové, kteří sebejistě debatují o minimální mzdě a vynášejí velmi silné soudy na mnohdy absolutně chybných předpokladech.
Ekonomie je věda. Ovšem není vědou exaktní. Nemůžeme Vám sdělit, na jaké hranici zadlužení zkrachuje například Česká republika. Je toto hlavní problém ekonomie? Vezmeme-li v potaz onoho doktora. Řekne Vám, kdy přesně zemřete? Ne pouze Vám řekne, že za těchto a těchto předpokladů, můžete umřít do 20 až 30 let a u každého člověka je to jinak. Kouříte? Pravděpodobně dostanete rakovinu plic, ale také nemusíte. Zadlužujete se? Pravděpodobně zkrachujete, ale není to nezbytné. Zjevně má tedy ekonomie jiný problém než svojí neexaktnost. Může to být ono silné ideologické propojení mezi ekonomickou vědou a ideologií. Vždy existuje určitá sympatie či antipatie vůči teoriím ekonomie z jednoho či druhého ideologického tábora. To ovšem v žádném případě nemůže deklasovat ekonomii jako vědu. Opět se vraťme k doktorské profesi. Doktor stanoví, že pacient v určitých stádiích choroby, kdy není cesty zpět, zbytečně trpí a byla by vhodná eutanazie. Ovšem ideologie a kultura země není tomuto nakloněna. Deklasuje to doktora a jeho stanovisko? Řeknu-li v České republice, že minimální mzda zvyšuje nezaměstnanost? Deklasuje tento výrok fakt, že v ČR je minimální mzda uzákoněna a žádná vládní strana jí nezruší?
Neporozumění ekonomii je tragédií, která vyústila například i ve druhou světovou válku. John Maynard Keynes sepsal knihu „Ekonomické důsledky míru“ (1919), kde předpověděl, jak se bude situace v meziválečném Německu vyvíjet. Politici a další byli chytřejší, resp. tlak Francie. Například se uvažoval i plán (po 2. sv. v.) udělat z Německa tzv. pasteveckou zemi, tedy pouze zemědělskou zemi, kde by nebyla možnost vytvořit arsenál pro další agrese. Zde zvítězili americké ekonomické zájmy, naštěstí. (Je třeba říct, že ta rizika byla vážena, ale nebyla jim dána dostatečná váha.)
Je velmi těžké ekonomii objasnit a vysvětlit. Mnohdy člověka spíše otrávíte, protože záběr, který ekonomie má, je příliš široký. Ekonomii se také říká „těžká věda“, oproti jiným exaktním vědám, kterým se říká „lehké“ nebo „jednoduché vědy“. Je to tím, že ekonomie zkoumá člověka, jehož složitost a komplikovanost je nadmíru vysoká. Navíc ekonomie zkoumá ze vnitř společnosti. Je velmi složité podívat se na člověka a společnost ze shora tzv. s nadhledem. Mnohem snazší je dívat se takto na zemi, které jsme sice součástí ale pouze fyzickou (i zde jsou ovšem meze).
Je pro ekonoma velmi nemilé plete-li si někdo ekonomii s účetnictvím nebo finančními trhy, tak nějak to degraduje jeho „vědeckou“ pozici. Na druhé straně je pochopitelné, že většina lidí racionálně ignoruje hlubší významy ekonomie, proto jsme tu my, ekonomové.
