Regulace je lehkou děvou pasáků vládnoucích elit.
Opírající se o podporu lobbingu velkých podniků.
Principy a pravidla jsou esenciální složkou společnosti
Člověk už se na svět rodí s určitou zodpovědností, kterou bude zřejmě nést ve svém dalším životě. Jako křehká schránka, ve které se skrývá skvělý potenciál, vstupuje do džungle moderního světa. Scéna se mění, ale principy života a smrti zůstávají stejné. A jsou to tyto principy, které upravují a utváří jednání člověka. Jenže tento člověk si ve své vší touze o ovládnutí svého mikrokosmu, neuvědomuje mnohé nástrahy, které nemůže předvídat a mnohdy ani poznat. Džungle je totiž příliš komplexní a tedy složitá struktura. Je v ní tolik proměnných a neznámých, kolik je v ní jednajících jednotlivců a ještě více. Proto si už od příchodu na svět tento tvor přivlastňuje určité rysy komunikace, chování a ve výsledku i jednání. Připravuje se tím na svou existenci. Esenciální jsou pro něj především principy. Principy, jež jsou obecné a negativní, se vyjímají nejvýše v hierarchii pravidel, ve kterých vznikla společnost. Složitou džunglí se díky abstrakci od detailu, díky obecnosti v principech, prodere onen člověk mnohem snáz, než kdyby aplikoval na každou situaci jednotlivé pravidlo.
Nemožnost vědět vše přesně a být dokonale znalými svého okolí, nás dovedla ke schopnosti abstrakce. Naší jedinou šancí, jak se rozhodovat, je uplatnit tuto schopnost. Na druhé straně jsou zřejmé názory, že naopak musíme rozpoznat, co společnost potřebuje a v podstatě jí takovýmto směrem vést pomocí různých regulací, rozpočtových opatření a omezování pravidel.
Regulace nemá pozitivního efektu
Regulovat znamená zasahovat do průběhu přirozeného. Regulované nájemné, regulace finančních institucí, regulace suverénních států a mnoho dalších. Neznamená to změnu principů. Znamená to jejich distorzi. Regulované nájemné snižuje hodnotu reálného/tržního nájmu, který by byl realizován na základě tržních cen. Opět je zde příliš mnoho faktorů, se kterými si neporadí regulace, naopak se problém zhorší a další nastanou. Čistě ekonomicky převyšuje poptávka nabídku. Z čehož vyplývá, že jsou na trhu lidé, kteří by byli ochotni zaplatit za nájemné více, ale nemohou. Rodina, která potřebuje větší byt, by byla ochotna zaplatit větší částku za nájemné, ale jelikož je maximální sazba dána, má smůlu a byt dostane přidělený mladík bez rodiny. Z toho pak vznikají různé trapné situace s přidělováním bytů, korupce, kriminalita atd. Hlavním problémem je neefektivnost tohoto systému. Která spočívá v jasném nevyužití bytového potenciálu. Bez regulovaného nájemného by poklesl nedostatek bytů.
EU je hlavní evropský regulátor
Regulace finančních institucí pak vede k různým kličkám, novým derivátům atd., které jsou spolu viníkem krizí. Zatímco pozitivní podpora těchto institucí zase zapříčiňuje bubliny, které když splasknou, tak sebou přinášejí krize. Narušování či podpora chodu těchto institucí „přímou cestou“ znamená lepší korupční prostředí a opět nerovnosti na finančních trzích.
V současné době s téměř ratifikovanou Lisabonskou smlouvou se na nás chystá regulace států. LS není ratifikována autonomní oblastí Alandy, což ale nikoho příliš nezajímá. Evropská unie je strojem na regulace, vyhlášky a regulující instituce. V reakci na krizi se pod finanční záštitou MMF a hlavičkou švýcarské BIS vytváří 3 finanční regulační instituce v Londýně, Paříži a Římě. Další hřebíček do naší pomyslné ekonomické rakve. S Lisabonem také přichází větší hospodářská kontrola a větší možnost na ovlivňování naší ekonomické politiky. Mimochodem díky těmto různým opatřením si ani nemyslím, že by klesla poptávka po ekonomech.
Bude-li si EU i nadále hrát na sociálně inženýrskou instituci, o čemž velmi nepochybuji, tak se opravdu nabízí otázka, zdali by nebylo rozumnější tuto hromadnou sebevraždu opustit dříve, než bude pozdě. Na druhou stranu EU částečně reaguje na celosvětovou hysterii vyvolanou hospodářskou krizí.
Svět je nalevo, protože je historicky slepý
Bohužel celosvětové pohnutí do leva je velmi citelné a v tuto chvíli zřejmě nevyhnutelné. Nezbývá tedy, než psát o tom, proč se vládnoucí špičky takto rozhodují, a proč jsou tyto kroky a toto smýšlení škodlivé hlavně pro spotřebitele, jehož ochranou se tyto regulátoři neustále ohánějí, nechápajíc podstatu lidského života. Naivní (hloupá) a populistická může být strana jedna, moci chtivá a cizím zájmům sloužící strana druhá na tomto levém spektru. Není to otázka názoru, je to otázka reality, která mnohdy není příjemná, ale tím, že jí budeme překrucovat, nedosáhneme ničeho, než chaosu a neustálým návratům do reality v podobě hospodářských krizí. Na krize sice není lék, ale v nepokřivené společnosti probíhají mnohem hladčeji a rychleji.
Historie nám dokládá vliv regulací a dalších zásah státu na ekonomiku s neomylnou přesností. Jsem hluboce přesvědčen, že veškeré subvence a regulace vedou na jedné straně k prodloužení krizí a na straně druhé k vytváření prostředí pro krizi hlubokých dopadů. Moje přesvědčení však neplyne jen z názorů, ale především z historicky doložitelných faktů. Vývoj ekonomiky USA v letech 1921-1929, vývoj tzv. tygřích ekonomik pobaltských zemí a dalších jako je Irsko či ČR v posledních 8 letech se velmi podobá. Spouštěcí mechanismy obou krizí jsou mírně odlišné. Falešná prosperita se projeví po jejím několikaletém působení a způsobí krizi. Falešnost prosperity je většinou způsobena vládními zásahy do ekonomiky. Ve 20. letech v USA si pořídilo nový dům 11 mil. lidí. Z 69 mld. dolarů v roce 1921 se v tehdejších cenách zvedl HNP na 103 mld. USD v roce 1929. Měnová báze M1 se v těchto letech ovšem zvyšovala podobným tempem, jakým rostl HNP. Nesmíme zapomenout na to, že v pozadí toho všeho, stojí relativně nová instituce Fed (Federální reservní systém), která experimentuje s monetární politikou. Zde už, ale odbíhám od regulace k monetární politice a o tom tento článek není.
Pocit, že se zbavíme krizí, je pouhou naivní myšlenkou idealistů, kteří si nedokážou nebo nechtějí uvědomit ekonomické souvislosti. Vždy narazíme na to, že regulace ani subvence, nám nepomůžou, jen celý problém zhoršují a přenášejí moc směrem od spotřebitele k výrobci, resp. k vládě.
Prohibice ukazuje na pošetilost, účelovost a naivitu regulací
Ještě jeden poslední příklad z 20. let v USA. Zavedení prohibice byla politická objednávka velkého počtu organizací. Klíčové ale bylo zavedení volebního práva pro ženy v roce 1920. Většina žen byla pro prohibici, není tedy pochyb o tom, že kongres, i přes veto W. Wilsona, tzv. Volstead Act schválil. Výsledek prohibice každý zná. Kriminalita, korupce, větší spotřeba a další.
