Víra lidí ve stát stříknutá vírou v socialismus nedovolí zvoleným politikům žádné razantní reformy směrem ke kapitalismu a malému státu. Tohle si může dovolit jen osvícený diktátor jako byl například Pinochet.

Jestli to není spíš nevíra lidí v sebe samotné. A z toho pak pocit, že státní orgán to za mě vyřeší lépe, než bych to zvládnul já sám. Státní orgán plný úplně stejných pitomců jako jsem sám, kterým je navíc úplně fuk jak to dopadne :-)

Každopádně mu držím palce. A doufám, že si tím samým časem projde alespoň většina Evropy.

My potřebujeme hlavně reformu politické scény, která naprosto selhala. Politici věděli, co schvalují za zákony, ale teď tvrdí, že nevěděli co tyto zákony způsobí. V kovidu se oháněli argumentací, že jsou jen lidé a nevědí, jak dál jednat. V posledních pár letech nám politici ukázali, jakým nesmyslem je politika jako řemeslo.

Ne, nepotřebujeme reformu politické scény, ale reformu v myšlení voličů. Pokud volby budou o koblize a přitom ty dva subjekty budou víceméně stejné, nikam se nepohneme. Jaký volič, takový politik.

Ubozí Argentinci!

Jakože doteď s 5 bankroty za 20 let se mají super?

Problém tehle reforem (u nás to samé) je fakt, že lidé si myslí, že stát je nějaká abstraktní entita, která funguje sama od sebe...jakmile se sáhne na různé dotace, podpory, důchody cokoliv, tak se lidi bouří...

Takže stejně po něm přijde nějaký zachránce typu Madura a dopadne to jako vždy bankrotem...

Já bych to viděl spíše opačně. Argentinský prezident by měl vidět, že u nás trvala podpora pro reformy po roce 1989 asi tak odhadem 6 let. Pak přišli politici s hláškami "spálená země" apod. a začalo to co v Argentině - polovičaté reformy nepřesahující jedno volební období, střídání pseudopravicových a pseudolevicových vlád, žádné velké změny.

Takže má argentinský prezident čas řádově těch 5 let.

Tolik času bohužel nemá. Jeho volební období je čtyřleté a nebude-li znatelný pokrok, bude pro něj první a zároveň poslední.