Na kdyby se nehraje. Proste to tak bylo.

Vcelku souhlas, jen s výhradou k tvrzení, že "Rakousko bojovalo za nás". My jsme přece byli jeho součástí, takže jsme se těch bojů nemalou měrou taky zúčastnili a bojovali za Rakousko.

Marně jsem přemýšlel, kdy se objeví "apríl"

Monarchie byla zkorumpovaná rozhádaná stoka a její byrokracie byla pověstná. Můžete si to idealizovat jak chcete, ale dvacáté století nám celkem jasně ukázalo, že multinacionální státy jsou problematické. Jednotlivé národy si snaží urvat maximum a z toho jsou jen tři cesty - rozpad (Jugoslávie), uplácení (viz EU) a diktatura

Proto jako nejlepší řešení zůstává konstituční monarchie s demokratickým zřízením.

Mluvíte mi z duše, jen bych problém neviděl v říjnu 1918, ale o pár let dříve.

Protože kdyby to starej pán zabalil, třeba jako reakci na zabití Sisy, tak by nápady na rozpad ani nezvnikly

Tady se zase sešla parta.

Zasloužená karma.

Dávám karmu.Oslavujeme stát který neexistuje. Srovnejme co bylo vybudováno za Habsburků (železnice,divadla ,paláce,mosty,infrastruktura,průmysl) do dnes z toho žijeme. Jenom si něco nalháváme. I toho si slavného Sokola založili němci.

Po válce je každý generálem. Tenkrát zřejmě těžké rozhodování. Dnes příležitost zanalyzovat a poučit se.

Náš vliv a podíl na rozdrobení Evropy po roce 1918 byl zřejmě minimální. Masaryk se svými sny jen zapadl do mozaiky plánů světových mocností na poválečné rozdrobené uspořádání Evropy pod heslem: "Rozděluj a panuj".

Že větší celky mají větší sílu ...., to není žádná novinka. A že rozdrobená Evropa je ve svých státečcích koloniemi a protektorátem USA, staly se hegemonem světové moci (ještě nedávno i z poloviny Ruska), je také realitou.

Sjednocená Evropa v nějaký jeden samostatný silný státní celek logicky nemůže být v zájmu světových mocností, pokud ji nějak neovládají, jako např. dnes prostřednictvím loutkové EU.

Stále je to boj o světovládu, mít pod kontrolou prostor, zdroje a moct s tím disponovat.

Cesta dále je jen evolučním vývojem, který vede přes vzdělanost lidstva.

A jak vnitřní pnutí bude zákonitě narůstat, tak ustát opakované snahy o vyvolání války, čehož ostatně jsme svědky i dnes.

Takže coby, kdyby v roce 1918 není o nostalgii, jak mohlo být, ale pro pochopení a vnímání reality a poučení, jak dnes dále.

Doplnění jedné věty:

Cesta dále je jen evolučním vývojem, poháněným touhou člověka po svobodě, po jeho sebe aktualizaci, a vede přes vzdělanost lidstva.

Konec konců to řekl už kde kdo moudrý, u nás už J.A.Komenský.

Článek je bohužel ahistorický. Jasně, dnes už víme, jak se dvacáté století dále vyvíjelo, co by bývalo bylo dobré udělat - jenže to se nám to povídá z odstupu mnoha desetiletí...

Takže jen pár věcí. I.SV byla svou tragičností, brutalitou, bídou zlomovou událostí, po níž těžko mohly dále fungovat vztahy v mnohonárodnostním celku, jež nakonec i před válkou nebyly ideální. Samozřejmě že větší státní útvar by lépe odolával jak nacistické, tak komunistické hrozbě, ale musel by být životaschopný. Po válečném kataklyzmatu by ale takový stát sotva mohl existovat, byl by torpédován dílčími požadavky, stupňoval by se nacionalismus atd.

A ještě maličkost. Prvorepublikové Československo rozhodně nebylo bez chyb, ale v žádném případě také nebylo státem, který by si zasluhoval odsouzení.

Ano, to bysme koukali až by Hitler udělal anšlus a naši lidé by museli nastoupt do války.

A víme, kudy by se historie Evropy ubírala, kdyby se nerozpadlo Rakousko-Uhersko?