V rodině máme jednoho, co má dvě vysoké školy, ale už rok se nemůže nikde chytit. Prý s jeho vzděláním ho nikdo nedokáže řádně zaplatit a tak dřepí doma. Drolí se mu život, rozpadá manželství. Jeho žena to u něj prohrála ve chvíli, kdy ho poslala rovnat bedny do nějakého skladu, než se někde uvolní to očekávané ředitelské křeslo. Ale jo, už se mu to nedávno i povedlo, ale do měsíce letěl.

S otázkou, kde je chyba, ho nezaskočíte, v tom má jasno. Je to v systému, který nedokáže schopný lidi ocenit. Před Vámi smekám a držím palce.

Děkuji za podporu. Ono překonat ješitnost vysokoškoláka není tak snadné. A pak se ještě srovnat s tím, že mnohý níže vzdělaný je v řadě oblastí nadanější a schopnější, než vy vysokoškolák.

Karma za upřímnost.

My jsme se museli potkat. Na tom výzkumu jsem pracoval do konce roku 2003.

Ja byl ve Vyzkumaku od roku 2001. Na Vase jmeno si matne vzpominam. Pracoval jsem v laboratori pod Ladou Kanderem.

Jednou nahoře a jednou dole, tak bych asi prezentoval mojí profi karieru. Od podnikání přes zaměstnanecký poměr. Na rozdíl od Vás jsem asi nebyl talent, ale velký dříč a to platí i s jazyky. Hledal jsem práci většinou u zahraničních společností a dost jsem jich prošel a vždy odešel ze své vůle. Má specializace byla finance , strojařina a energetika. Nej problém jsem zaznamenal v Škoda auto,kde jsem pracoval jako třípísmenkový vedoucí, z Prahy v 5 hod ráno a z MB v 22 večer. Spánek se mi přerušoval po hodině myšlenkami co mě zítra čeká po dvou letech jsem to vzdal, ikdyž jsem nemusel, ale během této doby jsem se rozvedl, zplešatěl a ztloustl a tak jsem skončil jako směnový inženýr v energetice. Pak jsem se dosti často zamýšlel kam kráčím a proč a začal jsem brzdit. Dnes žiju s pejsanem na venkově a jsem štastný , že se mu můžu věnovat a on mi to nevědomky splácí. Kopf hoch.

Hezký příběh. Mně je také příjemně, když během jízdy na kole do práce a pak v práci mohu mít čistou hlavu a pozorovat nádherné kopce, bujnou zeleň, či pasoucí se ovečky.

Pokud Vás to utěší... jste typickým sociáním případem dnešní doby.

Mám ve svém okolí dva, které se Vám "osudem" ztracence v současné zaměstnanosti zcela vyrovnají, a to je jednomu 22 a druhému 28...

Už mne zase myšlénkově devastujete. "Úspěch v životě však ve skutečnosti nikdy nemůže existovat bez neúspěchu"

Takže když úspěšně zdolám osmitisícovku, tak jen v jakési interakci s těmi, kteří to nezvládli? Když úspěšně završím studium doktorátem, tak opět jen kvůli nějakému zvláštnímu vztahu k těm, kterým se to nepodařilo? A když vytvořím obraz a s úspěchem jej prodám, je to nějak vyváženo jistým počtem patlanin? Bože, to myslíte fakt vážně? Stejné cancy, jako ostatně kterýkoliv váš text.

Zajímavý příběh. Důležité myslím je, že člověk dělá práci, která má nějaký smysl. Takže zrovna ta veřejně prospěšná, když vás tam nikdo nebuzeruje, může být fajn. Nejste nikomu nic dlužen. A vidíte kus užitečné práce, která je za Vámi.

Ano díky. Žádná práce není ideální, ani tato mimo jiné dočasná práce. Přesto si opravdu připadám užitečnější a práce smysluplnější než v minulém zaměstnání.